23 C 177/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 218,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 644,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 644,66 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 18 574,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 218,92 Kč od 23. 2. 2026 do 30. 3. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 574,26 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 442 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311017726.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 44 218,92 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v Anonymizováno, na jejímž základě poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 44 218,92 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 2. 2026. Bylo tvrzeno, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dluh neuhradil a byl upomínán k jeho zaplacení. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Z elektronických dokumentů nadepsaných „právnická osoba - úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne datum“, „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a „právnická osoba – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků s úvěrovým limitem 30 000 Kč předchůdkyní žalobkyně, splatnost byla sjednána do 15 dnů od data výpisu. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. RPSN činila 299,98 %. Dále byly sjednány poplatky při jakémkoliv prodlení ve výši 250 Kč. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně. Žalovaný se zaregistroval a následně zadal unikátní identifikační SMS kód. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Proof of payment“ soud zjistil, že dne datum byla na účet žalovaného převedena částka 30 000 Kč. Toto koresponduje i s vyžádanou zprávou od právnická osoba. Z dokumentu „Faktura“ variabilní symbol var. symbol se splatností 22. 2. 2026 vyplývá celková dlužná částka 44 455,56 Kč, přičemž zůstatek činil 29 388,84 Kč, dále byly naúčtovány náklady ve výši 3x 250 Kč a úroky ve výši 14 316,72 Kč. Z listiny nadepsané „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“, z elektronického dokumentu nadepsaného „Dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.01.2020“ včetně jeho příloh, z listin nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, a „Sledování zásilek“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo žalovanému zasláno 20. 3. 2026. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 24. 3. 2026. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání, úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v červnu 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, která zůstala i po výzvě soudu jen na úrovni tvrzení.

16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost Multitude Bank p.l.c. poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

17. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 30 000 Kč uhradil žalovaný celkem 4 355,34 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z poskytnuté částky zbývá k úhradě 25 644,66 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 3. 2026, která mu byla odeslána doporučeně dne 24. 3. 2026 (úterý). V následujících třech dnech se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, tj. do 27. 3. 2026 (pátek), lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 30. 3. 2026 (pondělí). Ode dne následujícího, tj. 31. 3. 2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 44 218,92 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 44 218,92 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 25 644,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 31. 3. 2026 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 46 420,17 Kč (jistina a úrok 11,5 % ročně z částky 44 218,92 Kč za období od 23. 2. 2026 do 30. 7. 2026), přiznáno bylo 26 630,40 Kč (jistina 25 644,66 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 31. 3. 2026 do 30. 7. 2026). Žalobkyně tak byla úspěšná v 57 %, žalovaný 43 %. Soud proto přiznal žalobkyni 14 % nákladů řízení (57% – 43%).

19. Plná náhrada nákladů řízení by činila 3 711 Kč, která se skládá ze soudního poplatku v částce 2 211 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 644,66 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 14 % z částky 3 711 Kč, tedy 520 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. Zdejší soud se neztotožnil s vyúčtováním nákladů žalobkyní a o nákladech řízení rozhodl dle § 14b a.t. Podaná žaloba je dle mínění soudu ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněna pouze data smlouvy o postoupení pohledávek, vyčíslení dlužné částky a data výzev. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.

20. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 442 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 2 211 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 1 769 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.