23 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 763 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 998 Kč od 22. 10. 2021 do 11. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 48,89 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 998 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 284 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 763 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne 24. 10. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut za poplatek 330 Kč úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 3 920 Kč, přičemž poskytnutý úvěr včetně úroku se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách, jejichž výše, jakož i splatnost jednotlivých splátek, byla účastníky řízení sjednána ve splátkovém kalendáři. Účastníci řízení si v rámci předmětné smlouvy mezi sebou dále sjednali mimo jiné poplatek za„ Bezpečnou splátku“ ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za„ Korunový odklad“ ve výši 990 Kč, možnost žalobkyně účtovat smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek, jakož i účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním žalovaného pro případ prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně dále tvrdila, že při uzavírání projednávané smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a Insolvenční rejstřík. Žalovaný však vzdor smluvním ujednáním účastníků řízení pravidelné splátky žalobkyní poskytnutého úvěru (včetně úroků a dalších poplatků) nehradil, když na tento úvěr uhradil žalobkyni pouze částku 2 Kč. S ohledem na tuto skutečnost, jakož i na upomínání žalovaného k úhradě sjednaných splátek úvěru tak žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 17 763 Kč tvořenou neuhrazenou jistinou ve výši 9 998 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatkem za„ Bezpečnou splátku“ v souhrnné výši 495 Kč, poplatkem za„ SMS servis“ v souhrnné výši 245 Kč, poplatkem za„ prodloužení splatnosti“ v souhrnné výši 1980 Kč, úroky ve výši 1 960 Kč, účelně vynaloženými náklady na upomínání žalovaného v souhrnné výši 560 Kč a smluvními pokutami za prodlení žalovaného s úhradou splátek v souhrnné výši 2 195 Kč, jakož i kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 86,86 Kč za období od 22. 10. 2021 do 11. 11. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 763 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a z„ Aktuálního seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů“ České národní banky (dostupného na https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/seznamy/Otevrena-data) soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, která disponuje povolením České národní banky k oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy ze dne 24. 10. 2020, ke smlouvě připojeného„ splátkového kalendáře“,„ Sazebníku poplatků platného ke dni 1. 2. 2017“ a„ Sazebníku od 4. 1. 2019“ soud zjistil, že se žalobkyně za poplatek 330 Kč zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, s úrokem ve výši 3 920 Kč, přičemž žalobkyní poskytnutou částku včetně sjednaného úroku, se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit formou platby 24 částek, jejichž výše, jakož i lhůta k úhradě, byla účastníky sjednána v připojeném„ splátkovém kalendáři“. Ve smlouvě vyjma obecného konstatování možnosti žalobkyně zjištění schopnosti žalovaného dostát v plné výši a v určeném termínu svým závazkům prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku, jakož i prostřednictvím využití dalších prostředků, nebyly uvedeny žádné konkrétní údaje či zjištění týkající se této schopnosti žalovaného.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného při uzavírání předmětných závazků mimo jiné také prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu.

7. Z výpisu z účtu číslo [bankovní účet] ke dni 1. 10. 2020 soud zjistil, že předmětné číslo účtu je číslem účtu žalovaného.

8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 24. 10. 2020 bylo na účet žalovaného žalobkyní odesláno 10 000 Kč.

9. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje úhradu žalovaného na sjednané plnění v souhrnné výši 2 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2021 a podacího archu ze dne 22. 9. 2021 sodu zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky.

11. Z učiněných zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalovanému byly žalobkyní dne 24. 10. 2020 na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 3 920 Kč a dalšími poplatky žalobkyni vrátit formou 24 splátek, jejichž výše včetně lhůty k úhradě byla účastníky řízení sjednána v listině označené jako„ splátkový kalendář“. Ze žalobkyní předložených důkazů však vzdor jejímu tvrzení soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením předmětného smluvního závazku a poskytnutím finančních prostředků žalovanému přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil víc než 2 Kč.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. V souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20) jsou obecné soudy povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedená povinnost obecných soudů je zdůrazňována rovněž disentním stanoviskem JUDr. Filipa k tomuto nálezu, který doslovně stanoví, že právní úprava posuzování úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ nebyla tedy přijata proto, aby ochránila věřitele, který svou předsmluvní povinnost a obezřetnost při uzavírání smlouvy zanedbal, nýbrž naopak aby usnadnila zjednání nápravy pro druhou (spotřebitelskou) stranu úvěrové smlouvy; tato úprava by tak neměla obecným soudům oči při poskytování ochrany slabší straně zaslepovat, nýbrž je otevírat tam, kde dosud nechtěly vidět“.

20. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru a žalovaný jako spotřebitel. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně vzdor své tvrzené povinnosti před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

21. Žalobkyně nijak neprokázala, že by v souladu s relevantními zákonnými ustanoveními uvedenými shora posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na své tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tedy soud nemá za zjištěné, že byla žalobkyní před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného a ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a související judikatury tak považuje účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. V souladu s tímto závěrem soudu ovšem žalobkyni vzniká podle § 2 991 odst. 1, 2 o.z. právo na vrácení žalovanému poskytnuté jistiny, v konkrétním případě tedy na vrácení částky 9 998 Kč (žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni částku 2 Kč).

22. Ve vztahu k prodlení žalovaného k úhradě předmětné části jistiny soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu částky ve výši dosud neuhrazené části jistiny v rámci předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 21. 9. 2021, která s ohledem na aplikaci domněnky doby dojití ve smyslu § 575 o. z. byla splatná 29. 9. 2021.

23. S ohledem na všechny shora uvedené povinnosti soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 9 998 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, v souladu s návrhem žalobkyně, od 22. 10. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 284 Kč, přičemž tato částka představuje 12,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 763 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.