23 C 252/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 000,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 913,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 11. 2021 do 6. 12. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 000,30 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 16. 5. 2018 uzavřel žalovaný s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru [číslo]. Předchůdkyně žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně do 16. 6. 2018 vrátit, jakož i žalobkyni uhradit souhrnný poplatek ve výši 4 290 Kč. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil a předchůdkyni žalobkyně ani neuhradil sjednaný souhrnný poplatek, čímž mu vznikla povinnost, vyjma vrácení předmětných peněžních prostředků a uhrazení souhrnného poplatku, uhradit předchůdkyni žalobkyně rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, jakož i povinnost k úhradě nákladů spojených s upomínáním žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2021 a dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021 s účinností ke dni 12. 11. 2021 převedena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 11. 2021.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě potvrdil, že v žalobě specifikovanou smlouvu s předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřel, stejně tak jako skutečnost, že mu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty. Jaký měl být obsah předmětné smlouvy, si však žalovaný nevzpomněl, stejně tak jako si nevzpomněl zda, popř. jaké podklady byly z jeho strany předchůdkyni žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy poskytnuty. Žalovaný rovněž uvedl, že má zájem částku 10 000 Kč vrátit, avšak s ohledem na skutečnost, že je nezaměstnaný, žije u rodičů, veškeré jeho životní náklady, včetně splátky dalšího dluhu ve výši 700 Kč měsíčně, za něj hradí jeho babička, jakož i s ohledem na skutečnost, že od října tohoto roku by měl být zaměstnán jako dělník ve výrobě, požádal o možnost uhradit předmětnou částku ve splátkách.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro předchůdkyni žalobkyně a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 16. 5. 2018 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p 16.5.2018) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společností s ručeným omezením, která ke dni 16. 5. 2018 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]“ ze dne 16. 5. 2018, listiny označené jako„ Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že předchůdkyně žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 16. 6. 2018 vrátí a navíc žalobkyni uhradí poplatek ve výši 4 290 Kč. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se rovněž dohodli, že pro případ, že by předchůdkyni žalobkyně nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 16. 6. 2018 žalovaným vráceny, jakož i uhrazen sjednaný poplatek, bylo předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků a neuhrazeného poplatku. Rovněž bylo dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného.

6. Ze shodného tvrzení účastníků, jakož i z listiny označené jako„ Výpis u [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno]“ a listiny označené jako„ Potvrzení o provedené transakce“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dne 16. 5. 2018 poukázala ve prospěch účtu žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný částku 10 000 Kč do okamžiku vyhlášení rozsudku žalobkyni neuhradil.

7. Z listiny označené jako„ Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, z listiny označené jako„ Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ včetně její přílohy, z listiny označené jako„ Potvrzení o provedení transakce“ a z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ včetně listiny označené jako„ Podací arch“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ke dni 12. 11. 2021 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně odesláno žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 22. 11. 2021, a to spolu s výzvou k úhradě žalobou nárokované částky do 10 dní od obdržení předmětné písemnosti.

8. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ ze dne 3. 1. 2022 a podacího archu ze dne 4. 3. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 4. 3. 2022 odeslána výzva k úhradě žalobou nárokované částky.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora popsané dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala schopnost žalovaného tyto mu poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku ve smluveném termínu vrátit a uhradit.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

14. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 2390 o. z., platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

28. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že„ s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s . 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s . I -6199, bod 61). Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

29. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). V řízení však nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a § 120 odst. 1 o. s. ř., tvrzeno ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy, jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v kontextu shora uvedené judikatury povinna.

31. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

32. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud nemohl učinit závěr o splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto považoval předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, za absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z. včetně shora uvedené judikatury).

33. V souladu s tímto závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč.

34. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 10 000 Kč vyzván v rámci oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 11. 2021, která byla žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy odeslána dne 22. 11. 2021, kdy při zohlednění běžné délky doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy a domněnky doby dojití ve smyslu § 575 o. z., byl okamžik doručení tohoto oznámení stanoven nejpozději na 25. 11. 2021. Splatnost výše uvedené částky, byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy předchůdkyně žalobkyně, stanovena uplynutím lhůty 10 dnů od doručení shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného (§ 570 o. z., § 1958 o. z.) na 6. 12. 2021.

35. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7 12. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

36. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl v souladu § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k majetkovým poměrům žalovaného, který momentálně není výdělečně činný, ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti, žije s rodiči a všechny jeho životní náklady, včetně splátky dalšího dluhu ve výši 700 Kč, hradí jeho babička. S ohledem na uvedenou majetkovou situaci žalovaného, jakož i s ohledem na možnou budoucí výdělečnou činnost žalovaného, soud považuje za přiměřené, aby žalovaný svoji povinnost úhrady částky 10 000 Kč včetně výše specifikovaného úroku z prodlení splnil v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, přičemž podle názoru soudu takto stanovená lhůta k plnění nepředstavuje neúměrné zvýhodnění žalovaného vůči žalobkyni, neboť žalovaný v tomto případě splní svoji soudem uloženou povinnost za dobu přibližně dvou let.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného je přibližně stejný.