23 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 634,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 634,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 634,02 Kč od 26. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném úhrady částky 17 634,02 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 17 634,02 Kč, které se předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit nejpozději do 25. 12. 2024. Úvěruschopnost žalovaného předchůdkyně žalobkyně prověřila výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji s ponecháním peněžní rezervy minimálně ve výši 4 860 Kč, jakož i prostřednictvím údajů zjištěních lustrací relevantních databází. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně i přes opakované písemné výzvy na žalobou vznesený nárok ničeho neuhradil. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o revolvingovém úvěru“, „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, „Obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, , „Dodatek o navýšení úvěrového limitu“, „Standartní informace o spotřebitelském úvěru“ a „Loan application info“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši až 80 000 Kč (následně do výše 11 500 Kč a 7 500 Kč) předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do v tomto návrhu v podrobnostech specifikovaného termínu a v tomto návrhu specifikovaným způsobem vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky ve výši 11,99 % měsíčně z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků.

5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Loan_disbursement_payment“ a „Data from Ledger“, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně převedla v období od 21. 10. 2020 do 23. 7. 2024 ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky v souhrnné výši 39 684,71 Kč. Za období od 16. 11. 2020 do 24. 12. 2024 žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil peněžní prostředky v souhrnné výši 53 391,89 Kč.

6. Z listiny nadepsané „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“, z elektronického dokumentu nadepsaného „Dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.01.2020“ včetně jeho příloh, z listin nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo před zahájením předmětného řízení dodáno do dispoziční sféry žalované, a to společně s výzvou k úhradě (mimo jiné) žalobou vzneseného nároku do tří dnů.

7. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou úvěrovou smlouvu (§ 551 o. z.).

20. K uvedenému tvrzení žalobkyně totiž nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než elektronické dokumenty obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření úvěrové smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze ze samostatné existence návrhu takového smlouvy.

21. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) skutkového tvrzení vztahujícího se k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

22. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl ani s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. podle kterých jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný [a následně i žalobkyně, na kterou byly projednávané pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupeny (§ 1879 o. z.)] povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytli, přiznat žalobkyni právo na úhradu předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých peněžních prostředků. V řízení totiž bylo prokázáno, že zatímco předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v souhrnné výši 39 684,71 Kč, žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil prostředky v souhrnné výši 53 391,89 Kč, tedy výrazně více, než kolik předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně poskytla.

23. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.