23 C 203/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 756,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 756,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 756,08 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 756,08 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených cen koncových zařízení, jakož i dalších sjednaných služeb souvisejících se službami elektronických komunikací.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaná se dne 17. 2. 2020 a 21. 4. 2020 písemně dohodly, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“), a ceník, že žalobkyně bude od 17. 2. 2020 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalované služby elektronických komunikací a související služby a žalovaná za ně bude řádně a včas (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran dohodou účastníků specifikované zejména jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, atd. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení [anonymizováno] TV set-top-box, sériové číslo [anonymizováno], a modem [anonymizováno], sériové [číslo], (dále společně jen„ koncová zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalované patřila, kdy naproti tomu se žalovaná zavázala koncová zařízení převzít a zaplatit za každé z těchto zařízení žalobkyni cenu 2 352 Kč, a to po částce 49 Kč měsíčně. Předmětná koncová zařízení byla žalované předána a ona si je převzala. Pro případ porušení povinnosti žalované hradit řádně a včas sjednané ceny za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovanou ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu cen koncových zařízení v celém rozsahu. Prostřednictvím svého vyúčtování vyzvala žalobkyně nejpozději do 11. 6. 2020 žalovanou k úhradě částky 53,81 Kč jako poměrné části souhrnu dílčích cen za koncová zařízení a žalobkyní poskytnutých služeb třetích stran, a to za zúčtovací období od 20. 4. 2020 do 19. 5. 2020. Obdobně žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 13. 7. 2020 k úhradě částky 88,79 Kč za služby třetích stran a částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 5. 2020 do 19. 6. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 11. 8. 2020 k úhradě částky 174,48 Kč za služby třetích stran a částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 6. 2020 do 19. 7. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 11. 9. 2020 k úhradě částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 7. 2020 do 19. 8. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 12. 10. 2020 k úhradě částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 8. 2020 do 19. 9. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 11. 11. 2020 k úhradě částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 9. 2020 do 19. 10. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 14. 12. 2020 k úhradě částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 10. 2020 do 19. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 11. 1. 2021 k úhradě částky 29 Kč za tištěné vyúčtování a částky 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 20. 11. 2020 do 19. 12. 2020. S ohledem na skutečnost, že výše uvedené ceny nebyly žalovanou žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 31. 10. 2020 předmětnou dohodu s žalovanou ukončila a následně žalovanou vyjma již uvedených cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncová zařízení ve výši 3 724 Kč, a to do 11. 1. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradila.

5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazené ceny za tištěné vyúčtování a kupních cen koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované nepojmenované smlouvy o poskytování služeb třetích stran (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalované služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran, jakož i odevzdat žalované koncová zařízení a umožnit jí tak převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnutá plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu, jakož i koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny. Pro případ porušení předmětných povinností žalované byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celých kupních cen koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaná svoji povinnost uhradit žalobkyni jí poskytnuté služby, popř. služby třetích stran a kupní ceny koncových zařízení ve výši a lhůtě splatnosti, jak je v podrobnostech uvedeno shora, nesplnila. V důsledku porušení těchto povinností byly účastníky uzavřené smlouvy žalobkyní vypovězeny (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byla žalovaná vyzvána k úhradě zbývající části kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 3 724 Kč se splatností do 11. 1. 2021 (§ 1931 o. z., 1958 odst. 2 o. z.) Ani tuto svoji povinnost však žalovaná nesplnila. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovanou k úhradě žalobkyní poskytnutých služeb, popř. služeb třetích stran a kupních cen zařízení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 756,08 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.