23 C 264/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o žalobě na určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně ode dne 20. 8. 2021 není vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes, model 168, [registrační značka], [VIN kód].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 12. 2021 domáhala, aby soud určil, že žalobkyně od 20. 8. 2021 není vlastníkem osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, model 168, [registrační značka], [VIN kód], (dále jen„ vozidlo“), s odůvodněním, že dne 20. 8. 2021 s žalovaným uzavřela kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla za cenu 6 000 Kč. Současně se žalobkyně se žalovaným dohodla, že žalovaný zajistí přepis vozidla a žalobkyni po provedeném přepisu zašle fotokopii velkého technického průkazu vozidla. Za tímto účelem žalobkyně poskytla žalovanému plnou moc a originály velkého a malého technického průkazu vozidla. Žalovaný však přepis vozidla neučinil, je nekontaktní a žalobkyni ani neposkytuje žádnou potřebnou součinnost k přepisu vozidla. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně k vozidlu žalobkyně spatřuje v tom, že ač již není vlastníkem vozidla, je jako vlastník vozidla stále evidována v registru silničních vozidel, a tento nesoulad je třeba také s ohledem na odpovědnost za„ přestupky a provinění“ odstranit.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z listiny označené jako„ kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“ ze dne 20. 8. 2021 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala prodat žalovanému vozidlo a žalovaný se zavázal toto vozidlo za cenu 6 000 Kč koupit. Kupní cena byla uhrazena při podpisu této smlouvy. Žalobce se rovněž zavázal na svůj náklad nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel, a to nejpozději do 5 dnů od podpisu předmětné smlouvy. Vozidlo tak od 20. 8. 2021 patřilo žalovanému.

6. Z listiny označené jako„ plná moc“ ze dne 20. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně pověřila žalovaného, aby jejím jménem ve vztahu k vozidlu provedl všechny potřebné úkony na dopravním inspektorátu.

7. Z listiny označené jako„ zánik pojištění“ ze dne 3. 9. 2021 soud zjistil, že pojistná smlouva [číslo] vztahující se k vozidlu z důvodu oznámení změny vlastníka žalobkyní ke dni 25. 8. 2021 zanikla.

8. Ze sdělení [stát. instituce], odboru dopravy ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že v registru silničních vozidel je od 28. 6. 2021 až do 31. 1. 2022 jako vlastník vozidla registrována žalovaná. V období od 20. 8. 2021 nebyly v registru silničních vozidel evidovány žádné změny.

9. Na základě dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy ze dne 20. 8. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným patřilo od 20. 8. 2021 vozidlo žalovanému. Žalovaný byl žalobkyní písemně pověřen k provedení administrativních a jiných úkonů souvisejících se změnou zápisu osoby vlastníka vozidla v registru silničních vozidel a za tímto účelem žalovanému předala velký a malý technický průkaz od vozidla. Žalovaný však žádný z těchto úkonů neučinil a zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel tak nebyl proveden.

10. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 zákona o podmínkách provozu vozidel obdobně.

12. Podle § 8 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží (a) v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu, (b) v případě přechodu vlastnického práva doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písmene a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla.

13. Podle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

14. Podle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

15. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu (§ 80 o. s. ř.). Z judikatury Nejvyššího soudu mj. plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla).

16. V daném případě je žalobkyně jako dosavadní v registru silničních vozidel evidovaný vlastník vozidla, i bez toho, aby soud určil vlastnictví žalovaného k vozidlu, nepochybně oprávněna podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). Aby žalobkyně uspěla a aby tak došlo k zápisu do registru silničních vozidel žalovaného jako vlastníka, musí mj. předložit technický průkaz a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Žádnou z těchto podmínek však žalobkyně nemůže splnit, neboť vozidlo již bylo žalovanému předáno včetně technického průkazu a bez součinnosti žalovaného není možné ani provést evidenční kontrolu.

17. Určení, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, tak má pro žalobkyni význam. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016 – 33, dovodil, že údaje registru silničních vozidel je třeba pokládat za osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) tehdy účinného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který se na ně vztahuje (bod 18 až 20 citovaného rozsudku). Povinností příslušného správního orgánu jako jejich správce je, aby zpracovávané osobní údaje byly přesné: v opačném případě musí přistoupit k jejich likvidaci, tj. odstranění (§ 5 písm. a) uvedeného zákona). Změna údajů tak musí být učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není, tedy že údaje jsou nepřesné (viz body 23 a 30 citovaného rozsudku). K tomuto postupu musí dojít zejména v případě, kdy je správnímu orgánu předložen určovací rozsudek soudu, podle nějž zapsaný vlastník není skutečným vlastníkem vozidla (viz body 29 a 30 citovaného rozsudku). Na této povinnosti nic nemění ani skutečnost, že současně nelze zapsat nového vlastníka (jako v tomto případě, kdy tomu brání absence technického průkazu a protokolu o evidenční kontrole) a v registru by v důsledku toho nebyl nikdo zapsán (viz body 25, 26 a 30 citovaného rozsudku). Uvedené závěry se plně uplatní i v kontextu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, které obsahuje obdobné povinnosti správce (viz čl. 2 odst. 1, čl. 4 body 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 písm. d) a odst. 2).

18. Lze tedy shrnout, že naléhavý právní zájem žalobkyně je dán, neboť na jeho základě může žalobkyně přinejmenším dosáhnout výmazu údaje o tom, že je vlastníkem (a potažmo provozovatelem) ona sama, a tím předejít nepříznivým důsledkům, které jsou s tím spojeny, a docílit aspoň částečného souladu registru se skutečným stavem.

19. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 o. z. V té bylo sjednáno, že zaplacením kupní ceny přejde vlastnické právo na žalovaného. K zaplacení kupní ceny došlo již při podpisu této smlouvy, tj. dne 20. 8. 2021. Od tohoto dne je proto žalovaný vlastníkem vozidla.

20. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč podle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba ze dne 20. 12. 2021).