23 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 521 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 400 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 511 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy k 25. dni v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek; částka náhrady nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 121 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 015 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 415 Kč od 2. 7. 2022 do 20. 3. 2023.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 31 521 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 1. 6. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 23 400 Kč a žalovaný se zavázal do 1. 7. 2022 tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč a poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč. Žalovaný však žalobkyni až do okamžiku podání žaloby ničeho neuhradil, čímž mu vznikla povinnost, vyjma úhrady dosud nevrácených peněžních prostředků, souvisejících poplatků a úroku z prodlení, uhradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kdy v konkrétním případě je žalobkyní požadován za období od 2. 7. 2022 do 30. 9. 2022.

2. Žalovaný se v řízení vyjádřil tak, že požádal o splátkový kalendář ve výši 6 000 Kč měsíčně.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 1. 6. 2022 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAL?p_lang=cz&p 1.6.2022) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 1. 6. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronických dokumentů označených jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“,„ Všeobecné obchodní podmínky“ a„ Sazebník“, soud zjistil, že se účastníci na žádost žalovaného dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 23 400 Kč žalobkyní žalovanému, které měl žalovaný žalobkyni do 1. 7. 2022 vrátit a navíc (do stejného termínu) žalobkyni uhradit částku v souhrnné výši 6 015 Kč. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data žalovaným vráceny, jakož i že by do uvedeného data nebyla uhrazena částka 6 015 Kč, měla být žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky denně.

6. Z elektronických dokumentů označených jako„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a„ Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 1. 6. 2022 poukázala peněžní prostředky ve výši 23 400 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného.

7. Z elektronického dokumentu označeného jako„ Identifikované příjmy“ soud zjistil pouze toliko, že žalobkyně evidovala, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Žalobkyně dále evidovala, že případné další příjmy byly žalovaným doloženy jiným způsobem. Za výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného žalobkyně považovala částku 176 766 Kč.

8. Z elektronických dokumentů označených jako„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ a„ [anonymizováno]“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela při posuzování schopnosti žalovaného mu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 176 700 Kč, počtu členů domácnosti hospodařících s předmětným příjem 2, vypočítaných minimálních měsíčních výdajů ve výši 7 050 Kč, měsíční rezervy ve výši 500 Kč, disponibilních měsíčních příjmů ve výši 164 700 Kč.

9. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako„ Podací arch“ a listiny označené jako„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 3. 2023 písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou požadované částky, a to do tří dnů.

10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením této smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

25. Žalobkyně však v projednávané věci tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným jí sdělených údajů, které následně zkontrolovala a ověřila, dále prověřením jí tvrzených registrů, přičemž tímto způsobem zjištěné informace měla žalobkyně využít právě při výpočtu úvěruschopnosti žalovaného. Ohledně popisu způsobu samotného výpočtu však žalobkyně odkázala pouze na jí předložený dokument, kde měly být předmětné výpočty podrobně vysvětleny. Dále žalobkyně uvedla, že se při tomto výpočtu řídila svými interními předpisy, výší životního minima, regionálním koeficientem, atp. Konkrétní výpočet tak, aby bylo zřejmé, jaká konkrétní hodnota příjmů, hodnota výdajů, hodnota regionálního koeficientu či životního minima a dalších žalobkyní tvrzených skutečností byla žalobkyní při tomto výpočtu použita, však nebyl žalobkyní nikterak specifikován. Rovněž absentovala bližší specifikace obsahu konkrétních interních předpisů, kterými se žalobkyně při posuzování žalovaného údajně řídila. Z předložených důkazů tak soud nemohl dospět k závěru, že žalobkyní evidované příjmy a výdaje jednak byly žalovaným žalobkyni skutečně sděleny, a rovněž, že žalobkyně takto tvrzené příjmy a výdaje skutečně ověřila či provedla tvrzené výpočty. Rovněž ke svému tvrzení o prověření různých registrů žalobkyně žádné důkazy nepředložila.

26. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak v projednávané věci nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).

27. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci nezbytných skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

28. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 23 400 Kč.

29. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 23 400 Kč vyzván dne 16. 3. 2023. S ohledem na v této výzvě formulovanou lhůtu k plnění v délce tří dnů tak soud stanovil splatnost předmětné částky na 20. 3. 2023 (§ 570 odst. 1 o. z., § 1958 o. z.).

30. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 23 400 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 15 % ročně z částky 23 400 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

31. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na majetkové poměry žalovaného soud považuje za přiměřené, aby žalovaný svůj dluh včetně náhrady nákladů řízení zaplatil žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Podle názoru soudu takto stanovená lhůta k plnění nepředstavuje neúměrné zvýhodnění žalovaného vůči žalobkyni, neboť žalovaný v tomto případě uhradí žalobkyni celý svůj dluh včetně náhrady nákladů řízení za dobu přibližně pěti měsíců.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 511 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (11 708,36 Kč, tj. 31,87 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (25 034,79 Kč, tj. 68,13 %) při výsledku 36,26 % z částky 4 166 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 262 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 14b a. t. a 21 % DPH ve výši 504 Kč (počítáno z částky 2 400 Kč).