23 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 630,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 630,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 199,66 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 189,52 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 11 630,50 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 630,50 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 168,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 630,50 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o povoleném debetu ze dne datum.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. č. účtu. Ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne datum (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným ujednala, že mu umožní přečerpat jeho běžný účet do výše úvěrového limitu až 5 000 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 12 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 12,72 %. Povolený debet byl splatný v poslední den doby čerpání. Úroky byly splatné měsíčně a byly hrazeny bez dalšího příkazu z účtu žalovaného. V odstavci „Úroky“ byl od okamžiku vzniku nepovoleného debetu sjednán úrok ve výši 25 % z celého záporného zůstatku. Dodatkem ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 26. 10. 2021 byl úvěrový limit navýšen na částku 10 000 Kč, RPSN činila 12,71 %. Součástí smlouvy byl Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky i oznámení o úrokových sazbách. Dopisem ze dne 6. 7. 2024 byl žalovaný informován o vzniku nepovoleného debetu a vyzván k jeho úhradě. Dne 30. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu a byl upozorněn na důsledky neuhrazení dlužné částky. Z dopisu nazvaného Ukončení smlouvy ze dne 4. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy o bankovních službách z důvodu nedovoleného přečerpání zůstatku na účtu. Z historického výpisu vyplývá výpočet dlužné částky, kdy jistina činila 11 630,50 Kč, splatné úroky 199,66 Kč a úroky z prodlení 189,52 Kč. Z periodického výpisu za období od 11. 5. 2024 do 12. 6. 2024 vyplývá, že žalovaný měl na běžném účtu záporný zůstatek. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 24. 2. 2025.

5. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením z bankovních registrů klientských informací stejně jako nebankovních registrů, z databází SOLUS, insolvenčního rejstříku a dalších údajů vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 13. 2. 2025 v částce 189,52 Kč. Dále mu vznikla krom jistiny povinnost uhradit úroky z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 13. 2. 2025 v částce 199,66 Kč.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 168,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 630,50 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 090 Kč ve výši 1 278,90 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí.