23 C 223/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově samosoudcem Mgr. Františkem Sedláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně doručováním ulice a číslo , PSČ obec proti žalovaným:

1. Bc. celé jméno žalobkyně , narozena datum , bytem tamtéž 2. celé jméno žalovaného , narozen datum , IČO , bytem adresa žalovaného , okres obec o 10 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020 rozhodl I. Řízení proti 1. žalované o 6 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020 se zastavuje. II. Rozsudek Okresního soudu v Sokolově z 27. 11. 2003, číslo jednací 14 Nc 321/2003-15, ve znění rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 30. 1. 2014, číslo jednací 14 P 166/2013-77, se mění tak, že 2. žalovaný je povinen platit žalobkyni od 1. 6. 2020 do 28. 2. 2021 též 1 000 Kč, od 1. 3. 2021 též 2 300 Kč, vždy do 15. dne měsíce, za nějž se platí, s tím, že toto zvýšení výživného za 21. 1. až 20. 4. 2021 5 188,17 Kč bude zaplaceno do 3 dnů od doručení rozsudku a za 1. 6. 2020 až 20. 1. 2021 7 645,16 Kč a od 21. 4. 2021 takto splatné do právní moci rozsudku bude zaplaceno do 2 měsíců od právní moci rozsudku. III. Žaloba proti 2. žalovanému o 3 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020 do 28. 2. 2021, 1 700 Kč měsíčně od 1. 3. 2021 se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem z 23. 11. 2020 domáhala zvýšení výživného 2. žalovanému, otci, na 8 000 Kč a 1. žalované, matce, na 6 000 Kč od 1. 6. 2020, neboť naposledy o něm bylo rozhodováno 30. 1. 2014, číslo jednací 14 P 166/2013-77, když jí bylo 12 let. Navštěvuje 3. ročník [anonymizováno] [obec], od května 2020 žije v podnájmu s přítelem. Je vedena na endokrinologii pro hypofunkci štítné žlázy, bere léky, nosí brýle. 1. žalovaná jí posílá na živobytí 8 000 Kč, z toho 4 000 Kč dostává na účet od 2. žalovaného. Žalobkyně ho viděla naposledy před 1/2 rokem, nezajímá se o ni. 1. žalovaná od listopadu 2019 žije s panem [příjmení], jenž má v péči 17letého syna, který je na internátu. 1. žalovaná má dále vyživovací povinnost na syna, narozeného 2009 2. žalovaný asi žije v [obec] s přítelkyní. Později doplnila, že 2. žalovaný má byt někde na [anonymizováno] v [obec], jejž rekonstruoval. Žalobu proti 1. žalované vzala zpět. 2. 1. žalovaná se vyjádřila, že žalobu pomáhala sepsat. Žalobkyně do posledního týdne v únoru 2021 bydlela s přítelem, nyní žije sama. Od 1. žalované dostává 8 000 Kč, z toho 4 000 Kč na alimentech od 2. žalovaného. 1. žalovaná jí výživné kompenzuje i jinak, koupila notebook, pomáhá zařizovat byt, k němuž se podepíše smlouva, kde je nájemné 7 500 Kč a záloha na elektřinu 500 Kč, v březnu od 2. žalovaného došlo jen 390 Kč, takto dorovnala. 2. žalovaný též pronajímá byt, jenž není veden na něj. Se zpětvzetím souhlasila, nevěděly, že výživné nemusí být určeno soudně. 3. 2. žalovaný se telefonicky 17. 3. 2021 vyjádřil, že byl v pracovní neschopnosti, již předpokládal ještě na měsíc.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 27. 11. 2003, 14 Nc 321/2003-15, byla schválena dohoda žalovaných o závazku 2. z nich od právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství přispívat na výživu žalobkyně 2 000 Kč, splatných do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám 1. žalované. Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 15. 1. 2004, 8 C 143/2003-18, jenž nabyl právní moci [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 30. 1. 2014, 14 P 166/2013-77, byla schválena dohoda žalovaných o změně předchozího rozsudku tak, že od 1. 