23 C 217/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 360 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 760 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 237 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 42 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 478 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 32 360 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených nákladů na upomínání žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl produkt žalobkyně s název„ Autopojištění Combi Plus III“, kterou se žalobkyně pro případ způsobení škody provozem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], zavázala poskytnout žalovanému nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný zavázal platit pololetně částku 54 109 Kč, a to počínaje dnem [datum]. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Součástí smlouvy byly rovněž Pojistné podmínky Autopojištění Combi Plus III - Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ pojistné podmínky“) a„ přehled poplatků“, jehož aktuální verze byla k dispozici na internetových stránkách žalobkyně nebo na libovolné pobočce žalobkyně.

6. Z článku 4 odst. 10 pojistných podmínek soud zjistil, že pokud nebyla platba za produkt žalobkyně uhrazena žalovaným včas a ve sjednané výši, byla žalobkyně oprávněna požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného.

7. Ze„ Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění“ účinného od 3. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně stanovila poplatek za„ Upomínku k zaplacení dlužného pojistného“ ve výši 300 Kč a za upomínku nazvanou jako„ Pokus o smír po zániku pojištění“ rovněž částkou 300 Kč.

8. Z upomínky žalobkyně ze dne 8. 10. 2019 označené jako„ Upomínka na neuhrazené pojistné“ soud zjistil, že žalovaný ke dni 27. 8. 2019 sjednanou cenu produktu žalobkyně ve výši 54 109 Kč neuhradil. Žalobkyně upozornila žalovaného, že neuhradí-li tuto částku, bude mu navíc účtovat náklady související s jejím vymáháním ve výši 300 Kč.

9. Z upomínky žalobkyně ze dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný na výzvu žalobkyně ze dne 8. 10. 2019 nereagoval a částku ve výši 54 109 Kč neuhradil. Žalovaný byl proto žalobkyní opětovně vyzván k úhradě částky 54 109 Kč a poučen o možném zániku účastníky uzavřené smlouvy v případě jejího neuhrazení. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč Lhůta pro zaplacení obou těchto částek byla stanovena do 12. 12. 2019.

10. Z dodejky k upomínce žalobkyně ze dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že tato upomínka byla žalovanému doručena dne 30. 10. 2019.

11. Z dopisu ze dne 27. 12. 2019 označeného jako„ Zánik pojištění“ soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že uplynutím dne 12. 12. 2020 došlo k zániku mezi účastníky uzavřené smlouvy. Žalovaný byl prostřednictvím této upomínky rovněž vyzván k úhradě poměrné ceny produktu žalobkyně ve výši 31 760 Kč, jakož i k úhradě dosavadních nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaný byl rovněž upozorněn, že nebude-li částka 32 060 Kč žalovaným uhrazena, bude mu žalobkyně účtovat další náklady související s jejím vymáháním ve výši 300 Kč.

12. Z upomínky ze dne 21. 1. 2020 nazvané jako„ Pokus o smír“ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného jak k úhradě částky 31 760 Kč jako poměrné části dlužné ceny za produkt žalobkyně, tak k úhradě nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 7. 2020 a dokladu o odeslání této předžalobní upomínky ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného mimo jiné vyzval k úhradě částky poměrné ceny za produkt žalobkyně ve výši 31 760 Kč a nákladů na vymáhání v celkové výši 600 Kč.

14. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně pro případ způsobení škody provozem osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], zavázala poskytnout třetí osobě sjednané plnění. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za tento svůj závazek požadovala žalobkyně po žalovaném půlročně úhradu ceny ve výši 54 109 Kč, a to nejpozději do 27. dne v příslušném měsíci. Žalovaný však předmětnou částku do 27. 8. 2019 neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 54 109 Kč upomínkou ze dne 8. 10. 2019 spolu s upozorněním, že v případě jejího nezaplacení budou žalovanému účtovány náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Upomínkou ze dne 21. 10. 2019 doručenou žalovanému dne 30. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného opětovně k úhradě částky 54 409 Kč, a upozornila ho na možný zánik účastníky sjednané smlouvy v případě neuhrazení této částky nejpozději do 12. 12. 2019. Jelikož žalovaný žalobkyní požadovanou částku neuhradil, oznámila mu žalobkyně zánik účastníky sjednané smlouvy ke dni 12. 12. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě poměrné ceny produktu žalobkyně a nákladů na vymáhání v celkové výši 32 060 Kč. Pro případ, že by žalovaný tuto částku opětovně neuhradil, upozornila žalobkyně žalovaného, že mu budou účtovány další náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Následně upomínkou ze dne 21. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 31 760 Kč jako poměrné ceny produktu žalobkyně a částky 600 Kč jako nákladů na vymáhání. V neposlední řadě pak byl žalovaný vyzván k úhradě částky 32 360 Kč prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 16. 7. 2020 odeslané žalovanému zástupcem žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci poměrné neuhrazené ceny produktu žalobkyně, ani nerozporoval skutečnost, že tato částka nebyla žalobkyni uhrazena, žalobkyní požadovanou částku do dne vyhlášení rozsudku neuhradil.

15. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla s účinností od [datum] uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Pojistné období bylo sjednáno jako půlroční, počínající vždy 27. dnem měsíce února a srpna příslušného roku. Pojistné na pojistné období bylo sjednáno ve výši 54 190 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když sjednané pojistné ve výši 54 190 Kč splatné 27. 8. 2019 neuhradil. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalovanému s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, konkrétně do 12. 12. 2019, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ani přes upomínku žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, vznikla mu povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 27. 8. 2019 do 12. 12. 2019 ve výši 31 760 Kč, a to včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 14. 12. 2019 do 26. 8. 2020 ve výši 2 237 Kč.

18. K povinnosti žalobkyně upozornit na možný zánik pojistného tak, jak stanoví § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti, konkrétně informovat o možném zániku rovněž osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastníka tuzemského vozidla, a to jde-li o osobu odlišnou od pojistníka, soud uvádí, že zánik pojistné smlouvy není informováním vlastníka vozidla podmíněn (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3842/2016).

19. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným nákladům za upomínací poplatek„ Upomínky k úhradě dlužného pojistného“ a upomínky označené jako„ Pokus o smír“, kterými byl žalovaný vyzván, vyjma úhrady dlužného pojistného, také k úhradě nákladů na vymáhání tohoto dlužného pojistného v celkové výši 600 Kč, soud uvádí, že povinnost hradit upomínací poplatky nebyla mezi účastníky v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno v pojistných podmínkách žalobkyně, a to jako oprávnění žalobkyně v případě nezaplacení pojistného včas a ve správné výši požadovat na žalovaném„ úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného“. Konkrétní výše těchto nákladů, vzájemná shoda účastníků na jejich paušalizaci, bližší specifikace toho, co se za náklad spojený s vymáháním pojistného skutečně považuje, či podrobnější vymezení samotného vymáhácího procesu, v pojistných podmínkách (či v textu smlouvy samotné) chyběla. V„ Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění“ žalobkyně upomínací poplatky paušálně vyčíslila, a to částkou 300 Kč za„ Upomínku k úhradě dlužného pojistného“ a za upomínku označenou jako„ Pokus o smír po zániku pojištění“. V textu pojistné smlouvy bylo rovněž uvedeno, že aktuální verze tohoto sazebníku je dostupná„ na webových stránkách pojistitele nebo na libovolné pobočce pojistitele“. Na základě výše uvedených skutečností soud konstatuje, že požadavek žalobkyně na úhradu upomínacích poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v samotném textu účastníky sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát.

20. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých vyhotovením a zasláním upomínky žalovanému a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v tomto případě předmětný upomínací poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě, a to za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. V uvedené souvislosti je třeba připomenout, že mezi základní funkce smluvní pokuty náleží funkce preventivní, kompenzační a funkce sankční (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5198/2015), kdy má soud za to, že žalobkyní uplatněné upomínací poplatky naplňují všechny z výše uvedených funkcí.

21. Ohledně kompenzační funkce těchto poplatků sama žalobkyně připouští, že upomínací poplatky mají sloužit jako kompenzace nákladů vynaložených na vymáhání dlužného pojistného. Ve vztahu k další funkci upomínacích poplatků, a sice funkci preventivní, soud dále doplňuje, že z písemné výzvy k plnění nazvané jako„ Upomínka na neuhrazené pojistné“ vyplývá, že žalovaný byl ještě před odesláním zpoplatněné„ Upomínky k úhradě dlužného pojistného“ upozorněn na skutečnost, že včas neuhradil sjednané pojistné a pokud tuto svoji povinnost nesplní, bude mu žalobkyně navíc účtovat náklady související s vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Obdobně pak v písemném„ Oznámení o zániku pojištění“, tedy poté, kdy pojistná smlouva mezi účastníky již zanikla, byl žalovaný opětovně upozorněn, že neuhradí-li výši poměrného pojistného, budou mu navíc účtovány další náklady související s vymáháním tohoto dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Žalovaný tak byl opakovaně informován, že nesplní-li řádně a včas svoji povinnost hradit sjednané pojistné, budou mu účtovány rovněž upomínací poplatky, přičemž funkci těchto upozornění lze v kontextu uvedených skutečností vnímat také jako preventivní, vedenou snahou žalobkyně pod hrozbou finanční sankce odradit žalovaného od neplnění svých povinností. V neposlední řadě, za situace, kdy struktura upomínacího procesu nebyla mezi účastníky smluvně ujednána (např. kolik zpoplatněných upomínek bude žalovanému v případě jeho prodlení zasláno, za jakých podmínek, atp.) a kdy byla aktuální výše upomínacích poplatků dostupná pouze na internetových stránkách či pobočkách žalobkyně, je třeba chápat funkci upomínacích poplatků rovněž jako funkci sankční. Žalovaný tak nejen, že neměl možnost počet upomínek či výši za ně účtovaných poplatků ovlivnit, ale v případě opakovaného zasílání upomínek zjevně nekontaktnímu žalovanému, a to nejen písemnou formou, ale podle tvrzení žalobkyně rovněž formou SMS či telefonních hovorů, a to bez reálného efektu na splnění jeho povinností vůči žalobkyni, lze považovat za účel těchto poplatků rovněž potrestat žalovaného za porušení smluvené povinnosti hradit řádně a včas sjednané pojistné. Pro úplnost je třeba doplnit, že žalovaný byl upozorněn na svůj dluh vůči žalobkyni také prostřednictvím předžalobní výzvy zástupce žalobkyně, kdy náhrada nákladů spojených s touto výzvou byla žalobkyní v předmětném řízení rovněž nárokována.

22. Skutečnost, že žalobkyně spojuje upomínací poplatky s odesláním písemných upomínek, na daném závěru o charakteru těchto poplatků coby smluvní pokuty, nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

23. V kontextu skutečností uvedených výše je třeba rovněž doplnit, že samostatný institut paušalizované náhrady škody, na rozdíl od smluvní pokuty, není v občanském zákoníku upraven. Právo sjednat si paušální výši náhrady škody je tak v rámci tuzemské právní úpravy zakotveno zásadně jako speciální právní úprava např. v § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kde se však musí jednat o náklady účelně vynaložené, které vznikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele. V opačném případě je tato náhrada v části převyšující účelně vynaložené náklady považována za smluvní pokutu. Obdobně lze rovněž nalézt parciální úpravy paušalizující výši náhrady škody, která není výsledkem předchozího smluvního ujednání, ale zákonné povinnosti. Např. v § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí výše paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla částku 300 Kč. Vyjma případů, kdy je paušalizovaná náhrada škody, popř. právo na její sjednání, příslušným právním předpisem výslovně zakotveno, Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011 sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě.

24. Soud dále připomíná, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

25. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu, Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv např. ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě.

26. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek a přehledů poplatků, dostupných na internetových stránkách popř. na pobočce žalobkyně, neobsahovala, jak již bylo řečeno, žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonu žalobkyně, se kterou by měly být tyto poplatky spojeny. V textu uzavřené pojistné smlouvy absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být tyto informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá ani to, zda se ujednání o upomínacím poplatku nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších dokumentů a jak již bylo řečeno, není ani upraven samotný postup„ vymáhacího procesu“. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že žalobkyní požadované upomínací poplatky v souhrnné výši 600 Kč, je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně příslušného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 42 Kč, zamítnout.

27. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalovaného je nepatrný), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 478 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 300 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 360 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč.