23 C 190/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 875 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 943,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 9. 11. 2021 do 17. 3. 2022 kapitalizovaným částkou 72,89 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 18. 3. 2022 do 20. 7. 2022 kapitalizovaným částkou 70,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 645 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 875 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč poskytnuté mu dne 27. 4. 2021 společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy, jakož i žalovaným neuhrazený zákonný úrok z prodlení, úrok ve výši 150 Kč, smluvní pokuta ve výši 375 Kč a poplatek na upomínání ve výši 328 Kč.

2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

3. Předchůdkyně žalobkyně, která ke dni 27. 4. 2021 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka a žalovaný se dne 27. 4. 2021 dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč a že žalovaný žalobkyni tyto peněžní prostředky do 27. 5. 2021 vrátí. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se rovněž dohodli, že je žalovaný oprávněn okamžik vrácení dočasně poskytnutých peněžních prostředků prodloužit až o 11 měsíců, kdy byla v závislosti na případně prodlouženém okamžiku vrácení těchto prostředků, dohodnuta povinnost žalovaného uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvený poplatek. Rovněž pro případ, že by předchůdkyni žalobkyně nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 27. 5. 2021 žalovaným vráceny, bylo předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž bylo dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dne 27. 4. 2021 žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč předala a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se ke dni 5. 11. 2021 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou nárokované částky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost oznámila žalovanému. Žalovanému byla žalobkyní dne 18. 3. 2022 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky.

4. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora popsané dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, resp. před tím, než byl žalovaným prodloužen okamžik, ke kterému byl žalovaný povinen předchůdkyní žalobkyně jí poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku vrátit, přezkoumala schopnost žalovaného tyto poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších sjednaných poplatků v žalovaným zvoleném termínu uhradit.

5. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 12. Podle § 2390 o. z., platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,“), ve znění účinném do 23. 4. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

20. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.).

21. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně vzdor své zákonné povinnosti podle § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a § 120 odst. 1 o. s. ř. před uzavřením předmětné smlouvy, resp. před její změnou, jakýkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

22. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

23. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud nemohl učinit závěr o splnění povinnosti žalobkyně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto považoval předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, za absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z.).

24. V souladu s tímto závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalobkyni vzniklo právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč.

25. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 2 500 Kč v rámci písemné výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 11. 3. 2022. Okamžik dojití této výzvy byl při zohlednění data jejího podání k poštovní přepravě a běžné délky doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy, jakož i při zohlednění § 573 o. z. a § 607 o. z., stanoven nejpozději na den 16. 3. 2022. Splatnost pak byla v souladu s § 1958 o. z. stanovena na následující pracovní den od dojití tohoto oznámení do faktické dispozice žalovaného.

26. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 18. 3. 2022 do 20. 7. 2022 kapitalizovaným částkou 70,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

27. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 645 Kč, přičemž tato částka představuje 43,32 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 71,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 875 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.