23 C 194/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 622 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 300 Kč, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 322 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 322 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 622 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojeného administrativního poplatku.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Účastníci se dne [datum] písemně dohodli, že žalobkyně pro případ způsobení škody provozem motorového vozidla tovární značky Honda, model Civic, [registrační značka], zavázala poskytnout žalované nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaná zavázala od [datum] platit ročně částku 4 567 Kč a od [datum] částku 4 704 Kč. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Za součást předmětné dohody byl v jejím textu označen rovněž dokument„ pojistné podmínky VPP POV 02/2017“, (dále jen„ pojistné podmínky“). Žalovaná však účastníky smluvenou částku ke dni [datum] neuhradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna písemnou upomínkou žalobkyně. Žalovaná dne 7. 4. 2019 žalobkyni oznámila, že pozbyla vlastnictví shora specifikovaného vozidla. Písemným„ Oznámením o zániku pojistné smlouvy [číslo]“ ze dne 16. 5. 2019 byla žalovaná informována o zániku předmětné dohody účastníků ke dni 7. 4. 2019 a vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 322 Kč za období od 14. 3. 2019 do 7. 4. 2019. V neposlední řadě pak byla žalovaná informována o její povinnosti uhradit žalobkyni 322 Kč a poplatek ve vši 300 Kč prostřednictvím předžalobních upomínek ze dne 27. 1. 2022 a 28. 2. 2022. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, z ničeho nevyplynulo, že by na žalobkyní požadovanou částku ničeho neuhradila.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 2811 o. z. platí, že při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. Podle § 2812 o. z. platí, že nebylo-li výslovně ujednáno, že pojištění změnou vlastnictví nebo spoluvlastnictví pojištěného majetku nezaniká, zanikne pojištění dnem oznámení této změny pojistiteli. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník (§ 2811 o. z.). Pojistné období bylo smluveno jako roční počínající dnem [datum] s pojistným ve výši 4 567 Kč a od [datum] ve výši 4 704 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z mezi ní a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když ve lhůtě splatnosti do 14. 3. 2019 nezaplatila sjednané pojistné ve výši 4 704 Kč (§ 2782 odst. 1 o. z. a § 2783 odst. 2 o. z.). Následně dne 7. 4. 2019 účastníky uzavřená smlouva z důvodů změny vlastnictví předmětného vozidla zanikla (§ 2812 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 14. 3. 2019 do 7. 4. 2019 ve výši 322 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 322 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadované úhradě„ administrativního poplatku“ ve výši 300 Kč soud uvádí, že povinnost hradit administrativní poplatek za zaslání upomínky nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit administrativní poplatek za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách, které pro případ prodlení s úhradou pojistného zakotvují právo žalobkyně, mimo jiné, také na úhradu„ upomínacích výloh za každou odeslanou upomínku ve výši dle sazebníku zveřejněného na internetových stránkách pojistitele“. Konkrétní výši tohoto poplatku pak žalobkyně vyčíslila v „ Sazebníku poplatků [právnická osoba]“. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu„ administrativního poplatku“ za zaslání upomínky dlužného pojistného, kdy nárok na jeho úhradu byl zakotven v ke smlouvě připojených pojistných podmínkách a jehož výše byla vyčíslena v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedeného poplatku v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát.

9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých zasláním upomínky žalované a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v takovém případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalované řádně hradit pojistné (§ 2048 o. z.). Žalobkyní stanovený paušalizovaný poplatek za upomínku k úhradě dluhu totiž plní základní kompenzační funkci smluvní pokuty, kdy nahrazuje předpokládanou škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované hradit sjednané pojistné a nahrazuje ji paušální částkou. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

10. Dále je třeba v kontextu výše uvedených skutečností připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

12. V návaznosti na shora konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

13. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní vyjma stručné informace o připojení pojistných podmínek žalobkyně jako nedílné součásti uzavřené pojistné smlouvy neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterou by měl být žalobkyní požadovaný administrativní poplatek spojen. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů náležejících k pojistné smlouvě, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o paušalizovaném poplatku za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších připojených dokumentů. Ze smlouvy není možné zjistit ani to, jaké znění těchto dokumentů bude v případě porušení té které povinnosti žalované použito. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o povinnosti žalované uhradit upomínací výlohy za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného v kontextu paušalizace těchto výloh v separátním sazebníku, je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z., § 1813 o. z. a § 1815 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

14. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného v této právní věci jsou přibližně stejné.