23 C 245/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 360 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 360 Kč od 16. 9. 2023 do 16. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 360 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 360 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o úvěru. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě vyhodnocení aktuální finanční situace podle vyplněných podkladů a předložených dokumentů, dále kontrolou platební historie žalované, telefonické kontroly zaměstnání žalované, kontroly insolvenčního rejstříku, kontrolou rodného čísla, kontrolou platnosti dokladů. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč, a to ve splátkách po 660 Kč týdně, kdy poslední platba měla být učiněna dne 15. 9. 2023. Žalovaná se však s úhradou předmětných úroků dostala do prodlení, kdy žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 11 000 Kč.

2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.

3. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutkové závěry.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 22. 7. 2022 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=22.7.2022&p_ses_idx=339) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 22. 7. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z listiny nadepsané „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, z listiny nadepsané „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaná (mimo jiné) dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč žalobkyní žalované, které měla žalovaná žalobkyni nejpozději do 15. 9. 2023 vrátit, a navíc žalobkyni uhradit souhrnné prostředky ve výši 16 360 Kč. Téhož dne žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

6. Z listiny nadepsané „Evidenční karta klienta“ soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že je vdovou, má základní vzdělání, žije sama v nájemním bydlení, má příjem ze starobního důchodu ve výši 14 139 Kč (přičemž uvedený příjem žalované žalobkyně ověřila), dále žalovaná prohlásila, že její měsíční výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, přičemž její nebankovní závazky činily výši 2 889 Kč měsíčně. Žalovaná dále zohlednila životní minimum ve výši 4 750 Kč měsíčně.

7. Z tabulky obsahující přehled plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni v období roku 2022 a 2023 peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč.

8. Z listiny nadepsané „Předžalobní výzva dle §142a o.s.ř. k úhradě dlužného plnění“, z listiny nadepsané „Podací arch“ a z listiny nadepsané „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 11. 2023 dodala do dispoziční sféry žalované písemnou výzvu k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do 14 dnů.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

12. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, jak je specifikováno v bodě 5. tohoto rozsudku, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně ověřila, že žalovaná je starobní důchodkyně, má příjem ze starobního důchodu ve výši 14 139 Kč měsíčně.

26. Výše uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

27. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena, soud na základě provedených důkazů nemohl dojít k závěru, že u řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalované) žalobkyně, namísto spokojení se pouze s pravděpodobností jejich existence, tyto skutečnosti ve shora uvedeném kontextu skutečně prověřila.

28. V projednávané věci se žalobkyně (jak již bylo naznačeno zejména ohledně výdajů žalované) vyjma ověření příjmů žalované včetně jejich původu spokojila s tvrzením žalované, že náklady na bydlení žalované v nájemním bydlení, kde byla žalovaná jediným členem domácnosti, činily v předmětném období částku 2 500 Kč měsíčně, a to ačkoliv byly uvedené náklady v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Další tvrzené náklady žalované (náklady na dopravu, jídlo a ostatní náklady) byly uvedeny pouze ve výši „životního minima“, konkrétně ve výši 4 750 Kč. Žalobkyně rovněž disponovala informací, že žalovaná v předmětném období již byla osobou povinnou k úhradě peněžních prostředků ve výši 2 889 Kč měsíčně, a to z titulu jiné úvěrové (či jiné obdobné) smlouvy. Všechny tyto výše uvedené žalovanou poskytnuté informace v kontextu zjištěného příjmu žalované pocházejícího ze starobního důchodu tak měly, s ohledem na nutnost postupu žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a vyvolané pochybnosti o správnosti údajů tvrzených žalovanou, vést žalobkyni k prověření úvěruschopnosti nikoliv převážně na základě žalovanou tvrzených informací, ale jejich následným doložením a ověřením shora popsaným způsobem.

29. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).

30. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena rovněž s ohledem na „lokalitu“ a „odborné vědomosti z terénu“, k tomuto svému tvrzení žádné důkazy nepředložila.

31. V předmětné věci tak navzdory zákonné důkazní povinnosti žalobkyně nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila způsobem dostatečně vyhovujícím výše specifikovaným požadavkům, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

32. S ohledem na v předchozím odstavci uvedené skutečnosti je tak třeba považovat předmětnou smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2993 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 9 000 Kč.

34. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 9 000 Kč byla prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně vyzvána ke dni 16. 11. 2023 (§ 1958 o. z.).

35. Pro úplnost soud doplňuje, že ve vztahu k určení splatnosti bezdůvodného obohacení vycházel ze skutečnosti, že ke dni 26. 8. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětných peněžních prostředků, kdy žalovaná nereagovala tak, že by předmětná lhůta nebyla přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi účastníky žádný spor o době přiměřené možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl.

36. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.