23 C 237/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 406 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně nároku žalobkyně vůči žalovanému o zaplacení částky 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 47 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 6 006 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného a s tím spojených nákladů na upomínání žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] -„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“, kterou se žalobkyně pro případ způsobení škody provozem osobního vozidla žalovaného zavázala poskytnout žalovanému nebo třetí osobě sjednané plnění. Za tento závazek žalobkyně se žalovaný zavázal platit částku 1 676 Kč, a to vždy k 27. dni v měsíci. Doba trvání smlouvy nebyla sjednána. Za součást této smlouvy byl v jejím textu označen rovněž dokument s názvem„ POJISTNÉ PODMÍNKY“. Žalovaný však účastníky smluvenou částku od [datum] nehradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn písemnou upomínkou žalobkyně ze dne 11. 11. 2019, která vyjma poučení o možném zániku uzavřené smlouvy obsahovala rovněž výzvu k úhradě žalovaným doposud nezaplacené dlužné částky. K této částce byl připočítán poplatek za zaslání předmětné upomínky ve výši 300 Kč Lhůta pro zaplacení souhrnu žalobkyní požadovaných částek byla stanovena do 2. 1. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou částku neuhradil, byl mu dopisem ze dne 16. 1. 2020 oznámen zánik účastníky uzavřené smlouvy, a to uplynutím dne 2. 1. 2020. Následně dopisem ze dne 11. 2. 2020 označeným jako„ Pokus o smír“ byl žalovaný za období od 27. 9. 2019 až do zániku smlouvy žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 5 406 Kč spolu s poplatky za zaslané upomínky v celkové výši 600 Kč. V neposlední řadě pak byl žalovaný informován o jeho povinnosti uhradit žalobkyni dlužnou částku prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2020 odeslané žalovanému zástupcem žalobkyně téhož dne. Přestože žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobkyní požadované dlužné částky, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobkyni nebyla uhrazena, žalobkyní požadovanou částku do dne vyhlášení rozsudku neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva o odpovědnosti z provozu motorového vozidla na dobu neurčitou, kde žalobkyně vystupovala v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z mezi ním a žalobkyní uzavřené pojistné smlouvy, a to když od 27. 9. 2019 neuhradil sjednané pojistné ve výši 1 676 Kč měsíčně splatné vždy k 27. dni v měsíci. Na základě upomínky žalobkyně doručené žalovanému s výzvou k zaplacení dlužného pojistného, včetně upozornění na zánik pojištění v případě neuhrazení tohoto pojistného a lhůtou splatnosti delší než jeden měsíc, konkrétně do 2. 1. 2020, pozbyla předmětná pojistná smlouva svojí platnosti uplynutím téhož dne. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ani přes upomínku žalobkyně dlužné pojistné neuhradil, vznikla mu povinnost k úhradě dlužné částky představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši 5 406 Kč, a to včetně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 422 Kč stanovených v souladu s návrhem žalobkyně od [datum] do [datum]. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným nákladům na zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného a upomínky označené jako„ Pokus o smír“, kterými byl žalovaný vyzván, a to vyjma úhrady nedoplatku z titulu dlužného pojistného, také k úhradě paušalizovaných nákladů na vymáhání tohoto dlužného pojistného ve výši 600 Kč, soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady za zaslání upomínek k plnění, nebyla mezi účastníky v předmětné pojistné smlouvě sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného bylo uvedeno pouze v pojistných podmínkách žalobkyně připojených k předmětné pojistné smlouvě, podle kterých může žalobkyně pro případ nezaplacení pojistného včas a ve správné výši na žalovaném požadovat„ zaplacení úroku z prodlení a také úhradu nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného“. Výši těchto nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného žalobkyně poté paušálně vyčíslila v „ Sazebníku nákladů u produktů neživotního pojištění“, a to 300 Kč za upomínku k úhradě dlužného pojistného a 300 Kč za upomínku nazvanou jako„ Pokus o smír“. Tento sazebník však nebyl v účastníky uzavřené pojistné smlouvě zahrnut mezi dokumenty tvořící nedílnou součást předmětné pojistné smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu poplatků za upomínky dlužného pojistného, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky sjednané pojistné smlouvě, nemůže obstát. V souvislostí s absencí vyčíslení reálných nákladů vzniklých zasláním upomínky žalovanému a jejich nahrazení paušalizovaným poplatkem je třeba uvést, že v tomto případě předmětný paušalizovaný poplatek odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. Žalobkyní požadovaný poplatek za upomínku k úhradě dluhu tak mimo jiné plní jednu ze základních funkcí smluvní pokuty, a sice funkci kompenzační, kdy nahrazuje předpokládanou škodu vzniklou žalobkyni v souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného hradit sjednané pojistné a nahrazuje ji paušální částkou. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele. Je sice pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností. K uvedenému je třeba doplnit, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn.

II. ÚS 3/06). V návaznosti judikaturu konstatovanou shora Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem, by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě. Pojistná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci pojistných podmínek, které je třeba považovat za ujednání tvořící nedílnou součást uzavřené pojistné smlouvy, neobsahovala žádnou konkrétní informaci o poplatcích spojených s vymáháním dlužného pojistného, jejich výši či specifikaci konkrétních úkonu žalobkyně, se kterou by měl být tento poplatek spojen. V uzavřené pojistné smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení pojistných podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu pojistné smlouvy navíc nevyplývá, zda se ujednání o paušalizovaném poplatku za upomínání nachází na jednom či více místech pojistných podmínek či dalších dokumentů. Jak již bylo uvedeno, konkrétní výši paušalizovaného poplatku obsahuje„ Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění“, přičemž tento není v uzavřené pojistné smlouvě jako její nedílná součást výslovně uveden, ani na něj není konkrétně odkazováno. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že žalobkyní požadovaný poplatek za zaslání upomínek k úhradě dlužného pojistného ve výši 300 Kč za jednu upomínku, je třeba považovat za neplatný a žalobu v tomto rozsahu, a to včetně příslušného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 47 Kč požadovaného žalobkyní od 4. 1. 2020 do 14. 10. 2020, zamítnout. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud částečně procesně úspěšné žalobkyni, kdy neúspěch žalobkyně ve věci lze považovat za nepatrný, přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupkyně žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč.