23 C 284/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17 647 Kč s příslušenstvím + 11 267,50 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 17 647 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 33 897 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 3. 2021 do 19. 4. 2021 kapitalizovaným částkou 201,97 Kč, úrokem z prodlení z částky 32 297 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 4. 2021 do 17. 5. 2021 kapitalizovaným částkou 207,24 Kč, úrokem z prodlení z částky 30 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do 16. 6. 2021 kapitalizovaným částkou 207,95 Kč, úrokem z prodlení z částky 28 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 6. 2021 do 15. 7. 2021 kapitalizovaným částkou 191,05 Kč, úrokem z prodlení z částky 27 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 7. 2021 do 9. 9. 2021 kapitalizovaným částkou 349,67 Kč, úrokem z prodlení z částky 26 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 10. 9. 2021 do 13. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 204,51 Kč, úrokem z prodlení z částky 24 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 10. 2021 do 15. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 187,15 Kč, úrokem z prodlení z částky 23 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 11. 2021 do 13. 12. 2021 kapitalizovaným částkou 152,38 Kč, úrokem z prodlení z částky 22 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 12. 2021 do 12. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 156,39 Kč, úrokem z prodlení z částky 22 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 13. 1. 2022 do 19. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 35,69 Kč, úrokem z prodlení z částky 21 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 1. 2022 do 14. 2. 2022 kapitalizovaným částkou 129,58 Kč, úrokem z prodlení z částky 20 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 2. 2022 do 11. 3. 2022 kapitalizovaným částkou 118,86 Kč, úrokem z prodlení z částky 19 747 Kč ve výši 8,25 % ročně od 12. 3. 2022 do 18. 3. 2022 kapitalizovaným částkou 31,68 Kč, úrokem z prodlení z částky 19 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 19. 3. 2022 do 13. 4. 2022 kapitalizovaným částkou 114,68 Kč, úrokem z prodlení z částky 18 247 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 4. 2022 do 23. 5. 2022 kapitalizovaným částkou 167,26 Kč, úrokem z prodlení z částky 17 647 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 5. 2022 do zaplacení, částky 11 267,50 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 28 188,20 Kč od 24. 3. 2021 do 16. 4. 2021 kapitalizovaným částkou 1 366,32 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 28 188,20 Kč od 17. 4. 2021 do 17. 5. 2021 kapitalizovaným částkou 189,72 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 28 150,49 Kč od 18. 5. 2021 do 16. 6. 2021 kapitalizovaným částkou 183,30 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 26 650,49 Kč od 17. 6. 2021 do 15. 7. 2021 kapitalizovaným částkou 167,91 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 25 150,49 Kč od 16. 7. 2021 do 9. 9. 2021 kapitalizovaným částkou 305,76 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 24 150,49 Kč od 10. 9. 2021 do 13. 10. 2021 kapitalizovaným částkou 178,50 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 22 650,49 Kč od 14. 10. 2021 do 15. 11. 2021 kapitalizovaným částkou 162,36 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21 650,49 Kč od 16. 11. 2021 do 13. 12. 2021 kapitalizovaným částkou 131,60 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 650,49 Kč od 14. 12. 2021 do 12. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 134,70 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 150,49 Kč od 13. 1. 2022 do 19. 1. 2022 kapitalizovaným částkou 30,66 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 19 650,49 Kč od 20. 1. 2022 do 14. 2. 2022 kapitalizovaným částkou 111,02 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 18 650,49 Kč od 15. 2. 2022 do 11. 3. 2022 kapitalizovaným částkou 101,25 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 17 650,49 Kč od 12. 3. 2022 do 18. 3. 2022 kapitalizovaným částkou 26,81 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 17 150,49 Kč od 19. 3. 2022 do 13. 4. 2022 kapitalizovaným částkou 96,98 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 16 150,49 Kč od 14. 4. 2022 do 23. 5. 2022 kapitalizovaným částkou 140,40 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 550,49 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 3. 2021 dosáhne částky 115 430 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 8. 2022 domáhala na žalované úhrady částky 28 914 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 75,95 % ročně, zavázala vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 205 Kč, a to od 16. 1. 2020 vždy do 16. dne příslušného měsíce. Ve splátce byla rovněž zahrnuta částka 201 Kč představující úhradu za pojištění schopnosti žalované předmětný úvěr splácet. Právě tato schopnost žalované, tedy schopnost řádně hradit předmětný úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), interního scoringu i jiných zdrojů (např. doklady o příjmech). Žalovaná rovněž neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však žalobkyni na uvedený úvěr a pojištění do 16. 1. 2021 uhradila pouze částku ve výši 28 358 Kč. V důsledku prodlení s úhradou části splátky úvěru splatné dne 16. 1. 2022, a to po dobu delší jak 65 dní, tak došlo ke dni 22. 3. 2021 k zesplatnění úvěru žalované (ke dni zesplatnění ve výši 31 599,49 Kč), jakož i ke vzniku povinnosti žalované uhradit smluvní pokutu v souhrnné výši 1 497 Kč, stejně tak jako povinnosti žalované nahradit náklady spojené s jejím upomínáním v souhrnné výši 600 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě zesplatněné části úvěru včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne vyhlášení rozsudku uhradila na zesplatněný úvěr a další žalobkyní vznesené nároky pouze částku ve výši 16 250 Kč.

2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 12. 9. 2022 žalobkyně upřesnila postup, jakým zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, kdy ohledně této skutečnosti akcentovala zejména informace uvedené samotnou žalovanou a prohlášení žalované o skutečnosti, že právě tyto jí poskytnuté informace byly pravdivé a úplné.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“,„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ včetně listiny označené jako„ Příloha č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“ a listiny označené jako„ Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]“, z listiny označené jako„ Splátkový kalendář“, z listiny označené jako„ Prohlášení klienta/Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“, z listiny označené jako„ Oznámení o schválení úvěru“ včetně kopie listiny označené jako„ Dodejka“, z listiny označené jako„ Pojištění schopnosti splácet úvěry“, z listiny označené jako„ Informace o pojištění“ a z listiny označené jako„ Přihláška do pojištění“ soud zjistil, že žalovaná dne 9. 12. 2019 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 75,96 % ročně z žalovanou dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše v pravidelných 48 měsíčních splátkách tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalované přiloženém podrobném rozpisu plateb. Žalovaná žalobkyni dále navrhla, aby žalobkyně žalované zprostředkovala, a to pro případ, že nastanou v předmětném návrhu specifikované události, poskytnutí žalované nebo třetí osobě dohodnutého plnění, za což žalovaná navrhla hradit žalobkyni částku 210 Kč měsíčně. Žalovaná rovněž, mimo jiné, prohlásila, že veškeré údaje, které v souvislosti s předmětnou žádostí či návrhem (a z nich případně plynoucími dohodami) žalobkyni poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované dne 20. 12. 2019 akceptovala.

6. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované jí dočasně poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 16 865 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 410 Kč měsíčně, ze splátek žalobkyni v částce 802 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně a výdajů spojených s jedním dítětem, které žilo ve společné domácnosti se žalovanou, ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále že zaměstnavatel žalované je společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], že žalované neběží výpovědní lhůta a že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou. Žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení finanční rezervy ve výši 1 000 Kč) tvoří částku ve výši 7 653 Kč. Žalovaná prohlásila, že výše uvedené údaje poskytla žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o poskytnutí finančních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné, a že žádné údaje žalobkyni nezatajila. Žalobkyně měla rovněž k dispozici informaci, že finanční potřeba žalované je ve výši 166 000 Kč.

7. Z listiny označené jako„ DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU – OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU“ a fotografie mobilního telefonu, na jehož display je uvedeno„ Výpis z účtu“ soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly na bankovní účet žalované dne 20. 12. 2019 přikázány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Z listin označených jako„ Pracovní smlouva“,„ Platový výměr“,„ DODATEK č. 1 K PRACOVNÍ SMLOUVĚ“ a„ DODATEK č. 1 K PRACOVNÍMU VÝMĚRU K PRACOVNÍ SMLOUVĚ“,„ DODATEK č. 2 K PRACOVNÍ SMLOUVĚ“, fotografií mobilního telefonu na jehož display je uvedeno„ POTVRZENÍ O PROVEDENÍ PLATBY“ a listin označených jako„ Výplatní lístek“ soud zjistil, že žalovaná měla být do dne 31. 12. 2020 zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kdy za měsíc srpen 2019 obdržela mzdu ve 18 091 Kč čistého, za měsíc září 2019 ve výši 10 468 Kč čistého, za měsíc říjen 2019 ve výši 4 993 Kč čistého a za měsíc listopad 2019 ve výši 22 044 Kč čistého.

