23 C 199/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 8 163,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 3 163,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 163,02 Kč od 9. 5. 2024 do 27. 10. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 3 163,02 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311019926.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 163,02 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky od společnosti právnická osoba., IČ IČO. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností do 8. 5. 2024, za úvěr se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 3 163,02 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Splatnost byla sjednána do 8. 5. 2024, poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 163,02 Kč. Úroková sazba měla činit 40 %, roční procentní sazba nákladů 2972,35 %. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč dne 7. 2. 2024. Z potvrzení právnická osoba bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 7. 2. 2024 zaslána společností právnická osoba částka 5 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 16. 10. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 16. 10. 2025, kterou dle podacího lístku právní zástupkyně žalobkyně dne 20. 10. 2025 prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, za který se zavázal žalovaný hradit poplatek ve výši 3 163,02 Kč. Měsíční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 40 % a RPSN činila 2972,35 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že úrok ve výši 40 % ročně a jednorázový poplatek ve výši 3 163,02 Kč se splatností do 91 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Po přepočtu tak sjednaný úrok činí cca 254 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku a sjednaného poplatku výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost zkoumána byla, nicméně nedisponuje žádnými doklady.

16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

17. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 5 000 Kč nebylo uhrazeno ničeho. Tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 16. 10. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 20. 10. 2025. V následujících třech dnech se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, tedy do 23. 10. 2025 (čtvrtek), lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 26. 10. 2025 (neděle), resp. 27. 10. 2025. Ode dne následujícího, tj. 28. 10. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 8 163,02 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 163,02 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 10. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 10 864,70 Kč (jistina a úrok 14,75 % ročně z částky 8 163,02 Kč za období od 9. 5. 2024 do 5. 8. 2026 ve výši 2 701,68 Kč), přiznáno bylo 5 444,25 Kč (jistina 5 000 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 28. 10. 2025 do 5. 8. 2026 ve výši 444,25 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 50,1 %, žalovaný 49,9 %. Poměr úspěchu ve věci tak byl u obou účastníků téměř shodný. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 400 Kč. Proti výroku I., II. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Proti výroku IV. rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.