23 C 198/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 102 846 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 160 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 25. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 25 701 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 861 Kč od 28. 5. 2024 do 24. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 25 701 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, částky 27 985,32 Kč, úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 63 284,03 Kč od 28. 5. 2024 do 20. 6. 2024 ve výši 3 071,28 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 63 284,03 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 246 528 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 846 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně řádně ověřena. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 76,05 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 280 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2023. Žalovaný uhradil do zesplatnění celkem 14 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení o délce 65 dnů se splátkou č. 4, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 26. 5. 2024. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 4 a 5 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dnů ve výši 600 Kč (za prodlení se splátkami 1, 4 a 5). Žalovaná částka se tak skládá ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 63 284,03 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 979,11 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 73 263,14 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 5. 2024 do dne podání žaloby, tedy ve výši 27 985,32 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 63 284,03 Kč ode dne 28. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 76,05 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 21. 6. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 14,75 % ročně. Žalovaný po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně na podaném návrhu trvala v plném rozsahu.

3. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, včetně dodatku č. 1 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 205 440 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 280 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 76,04 % ročně a výše roční procentní sazby nákladů ve výši 109,03 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.Z předsmluvního formuláře ze dne 2. 11. 2023 a prohlášení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN.Z potvrzení o výši příjmu ze dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 15 455 Kč, celkem 46 365 Kč, což koresponduje i s předloženými výplatními páskami.Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech s negativním výsledkem.Z karty Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 15 400 Kč, životní minimum činilo 4 860 Kč, bydlení 3 915 Kč. Výdaje tedy 8 775 Kč, rezerva žalovaného činila 1 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, zaměstnán na dobu určitou.Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 11. 2023 vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 64 000 Kč.Z výzev ze dne 22. 4. 2024 a 23. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaný ocitl v prodlení, tedy splátek č. 4 a 5 a následně i č.

6. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.Z oznámení ze dne 26. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaný byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku 74 861 Kč okamžitě uhradil, v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.Z předžalobní výzvy ze dne 9. 9. 2024 včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, tj. do 24. 9. 2024.Z karty klienta ze dne 13. 6. 2025 vyplývá způsob splácení úvěru, kdy bylo žalovaným celkem uhrazeno 14 840 Kč, a dále výše jednotlivých poplatků, úroků a smluvních pokut.Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci listopadu 2023 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 9,89 %.

4. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

6. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 64 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit celkem částku 205 440 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená - činí rovných 320 % poskytnutých peněžních prostředků. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů a povinnost uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 109,03 %, a úrok byl sjednán ve výši 76,04 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky ARAD z níž vyplývá, že v listopadu 2023 (kdy byla smlouva mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 9,89 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Ani ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soud nepřesvědčila, že byla zkoumána řádně. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Již ze samotné karty Hodnocení klienta (č.l. 19) vyplývá, že žalovaný měl příjem pouze 15 400 Kč, bylo odečteno životní minimum 4 860 Kč a náklady na bydlení činily 3 915 Kč. Celkové výdaje činily 8 775 Kč a rezerva žalovaného tak byla 1 000 Kč. Přesto byl žalovanému poskytnut úvěr ve značné výši se splátkami 4 280 Kč měsíčně. Soud tak má důvodné pochybnosti, že by žalovaný byl schopen dlouhodobě předepsané splátky hradit. I z tohoto důvodu soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 64 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud zjistil, že z částky 64 000 Kč uhradil žalovaný celkem 14 840 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 64 000 Kč zbývá k úhradě 49 160 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 9. 9. 2024, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne s úhradou do 15 dnů, tj. do 24. 9. 2024. Do tohoto dne byl žalovaný povinen plnit, a ode dne následujícího, tj. od 25. 9. 2024, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Oba účastníci měli ve věci zhruba stejný úspěch (žalobkyně uspěla v částce 49 160 Kč z požadovaných 102 846 Kč, bez příslušenství), žalovaný v řízení žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.