8. Z listiny označené jako„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 9. 12. 2019 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

9. Z listiny označené jako„ Výpis z nebankovního registru klientských informací“, (dále jen„ registr NRKI“), soud zjistil, že na základě v tomto registru shromážděných informací o nebankovních úvěrových produktech byla žalovaná zařazena do„ Kategorie II“ se středním rizikem možného neplnění jí převzatých peněžních závazků.

10. Z listiny označené jako„ Výpis z registru SOLUS“, (dále jen„ registr SOLUS“), soud zjistil, že žalovaná v tomto registru neměla evidován žádný záznam.

11. Z fotografie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni fotografii svého občanského průkazu.

12. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

13. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 9. 12. 2019 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 75,96 % z žalovanou dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše v pravidelných 48 měsíčních splátkách tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalované přiloženém podrobném rozpisu plateb. Dále žalovaná žalobkyni navrhla, aby žalobkyně žalované zprostředkovala, a to pro případ že nastanou v tomto návrhu specifikované události, poskytnutí žalované nebo třetí osobě dohodnutého plnění, za což žalovaná navrhla hradit žalobkyni částku 210 Kč měsíčně. Žalobkyně posoudila schopnost žalované dostát jí navrhovaným závazkům na základě ověření platnosti občanského průkazu žalované, registrů NRKI a SOLUS, informací o zaměstnání žalované včetně výše jejích mezd za měsíc srpen až listopad 2019, a dále z informací zjištěných od samotného žalované a z prohlášení žalované o pravosti a úplnosti jí v souvislosti s předmětnou žádostí a návrhem žalobkyni poskytnutých informací. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované dne 20. 12. 2019 akceptovala. Žalobkyně dne 20. 12. 2019 ve prospěch bankovního účtu žalované přikázala peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaná uhradila žalobkyni z předmětných dohod více než žalobkyní tvrzených 44 608 Kč.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

16. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

20. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

21. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

22. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2758 odst. 1 o. z. platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

34. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že„ s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s . 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s . I -6199, bod 61). Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

35. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

36. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla přijetím nabídky žalované (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 1740 odst. 1 o. z.) žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jakož i pojistná smlouva (§ 2758 odst. 1 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá záznam v registru SOLUS a že registrem NRKI byla hodnocena jako osoba se středním rizikem pravděpodobnosti možného neplnění jí poskytnutého úvěru, jakož i že žalovaná je na dobu určitou zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kdy za měsíc srpen 2019 obdržela mzdu ve 18 091 Kč čistého, za měsíc září 2019 ve výši 10 468 Kč čistého, za měsíc říjen 2019 ve výši 4 993 Kč čistého a za měsíc listopad 2019 ve výši 22 044 Kč čistého.

38. Ohledně dalších skutečností při posuzovaní úvěruschopnosti žalované, konkrétně ohledně údajů o výdajích žalované spočívajících v nákladech na bydlení zahrnujících nájem a inkaso v souhrnné výši 1 000 Kč měsíčně a výdajů spojených s dítětem žalované, které s žalovanou sdílenou společnou domácnost ve výši 2 000 Kč měsíčně, žalobkyně vycházela výhradě z informací poskytnutých samotnou žalovanou. Dále žalobkyně stran výdajů žalované zohlednila částku představující životní minimum ve výši 3 410 Kč a finanční rezervu ve výši 1 000 Kč.

39. Žalobkyně sama uvedla, že např. bankovní výpisy z účtu žalované, nájemní smlouvu či další jiné podklady, z nichž by bylo patrno nakládání s peněžními prostředky žalované po určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z nichž by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalované, neměla k dispozici a plně v tomto spoléhala na informace poskytnuté samotnou žalovanou.

40. Na základě souhrnu všech těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponovala volnými zdroji ke splácení žalobkyní poskytnutého úvěru ve výši 7 653 Kč, což pro účely plnění závazků žalované vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru vyhodnotila jako dostačující.

41. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že příjmy žalované zjistila z„ dokladů o příjmech“ žalované, avšak v takovém případě by příjmy žalované dosahovaly průměrné měsíční výše 13 899 Kč čistého a nikoliv výše 16 865 Kč čistého, ze které žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované podle svých tvrzení vycházela.

42. Nad rámec výše uvedeného soud rovněž konstatuje, že žalobkyně ve svém doplnění žaloby uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela mimo jiné také ze skutečnosti, že žalovaná neměla se žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a že žalovaná neuvedla žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů.

43. Tomuto závěru však odporuje skutkové zjištění učiněné soudem z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ o tom, že žalovaná v okamžiku podání předmětného návrhu na uzavření projednávané úvěrové smlouvy uvedla, že žalobkyni již splácí částku ve výši 802 Kč měsíčně. Pokud tedy žalobkyně v rámci hodnocení schopnosti žalované jí poskytnutý úvěr splácet vycházela mimo jiné rovněž z předpokladu, že žalovaná není osobou povinnou splácet rovněž jiný úvěr (ať už u samotné žalobkyně či jiného subjektu) či plnit vůči samotné žalobkyni jiné finanční závazky, činila tak zjevně v rozporu s tvrzením žalované, a to ač v dalších aspektech nutnost při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházet právě z těchto tvrzení žalované sama zdůrazňuje.

44. Bez ohledu na skutečnost, že samotná částka 802 Kč byla při výpočtu disponibilních volných zdrojů žalované zohledněna, skutečnost, že žalovaná je osobou povinnou z dalších peněžních závazků vůči žalobkyni, podle tvrzení žalobkyně nikoliv, a to ač je třeba takovou skutečnost (např. již s ohledem na samotný fakt, že žalovaná je osobou povinnou z dalších finančních závazků, jejichž prověření jednak s ohledem na důvod vzniku těchto závazků či další možné nejen finanční následky plynoucí v těchto závazků) považovat ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované za významnou, vyžadující důkladné prověření zejména výdajů žalované. Obdobný závěr je třeba učinit i ve vztahu k žalovanou uvedené finanční potřebě 166 000 Kč, která byla žalovanou před uzavřením projednávané úvěrové smlouvy deklarována. Žalobkyně však nijak na tuto žalobkyní uvedenou skutečnost nereflektovala a nepromítla její znalost např. do již avizovaného prověření výdajů žalované, které by se neomezilo pouze na zjištění životního minima a zohlednění údajů tvrzených žalovanou.

45. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

46. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

47. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně skutečně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované, ověření skutečnosti, že se žalovaná nachází v pracovním poměru na dobu určitou se zjištěnou výši mzdy za předcházející čtyři měsíce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, databází dlužníků či dokonce z právními předpisy indexovaných nákladů životního minima a podobně. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalované) se žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, nikoli s jejich důkladným prověřením. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované ve smyslu posouzení její schopnosti splácet poskytnutý úvěr posoudila zcela nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovanou neprověřila. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021, vydaný v insolvenčním řízení KSOS 37 INS 4412/2021).

48. Judikatura vyvinutá již i v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru, který nahradil právní úpravu provedenou obdobným zákonem č. 145/2010 Sb., nejen že, jak již bylo podrobně rozvedeno výše, dospěla k závěru, že k neplatnosti smlouvy založené nedostatečným posouzením a neprověřením úvěruschopnosti žadatele nutno přihlédnout z úřední povinnosti a nikoli toliko k námitce spotřebitele, ale dále také dovodila, ve smyslu již avizovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; na uvedeném nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

49. Na základě všech skutečností uvedených shora tak má soud za to, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona.

50. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu, je tak třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatnou (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 28 Co 194/2020). Uvedený závěr o neplatnosti je s ohledem na vzájemnou provázanost třeba vztáhnout i na pojistnou smlouvu uzavřenou spolu se smlouvou o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 838/2000).

51. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. soud sice dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly, a žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč, avšak podle tvrzení žalobkyně již žalovaná na základě projednávaných neplatných smluv uhradila žalobkyni celkem částku 44 608 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

52. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.