23 C 288/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 42 731,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 045,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 4. 2023 domáhala na žalované úhrady částky 42 731,02 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a které se žalovaná spolu s úrokem zavázala vrátit a uhradit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 709 Kč (zahrnujících rovněž platbu za pojištění), a to počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úvěruschopnost žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a na základě lustrace relevantních databází (zejména SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík). Předchůdkyně žalobkyně žalované předmětné peněžní prostředky dne 26. 8. 2021 poskytla. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek úvěru, a to po dobu delší jak 65 dní, došlo ke dni 1. 5. 2023 k zesplatnění úvěru, a tím i k povinnosti žalované uhradit jistinu úvěru ve výši 24 255,96 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 127 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, a to včetně příslušných úroků a úroků z prodlení a nákladů předchůdkyně žalobkyně souvisejících s prodlením žalované. Ačkoliv byla žalovaná k úhradě těchto nároků opakovaně vyzývána, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovanou v souvislosti s tvrzenou smlouvou o úvěru uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto v předmětném řízení domáhala vedle výše uvedené jistiny a poplatku za pojištění rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 7 138,27 Kč, úroku ve výši 22,44 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a které se žalovaná spolu s úrokem zavázala vrátit a uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 078 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úvěruschopnost žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a na základě lustrace relevantních databází (zejména SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík). Předchůdkyně žalobkyně žalované předmětné peněžní prostředky dne 20. 1. 2022 poskytla. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek úvěru, a to po dobu delší jak 65 dní, došlo ke dni 30. 3. 2023 k zesplatnění úvěru, a tím i k povinnosti žalované uhradit jistinu úvěru ve výši 7 632,24 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, a to včetně příslušných úroků a úroků z prodlení a nákladů předchůdkyně žalobkyně souvisejících s prodlením žalované. Ačkoliv byla žalovaná k úhradě těchto nároků opakovaně vyzývána, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovanou v souvislosti s tvrzenou smlouvou o úvěru uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto v předmětném řízení domáhala vedle výše uvedené jistiny a poplatku za pojištění rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 3 532,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 442,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 872,10 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z listin nadepsaných „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ a „Příloha č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“, soud zjistil, že žalovaná dne , datum, písemně požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč s tím, že tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 54,85 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše formou pravidelných 48 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v tomto návrhu. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně dále navrhla, aby předchůdkyně žalobkyně žalované zprostředkovala, a to pro případ, že nastanou v předmětném návrhu specifikované události, poskytnutí žalované nebo třetí osobě dohodnutého plnění, za což žalovaná navrhla hradit žalobkyni částku 127 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované téhož dne akceptovala.

6. Z listiny nadepsané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, soud zjistil, že žalovaná dne , datum, písemně požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč s tím, že tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 58,97 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše formou pravidelných 24 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v tomto návrhu. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované téhož dne akceptovala.

7. Z listiny nadepsané „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela ke dni 26. 8. 2021 mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 16 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 860 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) tvoří částku ve výši 8 537 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalované, že žalovaná, ač vdaná, tak žila sama ve vlastním bydlení.

8. Z listiny nadepsané „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela ke dni 19. 1. 2022 mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 26 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 860 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 2 700 Kč měsíčně a z nákladů na úhradu předchozích závazků u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 553 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) tvoří částku ve výši 8 113 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalované, že žalovaná, ač vdaná, tak žila sama ve vlastním bydlení.

9. Z listin nadepsaných „Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalované dne 26. 8. 2021 přikázány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dne 19. 1. 2022 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

10. Z tabulek obsahujících platební historii žalované soud zjistil, že na první z žalobou vznesených nároků žalovaná uhradila částku ve výši 34 053 Kč a na druhý z žalobou vznesených nároků žalovaná uhradila částku ve výši 15 492 Kč.

11. U listin nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Informace o zpracování osobních údajů“ a „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby převedla právo domáhat se žalobou nárokované částky na žalobkyni, přičemž uvedenou skutečnost žalované písemně oznámila.

12. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

13. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

18. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

19. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

20. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2758 odst. 1 o. z. platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

33. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že „s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů [viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s. 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s. I6199, bod 61]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

34. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167, s. 174 – 178).

35. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly přijetím nabídek žalované předchůdkyní žalobkyně (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 1740 odst. 1 o. z.) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jakož i pojistná smlouva (§ 2758 odst. 1 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru (resp. poskytnutím peněžních prostředků) posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení.

36. Před uzavřením předmětných smluv předchůdkyně žalobkyně podle svého tvrzení prověřila registr SOLUS, NRKI a insolvenční rejstřík.

37. Ve vztahu k příjmům žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z jejích příjmů ze zaměstnání ve výši 16 000 Kč (resp. 26 000 Kč) měsíčně. Ohledně výdajů žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z nákladů na bydlení žalované ve výši 2 603 Kč (resp. 2 700 Kč) měsíčně. Dále žalobkyně stran výdajů žalované zohlednila částku představující životní minimum ve výši 3 860 Kč měsíčně a finanční rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně.

38. Na základě souhrnu všech těchto informací předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponovala dostatečnými volnými zdroji ke splácení předchůdkyní žalobkyně poskytnutých peněžních prostředků za sjednaných podmínek.

39. V souvislosti s výše uvedenými informacemi tak soud připomíná s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

40. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované, ověření (podle tvrzení žalobkyně) pouze omezeného množství informací, popř. databází dlužníků či dokonce z právními předpisy indexovaných nákladů životního minima a podobně.

41. Konkrétně se v projednávané věci předchůdkyně žalobkyně spokojila se zjištěním výše příjmů žalované a nákladů na bydlení žalované, přičemž další náklady žalované (náklady na dopravu, jídlo, náklady spojené se zaměstnáním žalované a ostatní náklady) byly uvedeny pouze ve výši životního minima, konkrétně ve výši 3 860 Kč, a to i např. přes to, že žalovaná žádala o poskytnutí desítek tisíc korun, a to dokonce opakovaně.

42. Na základě všech skutečností uvedených výše tak má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021, vydaný v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 37 INS 4412/2021).

43. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat účastníky uzavřené smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatné (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 28 Co 194/2020). Uvedený závěr o neplatnosti je s ohledem na vzájemnou provázanost třeba vztáhnout i na pojistnou smlouvu uzavřenou spolu se smlouvou o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 838/2000).

44. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. soud sice dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly, a předchůdkyni žalobkyně (a s ohledem na postoupení projednávaného nároku na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.) tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých peněžních prostředků v souhrnné výši 45 000 Kč, avšak podle tvrzení žalobkyně již žalovaná na základě projednávaných neplatných smluv uhradila předchůdkyně žalobkyně celkem částku 49 545 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

45. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.