23 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 168 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 99 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 Kč od 24. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 178 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 3 168 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny koncového zařízení.

2. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

3. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny „Všeobecné podmínky“, (dále jen „obchodní podmínky“), a ceník, že žalobkyně bude od 7. 7. 2020 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas (do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání modemu pro bezdrátový internet, (dále jako „koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za toto zařízení cenu 3 168 Kč, a to po částce 99 Kč měsíčně. Předmětné koncové zařízení bylo žalovanému předáno a on si je převzal. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednanou cenu za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu ceny koncového zařízení v celém rozsahu. Nejpozději do 23. 2. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě částky 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 24. 1. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 2. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 3. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 25. 4. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 5. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 4. 2022 do 30. 4. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 6. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 25. 7. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 8. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 23. 9. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 24. 10. 2022 k úhradě částky ve výši 99 Kč jako dílčí ceny za koncové zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022. S ohledem na skutečnost, že výše uvedené ceny nebyly žalovaným žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 1. 4. 2022 předmětnou dohodu s žalovaným ukončila a následně žalovaného vyjma již uvedených cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývající dosud neuhrazené ceny za koncové zařízení ve výši 2 079 Kč, a to do 24. 10. 2022. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil.

4. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednajíli si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

5. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé. Avšak pokud jde o neuhrazenou kupní cenu koncového zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů, soud uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

6. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byla i smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.). Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost odevzdat žalovanému koncové zařízení a umožnit mu tak převedení vlastnictví k tomuto zařízením. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek koncové zařízení převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas smluvenou kupní cenu byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi předmětné smlouvy ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celé kupní ceny koncového zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni kupní cenu koncového zařízení ve výši a účastníky smluvené lhůtě splatnosti, jak je v podrobnostech uvedeno shora, nesplnil (§ 1958 odst. 1 o. z.). V důsledku porušení těchto povinností byla účastníky uzavřená smlouva žalobkyní vypovězena (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byl žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupní ceny za koncové zařízení tak, jak je rovněž specifikováno výše (§ 1931 o. z., 1958 odst. 1 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě kupní ceny koncového zařízení včetně úroku z prodlení (v souladu s návrhem žalobkyně) tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.