23 C 197/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 728 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 600 Kč od 27. 3. 2021 do 12. 8. 2021 kapitalizovaným částkou 18 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 128 Kč od 27. 3. 2021 do 12. 8. 2021 kapitalizovaným částkou 36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 728 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a nákladů na vyhotovení a zaslání upomínek.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr skutkovém stavu.

4. Smlouvou [číslo] jejímž předmětem byl produkt žalobkyně s názvem„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“, se žalobkyně od 14. 12. 2020 zavázala pro případ způsobení škody provozem osobního vozidla značky Škoda, [registrační značka], poskytnout žalovanému nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně měl žalovaný od 14. 12. 2020 zaplatit čtvrtletně částku 998 Kč, a to vždy k 14. dni v příslušeném měsíci. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za součást předmětné smlouvy byl v jejím textu mimo jiné označen rovněž dokument s názvem„ Pojistné podmínky VPP RH -980/19“. Žalovaný však účastníky smluvenou částku od 14. 12. 2020 nehradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn písemnou upomínkou žalobkyně ze dne 1. 2. 2021, která vyjma poučení o možném zániku uzavřené smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě částky 998 Kč. K této částce byl připočítán poplatek za náklady na vymáhání ve výši 300 Kč Lhůta pro zaplacení souhrnu žalobkyní požadovaných částek byla stanovena do 25. 3. 2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na tuto výzvu nikterak nezareagoval a předmětnou částku neuhradil, byl mu dopisem ze dne 7. 4. 2021 oznámen zánik účastníky uzavřené smlouvy, a to uplynutím dne 25. 3. 2021. Následně dopisem ze dne 4. 5. 2021 označeným jako„ Pokus o smír“ byl žalovaný za období od 14. 12. 2020 do 25. 3. 2021 žalobkyní vyzván k úhradě poměrné části účastníky původně sjednané částky ve výši 1 128 Kč spolu s náklady na vymáhání ve výši 600 Kč. V neposlední řadě pak byl žalovaný informován o jeho povinnosti uhradit žalobkyni dlužnou částku prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 27. 6. 2021 odeslané žalovanému zástupkyní žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobkyní požadované částky, ani nerozporoval skutečnost, že předmětná částka nebyla uhrazena, žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradil.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo sjednáno jako čtvrtletní s počátkem pojištění od 14. 12. 2020. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když do 14. 12. 2020 neuhradil sjednané pojistné ve výši 998 Kč. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalovanému s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, konkrétně do 25. 3. 2021, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ani přes upomínku žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, zavázal jej soud k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 14. 12. 2020 do 25. 3. 2021 ve výši 1 128 Kč, a to včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 36 Kč stanovených, v souladu s návrhem žalobkyně, od 27. 3. 2021 do 12. 8. 2021 svým rozhodnutím.

8. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným poplatkům za vyhotovení a odeslání„ upomínky k zaplacení dlužného pojistného“ a upomínky označené jako„ Pokus o smír po zániku pojištění“ v souhrnné výši 600 Kč soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady za zaslání upomínek k plnění nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě, podle kterých může žalobkyně pro případ nezaplacení pojistného včas a ve správné výši na žalovaném požadovat„ úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného“. Výši těchto nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného žalobkyně poté paušálně vyčíslila v „ Sazebníku nákladů u produktů neživotního pojištění“ (účinného od 1. 6. 2019), a to 300 Kč za„ upomínku k zaplacení dlužného pojistného“ a 300 Kč za upomínku nazvanou jako„ Pokus o smír po zániku pojištění“. Tento sazebník však nebyl v účastníky uzavřené pojistné smlouvě označen jako dokument tvořící nedílnou součást této smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu poplatků za vyhotovení a odeslání upomínek dlužného pojistného, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát.

9. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých vyhovením a zasláním upomínky žalovanému a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednání takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. V projednávané věci tak žalobkyní požadované paušalizované poplatky odpovídají svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

10. Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

11. Soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

12. V návaznosti na judikaturu konstatovanou shora Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

13. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek, které je třeba považovat za ujednání tvořící nedílnou součást uzavřené pojistné smlouvy, neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonů žalobkyně, se kterými by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o paušalizovaném poplatku za vyhotovení a odeslání upomínky nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších dokumentů. Jak již bylo uvedeno, konkrétní výši paušalizovaného poplatku obsahuje„ Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění“, přičemž tento není v uzavřené pojistné smlouvě jako její nedílná součást výslovně uveden, ani na něj není konkrétně odkazováno. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatku za vyhotovení a odeslání upomínek k úhradě dlužného pojistného v souhrnné výši 600 Kč je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně příslušného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 18 Kč požadovaného žalobkyní za období od 27. 3. 2021 do 12. 8. 2021, zamítnout.

14. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 457 Kč, přičemž tato částka představuje 30,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 728 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.