9. 2013 se 2. z nich zavázal přispívat žalobkyni zvýšeným výživným 4 000 Kč, splatných do každého 15. dne v měsíci předem k rukám 1. žalované; v té době žalobkyně žila s 1. žalovanou a polorodým bratrem, narozeným 2009, navštěvovala 6. třídu základní školy, věnovala se závodně plavání, chodila do kroužku aerobiku a kursu angličtiny, nosila [anonymizováno], rovnátka, byla v péči [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] poradny; 2. žalovaný žil sám v bytě v [obec], jeho průměrný měsíční výdělek, zjištěný za květen až říjen 2013, činil 26 128 Kč; průměrný měsíční výdělek 1. žalované, zjištěný za leden až říjen 2013, činil 30 317 Kč. Žalobkyně od května 2020 žila s přítelem v nájemním bytě v [obec] 1. žalovaná žije s polorodým bratrem žalobkyně, přítelem a jeho 17letým synem ve vlastním bytě, měsíčně s tím jsou spojeny náklady 9 000 až 10 000 Kč, platí ještě internet a mobily 2 000 Kč, za březen až srpen 2020 činil její průměrný příjem 45 578 Kč, vlastní chatu na [příjmení] přehradě, vozidlo Toyota Avensis, registrované 2003, s přítelem po 16 000 Kč splácela úvěr 2 000 000 Kč, vše ve stavu zjištěnému k 19. 10. 2020 2. žalovaný pronajímá a v dubnu 2020 nabízel k pronájmu byt v [obec], [ulice], žije s přítelkyní v [obec]. Průměrný měsíční příjem 1. žalované za červenec až prosinec 2020 činil 38 199 Kč, 2. žalovaného za říjen 2020 až březen 2021 25 922 Kč. Žalobkyně nyní studuje 3. ročník gymnázia. Od 6. 1. do 31. 5. 2021 se zavázala pro [anonymizováno] odpracovat odhadem 300 hodin jako prodavačka za hodinovou odměnu 120 Kč. Koncem února se s přítelem rozešla, od 15. 3. 2021 si pronajala bytovou jednotku v [obec a číslo], za což se zavázala měsíčně platit nájemné 7 000 Kč a zálohu na elektřinu 500 Kč.

5. Určení vyživovací povinnosti 2. žalovaného k žalobkyni vyplývá z rozsudků Okresního soudu v Sokolově z 27. 11. 2003, 14 Nc 321/2003-15, 30. 1. 2014, 14 P 166/2013-77, 15. 1. 2004, 8 C 143/2003-18; právní moc posledního z nich ze soudního informačního systému; soužití s přítelem, studium ze shodných tvrzení účastnic, jež 2. žalovaný nezpochybnil, ani jinak pochybnosti o jejich věrohodnosti nevznikly; poměry 1. žalované k 19. 10. z rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 19. 10. 2020, 40 P 199/2020-47; pronajímání bytu v [obec], případně nabízení k pronájmu, potvrdil 2. žalovaný v telefonní zprávě, adresované 1. žalované, z 23. 4. 2020; skutečnost, že (zřejmě) bydlí v [obec] s přítelkyní, vyplynula ze shodných tvrzení účastnic, jež jsou v souladu se soudním úředním záznamem ze 17. 3. 2021, dle nějž telefonicky ohlásil svůj byt v místě dle záhlaví; poslední zjištěné příjmy jsou patrné u 1. žalované z potvrzení [anonymizována tři slova] [územní celek], příspěvkové organizace z 22. 1. a u 2. žalovaného z potvrzení [anonymizováno] z 14. 4. 2021; práce žalobkyně z dohody o jejím provedení z 31. 12. 2020 s [anonymizováno]; pronájem bytové jednotky v [obec a číslo] z nepodepsané smlouvy o nájmu bytu z 15. 3. 2021 s panem [příjmení], jejíž brzké podepsání účastnice potvrdily, uvedly, že je třeba určitá rekonstrukce.

6. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z 30. 1. 2014, 14 P 166/2013-77, bylo 2. žalovanému uloženo platit žalobkyni výživné 4 000 Kč měsíčně, žalobkyně tehdy žila s 1. žalovanou a polorodým bratrem, 2. žalovaný vydělával 26 128 Kč měsíčně, žil sám. Žalobkyně nyní studuje [anonymizováno], od května 2020 do února 2021 žila s přítelem, 2. žalovaný žije s přítelkyní, jeho příjem činí 25 922 Kč měsíčně.

7. Žalobkyně dle § 96 (1, 2) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), mohla vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, žalobu, zčásti, proti 1. žalované, proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí, za souhlasu 1. žalované, zastavil.

8. Věcně tak bylo rozhodnuto jen proti 2. žalovanému ve věci zvýšení výživného o 4 000 (ze 4 000 na 8 000) Kč. Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek, výživného, dle § 163 o. s. ř. lze na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, jež jsou rozhodující pro jejich výši; změna je přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Životní úroveň dítěte, žalobkyně, dle § 915 (1) zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), má být zásadně shodná s životní úrovní rodiče, 2. žalovaného; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb žalobkyně. Z uvedeného vyplývá, že nejsou natolik důležité odůvodněné potřeby, ale spíše, aby životní úroveň žalobkyně odpovídala úrovni 2. žalovaného, na 2. stranu však třeba vycházet z dosavadního výživného a hodnotit, nakolik změny poměrů účastníků odůvodňují zvýšení výživného; poměry 1. žalované, matky žalobkyně, na jejíž životní úrovni má rovněž právo se podílet, jejího druha jsou ve vztahu k tomu významné jen okrajově, po zpětvzetí žaloby se o jejím výživném ani nerozhoduje. Výchozími okolnostmi pro určení odpovídajícího podílu na životní úrovni 2. žalovaného jsou u dotčených osob zejména věk, zaopatřenost, počet členů domácnosti podílejících se na jejím chodu, čehož obecným objektivním měřítkem dle § 1 (1) zákona 110/ 2006 Sbírky, o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o životním a existenčním minimu), je hranice příjmů k zajištění základních osobních potřeb. Žalobkyně při posledním rozhodování v 2014 žila s matkou a bratrem, a proto u ní, nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku, dle §§ 2, 3 (3 c)) zákona o životním a existenčním minimu, v soudobém znění, činilo 2 140 Kč, u jednotlivce, žalovaného, jenž žil sám, 3 410 Kč. Mezi základní výdaje náležely i náklady na bydlení, jejichž normativní, přiměřenou, výši ve vlastním bytě § 26 (1 a), b)) zákona 117/1995 Sbírky, o státní sociální podpoře (dále jen zákon o státní sociální podoře), stanovil pro 2014 tak, že při počtu 3 osob v rodině (žalobkyně) to bylo 9 263 Kč, u 1 osoby, žalovaného, v bytě užívaném dle nájemní smlouvy v obci s počtem obyvatel od 10000 do 49999 ([obec], dle § 121 o. s. ř. netřeba dokazovat skutečnost známou soudu z jeho činnosti, lze ověřit na webu Wikipedie) 5 028 Kč. Základní náklady žalobkyně tak činily 2 140 + 9 263 / 3 (náklady na bydlení vyděleny počtem členů v domácnosti), to je 5 228 Kč; pro účel tohoto řízení se však započítává 1/2, 2 614 Kč, neboť vyživovací povinnost k ní má vedle 2. ještě 1. žalovaná. Náklady na základní potřeby žalovaného v té době byly 3 410 + 5 028, to je 8 438 Kč. Výše určené základní náklady žalobkyně 2 614 Kč na celkově zjištěných nákladech žalobkyně a 2. žalovaného, vyživovaných z jeho příjmu, 2 614 + 8 438 Kč, představují podíl, v němž by se žalobkyně měla podílet na příjmech 2. žalovaného, a činí 2 614 / 11 052 Kč, to je 24 %; výživné 4 000 Kč z příjmu 26 128 Kč v 2014 činilo 15 %, což je 63 (15 / 24) % výživného, určeného dle uvedených určených hodnot.

9. Životní minimum od 1. 4. 2020, v současnosti, dle § 3 (1, 2, 3 b)) zákona o životním a existenčním minimu, činí s ohledem na růst cen, změnu počtu členů domácnosti, přestěhování se žalovaného do [obec], menšího města, tedy s nižšími náklady na bydlení, měsíčně u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku, žalobkyně, 2 770 Kč, u žalovaného, pravděpodobně dle věku posuzovaného jako 1. v pořadí spolužijících osob, 3 550 Kč. Přiměřené náklady na bydlení 2 osob byly v bytě užívaném dle nájemní smlouvy v obci s počtem obyvatel od 10000 do 49999, [obec] (kde žalobkyně žila s přítelem) v 2020 7 783 (v 2021 7 934) Kč, v obci s počtem obyvatel do 9999, Novém Sedle (kde žalovaný žil s přítelkyní) v 2020 7 545 (v 2021 7 689) Kč. Základní náklady žalobkyně tak v 2020 byly 2 770 + 7 783 / 2, to je 6 662 Kč; pro účel tohoto řízení se započítává 1/2, 3 331 Kč; základní náklady žalovaného 3 550 + 7 545 / 2, to je 7 323 Kč. Výše určené základní náklady žalobkyně 3 331 Kč na celkově zjištěných nákladech obou 3 331 + 7 323, to je 10 654 Kč, představují 31 % (ke stejnému poměru se dojde z údajů za 2021, 3 369 / 10 763 Kč). Ze zjištěného současného průměrného příjmu 2. žalovaného 25 922 Kč (jejž lze za dobu od června do září 2020, kdy nebyl doložen, předpokládat v obdobné výši) by tak žalobkyni náleželo 31 %, 8 036 Kč, po snížení na výše určených 63 %, odrážejících původní poměry, z nichž se při hodnocení změn vycházelo, tak činí odpovídající částku 5 063 Kč, jež byla ve prospěch 2. žalovaného, i s ohledem na vznik dluhu vzniklého zvýšením již od 1. 6. 2020, k jehož zaplacení nebyl žalobkyní konkrétně vyzván, zaokrouhlena na celá 100 Kč dolů, 5 000 Kč měsíčně. Od 1. 3., po rozchodu s přítelem, žalobkyně sháněla nový byt, od 15. 3. 2021 uzavřela nájemní smlouvu; došlo tedy k podstatné změně okolností, neboť náklady samostatně žijící osoby jsou vyšší než poměrné náklady u více osob. Životní minimum takové osoby nyní činí 3 860 Kč, přiměřené náklady na bydlení v nájemním bytě v [obec] 5 653 Kč, pro účel tohoto řízení se započítává 1/2, 4 757 Kč; základní náklady 2. žalovaného jsou 3 550 + 7 689 / 2, to je 7 395 Kč. Výše určené základní náklady žalobkyně 4 757 Kč na celkově zjištěných nákladech obou 4 757 + 7 395, to je 12 152 Kč, představují 39 %. Z průměrného příjmu 2. žalovaného 25 922 Kč by tak žalobkyni náleželo 39 %, 10 110 Kč, po snížení na výše určených 63 %, odrážejících původní poměry, z nichž se při hodnocení změn vycházelo, tak činí odpovídající částku 6 369 Kč, jež byla ve prospěch 2. žalovaného z již uvedených důvodů zaokrouhlena na celá 100 Kč dolů, 6 300 Kč měsíčně. Ačkoli pravděpodobně má, či může mít, 2. žalovaný příjem i z pronájmu bytu, jehož formálně není vlastníkem, nebylo k tomu přihlédnuto, neboť ho pravděpodobně pořídil, případně i zrekonstruoval, z příjmů, jejichž výše byla v rámci jeho životní úrovně zohledněna pro určení zvýšení výživného. Z živnostenského rejstříku na webu ARES sice vyplývá, že od 2006 je předmětem jeho podnikatelské činnosti výroba, obchod, služby, avšak vzhledem k jeho příjmu ze zaměstnání tuto činnost zjevně nevykonává, ostatně účastnice to ani netvrdily. Na 2. stranu nelze v jeho prospěch přihlížet k pracovnímu příjmu žalobkyně, pokud ho dosahuje na úkor volného času, neboť jako studentka gymnázia v předpokládané denní formě je povinna se zcela věnovat studiu, přitom má právo i na odpočinek. Její [anonymizováno] problémy zůstaly stejné, navíc náklady s tím spojené by měly být v nezbytném rozsahu hrazeny ze zdravotního pojištění, proto na výši výživného vliv nemají. Z navrhovaného zvýšení o 4 000 Kč od 1. 6. 2020 bylo tedy shledáno jako odpovídající 1 000 Kč, od 1. 3. 2021 2 300 Kč, žaloba o 3 000 Kč, od 1. 3. 2021 1 700 Kč měsíčně byla zamítnuta.

10. Výživné se dle § 921 (1) o. z. plní v pravidelných dávkách a jeho splatnost byla ponechána v souladu s předchozím rozsudkem na 15. den měsíce, za nějž se platí, nebyl zjištěn důvod ke změně splatnosti; v zájmu jednoznačného výkladu bylo vypuštěno slovo předem, neboť účastníkům nemusí být známo, že se tím myslí měsíc, za nějž se platí. Vzhledem k nabytí zletilosti, plné svéprávnosti, žalobkyně by již měl 2. žalovaný výživné platit jí, nikoli k rukám, prostřednictvím, 1. žalované; pokud to však účastníkům vyhovuje, mohou v tomto způsobu placení pokračovat, případně ponechat účet 1. žalované pro příjem vymoženého výživného. Výživné ohledně v budoucnu splatných dávek dle §§ 154 (2), 160 (1, 2, 4), 162 (1) o. s. ř. je tedy splatné pravidelně vždy k danému dni v měsíci; ohledně plnění zvýšení výživného za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku, od 21. 1. do 20. 4. 2021, 1 000 Kč * (11 dnů, 21. až 31. 1. / 31 dnů, leden + 1, únor) měsíce + 2 300 Kč * (1, březen + 20 dnů, 1. až 20. 4. / 30 dnů, duben), to je 5 188,17 Kč, je rozsudek předběžně vykonatelný, to znamená, že lhůta 3 dnů, základní, k plnění běží již od jeho doručení, bez ohledu na právní moc. Ostatní dávky zvýšeného výživného, od 1. 6. 2020 do 20. 1. 2021, to je 1 000 Kč * (7 + 20 / 31 dnů, celý leden 2021) měsíců, to je 7 645,16 Kč, a od 21. 4. 2021, jež se stanou takto splatnými v budoucnu, do doby, než rozsudek nabude právní moci, jejichž přesnou výši proto nyní nelze určit, bylo uloženo zaplatit ve lhůtě běžící až od právní moci rozsudku. Ze zjištěného příjmu 25 922 Kč po odečtení nákladů na základní životní potřeby 7 395 Kč, dřívějšími rozsudky určeného výživného 4 000 Kč, zvýšení výživného 5 188,17 Kč, jež je povinen zaplatit hned, by zůstalo 1. žalovanému 9 338,83 Kč na zbytné potřeby, tedy nedoplatek 7 645,16 Kč, zvýšený o 2 300 Kč měsíčně, by nemusel být schopen bez ohrožení základních výdajů zaplatit hned, proto mu bylo umožněno takto vzniklý dluh doplatit v přiměřené, o něco delší, lhůtě, do 2 měsíců od právní moci rozsudku. Výživné je již vymáháno v soudním řízení 29 E 532/2004 srážkami z příjmu a došlo-li k takové změně rozsudku, jež záleží ve zvýšení výživného, dle § 284 (3) o. s. ř. se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí i na částky zvýšeného výživného, jež má stejné pořadí jako zbytek pohledávky (soud po právní moci rozsudku toto do uvedeného řízení oznámí). Z výše uvedeného i toho, že soud dle § 153 (2) o. s. ř. nemůže překročit návrh, žalobu, vyplývá, že předmětem řízení bylo jen zvýšené výživné 4 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020, proto se ve výroku neuvádí celková zvýšená dávka 5 000 Kč od 1. 6. 2020, 6 300 Kč od 1. 3. 2021. Původní výživné, včetně stanovení jeho splatnosti, tím zůstává nedotčeno; změna rozsudku spočívá jen v doplnění zvýšeného výživného.

11. Žalobkyně podáním a následně zpětvzetím žaloby vůči 1. žalované s tím, že se vždy domluvily a nevěděla, že se to nemusí řešit soudně, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, proto by dle § 146 (2) o. s. ř. byla povinna hradit její náklady řízení. Ve vztahu ke 2. žalovanému měla ve věci úspěch jen částečný, avšak dle § 142 (3) o. s. ř. by měla nárok na plnou náhradu nákladů, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Jelikož však účastnice náklady přiznat nechtěly, bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.