23 C 219/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 718 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 368 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 283 Kč za období od 1. 3. 2019 do 1. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 71 Kč za období od 2. 1. 2020 do 31. 3. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 113 Kč za období od 1. 4. 2020 do 21. 9. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobkyně vůči žalované o zaplacení částky 350 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 29 Kč za období od 1. 3. 2019 do 1. 1. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 Kč za období od 2. 1. 2020 do 31. 3. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 Kč za období od 1. 4. 2020 do 21. 9. 2020.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 117 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 718 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] -„ ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ NA PŘÁNÍ“, kterou se žalobkyně zavázala v případě vzniku smlouvou specifikované události poskytnout žalované nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaná zavázala platit částku 865 Kč, a to vždy k 30. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena do [datum]. V souvislosti s uzavíráním předmětné smlouvy byly žalované odeslány na jí uvedenou emailovou adresu tzv.„ dokumenty k pojistné smlouvě“ skládající se z celkem čtyř různých dokumentů, mimo jiné z dokumentů označených jako„ Pojistné podmínky pro pojištění NA PŘÁNÍ“ (dále jen„ pojistné podmínky“) či„ Přehledu poplatků a parametrů pojištění NA PŘÁNÍ“ (dále jen„ přehled poplatků“). Žalovaná však ve smlouvě sjednanou částku počínaje dnem 30. 10. 2018 nehradila. Na tuto skutečnost byla žalovaná upozorněna písemnou upomínkou žalobkyně ze dne 11. 11. 2019, která vyjma upozornění na možnost zániku předmětné smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě dlužné částky žalované a lhůtu pro zaplacení do 27. 2. 2019. Písemným„ Oznámením o ukončení pojistné smlouvy“ ze dne 12. 3. 2019 byla žalovaná informována o zániku s žalobkyní sjednaného smluvního závazku uplynutím dne 27. 2. 2019 a opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 3 810 Kč, a to včetně poplatku za předčasné ukončení sjednané smlouvy ve výši 350 Kč. V neposlední řadě pak byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2019 odeslané žalované zástupcem žalobkyně téhož dne. V reakci na upomínky žalobkyně uhradila žalovaná na svůj dluh částku 546 Kč, a to ke dni 1. 1. 2020 a ke dni 31. 3. 2020. Přestože žalovaná nijak nezpochybnila existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporovala skutečnost, že zbývající dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku již další částku neuhradila. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva na dobu určitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaná jako pojistník. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z mezi ní a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když od 30. 10. 2018 řádně nehradila pojistné ve výši 865 Kč spatné vždy k 30. dni v měsíci. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalované s výzvou k zaplacení dlužného pojistného ve výši 3 810 Kč se splatností do 27. 2. 2019 včetně upozornění na zánik pojištění v případě nezaplacení tohoto dlužného pojistného pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím dne 27. 2. 2019. Žalovaná následně uhradila žalobkyni pouze částku 1 098 Kč, a proto jí vznikla povinnost k úhradě zbývající výše dlužného pojistného představovaného poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 2 368 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení stanoveným v souladu s návrhem žalobkyně ve výši 283 Kč za období od [datum] do [datum], ve výši 71 Kč za období od [datum] do [datum] a ve výši 113 Kč od [datum] do [datum]. Ve vztahu k žalobkyní požadovanému poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 350 Kč je třeba uvést, že tento poplatek nebyl mezi účastníky v textu samotné pojistné smlouvy sjednán. Výše poplatku byla stanovena v přehledu poplatků platném od 19. 12. 2018. Předmětný přehled poplatků byl zahrnut spolu s dalšími čtyřmi dokumenty do tzv.„ dokumentů k pojistné smlouvě“, které byly odeslány žalované na jí uvedenou emailovou adresu a které se tak měly stát nedílnou součástí této pojistné smlouvy. V souvislosti s přehledem poplatků bylo v pojistné smlouvě dále uvedeno, že se v průběhu pojištění může obsah přehledu poplatků měnit, čemuž odpovídá skutečnost, že žalobkyně požadovala poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy na základě přehledu poplatků platného od 19. 12. 2018. V kontextu výše uvedených skutečností je třeba rovněž připomenout, že žalovaná se v projednávaném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. K uvedenému je třeba doplnit, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn.

II. ÚS 3/06). V návaznosti na výše uvedenou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem, by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní vyjma stručné informace o odeslání pojistných podmínek, přehledu poplatků a dalších dokumentů obsahujících ujednání tvořící nedílnou součást uzavřené pojistné smlouvy na emailovou adresu žalované, neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s předčasným ukončením pojistné smlouvy či jejich výši. V uzavřené pojistné smlouvě absentovalo rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek, přehledu poplatků či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda by se ujednání o poplatku za předčasné ukončení pojistné smlouvy mělo nacházet na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších připojených dokumentů. S ohledem na skutečnost, že žalobkyní požadovaný paušalizovaný poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy svým charakterem odpovídá ujednání o smluvní pokutě, neboť se jedná o sankci za porušení smluvené povinnosti platit sjednané pojistné po celou dobu trvání pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky, přičemž výše této smluvní pokuty je uvedena v pohyblivém přehledu poplatků, a to bez konkrétní specifikace předmětného poplatku v samotné pojistné smlouvě, lze v souvislosti s všemi shora uvedenými informacemi uzavřít, že poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč je třeba považovat za neplatný a žalobu v tomto rozsahu, včetně souvisejících kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 29 Kč za období od 1. 3. 2019 do 1. 1. 2020, ve výši 9 Kč za období od 2. 1. 2020 do 31. 3. 2020 a ve výši 17 Kč od 1. 4. 2020 do 21. 9. 2020, zamítnout. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud částečně procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1 117 Kč, když procesní úspěch žalované (12,5 %) odečetl od procesního úspěchu žalobkyně (87,5 %) s výsledkem 75 % z plné náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupkyně žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč.