23 C 194/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 6 860 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 860 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311019426.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 860 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 36 360 Kč, přičemž tato částka se skládala z jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč. Úvěr měl být splacen v týdenních splátkách po 606 Kč. Do doby podání žaloby uhradila žalovaná na svůj závazek částku 29 500 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek se celý dluh dle smluvních podmínek stal splatný, a to ke dni splatnosti nejbližší splátky. Žalobkyně však v projednávaném případě nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určila 19. 7. 2024. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem a úvěr jí byl poskytnut, přihlížela přitom k výsledkům lustrace žalované v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra, v databázi Credit Check, insolvenčního rejstříku, telefonickým dotazem u zaměstnavatele žalované a provedla kontrolu platební morálky žalované u žalobkyně.

2. Žalovaná na výzvu, která jí byla doručena do její aktivní datové schránky postupem dle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 16 360 Kč, jenž představuje úrok ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celková částka 36 360 Kč měla být uhrazena v 60týdenních splátkách po 606 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %, RPSN 212,77 %. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalované, i tyto listiny obsahují podpis žalované. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná oproti částce poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč uhradila do podání žaloby žalobkyni částku 29 500 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalované prokazatelně odeslána dne 6. 1. 2026, v rámci této výzvy byla žalovaná informována o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalované prostřednictvím soudního řízení.

5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že celkový poplatek 16 360 Kč, včetně úroku, je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Celkem tak měla žalovaná uhradit téměř 82 % poskytnutých peněžních prostředků. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobně tvrzením žalobkyně, že zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně nereagovala.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud zjistil, že na poskytnutou částku 20 000 Kč uhradila žalovaná celkem 29 500 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy půjčka 20 000 Kč byla zcela splacena. Soudu proto žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.

17. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky bez úroku) a dosud bylo zaplaceno 400 Kč. Proti výroku I. a II. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Proti výroku III. rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.