23 C 294/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 904 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 480 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 15. 8. 2022 uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 17 400 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 655 Kč, to vše do 14. 9. 2022. Žalovaná však žalobkyni až do okamžiku podání žaloby uhradila pouze částku ve výši 16 496 Kč, čímž jí vznikla povinnost, vyjma úhrady dosud nevrácených peněžních prostředků a souvisejícího poplatku, uhradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, tedy od 15. 9. 2022 do 19. 9. 2023 kapitalizovanou částkou 6 421 Kč, jakož i povinnost k úhradě nákladů spojených s upomínáním žalované v souhrnné výši 2 500 Kč. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě žalovanou poskytnutých a žalobkyní ověřených a zjištěných údajů.

2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 15. 8. 2022 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p 15.8.2022) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 15. 8. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu označeného jako„ Smlouva o zápůjčce“ a„ Dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno]“ soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši 17 400 Kč žalobkyní žalované, které měla žalovaná žalobkyni do 14. 9. 2022 vrátit a navíc žalobkyni uhradit částku v souhrnné výši 6 421 Kč. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 14. 9. 2022 žalovanou vráceny, jakož i že by do uvedeného termínu nebyly uhrazeny další výše specifikované sjednané peněžní prostředky, měla být žalobkyně oprávněna požadovat po žalované úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků, jakož i oprávněna požadovat po žalované úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalované.

6. Z listiny obsahující výpis z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 8. 2. 2022 žalovaná převedla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně částku ve výši 0,01 Kč a dne 15. 8. 2022 a 18. 8. 2022 žalobkyně prostřednictvím svého bankovního účtu převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 17 400 Kč.

7. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako„ Podací arch – DopisOnline“ a listiny označené jako„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalované byla žalobkyní dne 11. 8. 2023 dodána do jeho dispoziční sféry písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů.

8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu a že by žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalované jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalované jí poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších sjednaných peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

14. Podle § 1746 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

15. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalované návrh žalobkyně na uzavření předmětné smlouvy akceptovat. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

27. Na vůli žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o zápůjčce jí tvrzeného obsahu, a to akceptací její nabídky (§ 551 o. z., § 1746 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z ověřené totožnosti žalované, ověřené správnosti jí zadaných údajů jako např. telefonního čísla žalované, z kopie občanského průkazu žalované, z potvrzovací platby žalované ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalované, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaná připojila. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a výpis z bankovního účtu žalobkyně. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného číselného kódu uvedeného u jména žalované a platby ve výši 0,01 Kč učiněné z bankovního účtu žalované ve prospěch bankovního účtu žalobkyně dne 8. 2. 2022, tedy více než půl roku před tím, než měla žalovaná svoji vůli k uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu skutečně projevit.

28. Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu, resp. akceptovat nabídku žalobkyně, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterých je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

29. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

30. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

31. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 904 Kč.

32. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 904 Kč byla dne 11. 8. 2023 vyzvána prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně, a to do tří dnů od doručení této výzvy. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalované (§ 570 o. z., § 607 o. z. a § 1958 o. z.), a to na 14. 8. 2023. Pro úplnost soud doplňuje, že ve vztahu k určení splatnosti bezdůvodného obohacení vycházel ze skutečnosti, že dne 11. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětných peněžních prostředků, kdy žalovaná nereagovala tak, že by žalobkyní poskytnutá lhůta nebyla přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi účastníky žádný spor o splatnosti přiměřené možnostem žalované nevznikl (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

33. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 904 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalované je přibližně stejný.