23 C 258/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 9 183 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 183 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 883 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 183 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se v zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je evidován jako vlastník osobního automobilu RZ SPZ, VIN VIN kód, toto vozidlo bylo v době od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024 bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky odpovídající denní sazbě 47 Kč za celkem 189 dní. Ve stanovené lhůtě do 31. 12. 2024 příspěvek ani náhradu nákladů na jeho uplatnění žalovaný neuhradil ani proti němu nebrojil. Žalobkyně tedy uplatnila nárok na částku 8 883 Kč (47 Kč denně za celkem 189 dnů), dále pak poplatek 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 50m zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Z výpisu z Registru silničních vozidel za období od 11. 1. 2023 do 4. 10. 2024 bylo zjištěno, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, registrační značka SPZ, VIN VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno, byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník, neměl ode dne 1. 8. 2023 do dne 5. 2. 2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 189 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Dopisem ze dne 17. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, a to v sazbě 47 Kč za 189 dnů. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 9 183 Kč, když částka příspěvku byla vyčíslena na 8 883 Kč, dále pak byly k úhradě předepsány také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 31. 12. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému další písemné výzvy k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných, naposledy byl vyzván předžalobní výzvou právní zástupkyně. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

6. Podle § 4 shora uvedeného zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 5, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku k výši nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odst. 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Povinnost zaplatit příspěvek a náklady žalobkyně podle odst. 4 zaniká, pokud žalobkyně do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odst. 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se žalobkyně prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla (odst. 6).

7. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 m3 do 1 850 m3 včetně ve výši 47 Kč.

8. Podle § 2a) téže vyhlášky, výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

9. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024 vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla RZ SPZ. Co se týče skutečnosti, že vozidlo nebylo pojištěno tak, jak má na mysli zákon č. 168/1999 Sb., vycházel soud z tvrzení žalobkyně, když proti těmto tvrzením žalovaný nevznesl žádnou námitku. Soud má tedy za prokázané, že předmětné vozidlo nebylo v uvedeném období řádně pojištěno. Proto s ohledem na ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl žalobkyni nárok na zaplacení tzv. denního příspěvku, který pro předmětné osobní automobily činil 47 Kč za den. Žalobkyně také prokázala, že žalovaného řádně vyzvala ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. k zaplacení. Po uplynutí 30 dnů ode dne doručení této výzvy se stal splatným závazek žalovaného, jeho neuhrazením se pak žalovaný dostal do prodlení, žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stejně tak jako na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 183 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí.