23 C 296/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 600 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 29 600 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky poskytnuté jí společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a neuhrazené části souhrnných poplatků, které byla žalovaná povinna předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit na základě smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 19. 12. 2019, [číslo] dne 8. 3. 2020, [číslo]. Žalobkyně v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 12. 2019, [číslo] eviduje úhradu žalované ve výši 4 600 Kč a v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2020, [číslo] částku v souhrnné výši 1 800 Kč.

2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 27. 9. 2020 žalobkyně k výzvě soudu mimo jiné uvedla, že úvěruschopnost žalované předchůdkyně žalobkyně posoudila zejména na základě informací poskytnutých samotnou žalovanou, které jsou zaznamenány v tzv. kartě zákazníka, přičemž tyto žalovanou poskytnuté informace předchůdkyně žalobkyně ověřila z v této kartě označených listin. Uvedeným postupem získané informace předchůdkyně žalobkyně dále zhodnotila v rámci jejího interního scoringového modelu zahrnujícího kritéria vycházející ze statistických dat.

3. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku předchůdkyně žalobkyně a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 9. 12. 2019 a 8. 3. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společností s ručením omezeným, která disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

6. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU V HOTOVOSTI“ ze dne 18. 12. 2019, [číslo] soud zjistil, že se téhož dne předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly, že předchůdkyně žalobkyně žalované dočasně poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí žalovaná vrátí a navíc uhradí předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč, dále částku 2 000 Kč jako„ odměnu za administrativní činnost“ a částku 4 000 Kč jako„ odměnu za hotovostní inkaso splátek“, to vše od 31. 12. 2019 po 300 Kč týdně, nejpozději však do 16. 2. 2021. Dne 18. 12. 2019 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč předchůdkyně žalobkyně žalované skutečně poskytla.

7. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU V HOTOVOSTI“ ze dne 8. 3. 2020, [číslo] soud zjistil, že se téhož dne předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly, že předchůdkyně žalobkyně žalované dočasně poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí žalovaná vrátí a navíc uhradí předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč, dále částku 2 000 Kč jako„ odměnu za administrativní činnost“ a částku 4 000 Kč jako„ odměnu za hotovostní inkaso splátek“, to vše od 15. 3. 2020 po 300 Kč týdně, nejpozději však do 2. 5. 2021. Dne 8. 3. 2020 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč předchůdkyně žalobkyně žalované skutečně poskytla.

8. Z listiny označené jako„ KARTA ZÁKAZNÍKA“ ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně evidovala ke dni 18. 12. 2019 žalovanou poskytnuté informace, že se k témuž dni žalovaná nachází na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí ve výši 7 710 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 6 131 Kč měsíčně a přídavky na jedno nezaopatřené dítě žijící s žalovanou ve společné domácnosti ve výši 500 Kč měsíčně. Jako své měsíční výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč a osobní výdaje ve výši 10 000 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně evidovala, že uvedené příjmy žalované byly ověřeny ze složenek a dokladů o přiznání rodičovského příspěvku a uvedené výdaje žalované byly ověřeny z faktur za elektřinu, plyn, vodu, telefon a TV a z nájemní smlouvy.

9. Z listiny označené jako„ KARTA ZÁKAZNÍKA“ ze dne 8. 3. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně evidovala ke dni 8. 3. 2020 žalovanou poskytnuté informace, že k témuž dni žalovaná žije ve společné domácnosti s jedním nezaopatřeným dítětem, že se nachází na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč měsíčně, další státní podporu ve výši 7 710 Kč měsíčně a 6 131 Kč měsíčně. Jako své měsíční výdaje žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 6 700 Kč, osobní výdaje ve výši 10 000 Kč a výdaje na splátky úvěrů/zápůjček ve výši 1 200 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně evidovala, že uvedené příjmy žalované byly ověřeny ze složenek a dokladů o přiznání rodičovského příspěvku a z rozhodnutí o přiznání výživného a uvedené výdaje žalované byly ověřeny z faktur za elektřinu, plyn, vodu, telefon a TV a z nájemní smlouvy.

10. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 7. 1. 2022 včetně její přílohy soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných částek ke dni 7. 1. 2022 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

11. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 3. 2. 2022 a listiny označené jako„ Podací lístek“ a internetové aplikace„ Sledování zásilek“ (dostupné na https://www.postaonline.cz/trackandtrace/-/zasilka/cislo?parcelNumbers) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy odeslala na adresu žalované dne 4. 2. 2022 písemné oznámení, že od 7. 1. 2022 převedla právo domáhat se úhrady projednávaných peněžních nároků na žalobkyni, a to včetně výzvy k jejich úhradě ve lhůtě 10 dní od doručení této výzvy. Uvedené oznámení bylo na adresu žalované doručeno dne 8. 2. 2022.

12. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalob“ ze dne 14. 4. 2022 a listiny označené jako„ Podací lístek“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy odeslala na adresu žalované opětovnou písemnou výzvu k úhradě projednávaných peněžních nároků.

13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

14. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Podle § 2390 o. z., platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

32. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že„ s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s . 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s . I -6199, bod 61). Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

33. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

34. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). V řízení však nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně vzdor své zákonné povinnosti podle § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a § 120 odst. 1 o. s. ř. před uzavřením předmětné smlouvy, zkoumala úvěruschopnost žalované, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

35. Před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce předchůdkyně žalobkyně podle tvrzení žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku, jakož i že žalovaná čerpá rodičovskou dovolenou, příspěvek na živobytí a na bydlení, popř. též příspěvek či výživné na dítě žijící s žalovanou ve společné domácnosti. Jakkoliv žalobkyně tvrdila, že tyto skutečnosti předchůdkyně žalobkyně ověřila ze složenek a dokladů o přiznání rodičovského příspěvku či rozhodnutí o výživném, žádný z těchto podkladů v předmětném řízení k důkazu nepředložila. Ohledně prokázání uvedených skutečností se tak žalobkyně omezila pouze na předložení listin označených jako„ KARTA ZÁKAZNÍKA“, v kterých je tvrzené ověření těchto listin zaznamenáno, a to vzdor skutečnosti, že právě v samotných tzv. kartách zákazníka, je uvedeno, že osoba prověřující tvrzené listiny pořídila rovněž jejich kopie, které předchůdkyni žalobkyně odevzdala.

36. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně výdajů žalované, které měly být ověřeny z faktur za elektřinu, plyn, vodu, telefon a TV a z nájemní smlouvy. Nejen, že rovněž tyto dokumenty nebyly žalobkyní k důkazu předloženy, ale ani případné prověření uvedených výdajů žalobkyní tvrzeným způsobem nelze považovat za dostatečné. I kdyby soud dospěl k závěru, že výdaje žalované byly prověřeny na základě žalobkyní tvrzených listin, došlo by tak k ověření výdajů pouze ve vztahu k nákladům na bydlení žalované a případným nákladům na TV a telekomunikační služby, a nikoliv k nákladům označeným jako„ osobní výdaje“, tedy nákladům na jídlo, léky, dopravu, oblečení, případně veškerých dalších nákladů žalované souvisejících nepochybně např. rovněž s péčí o nezaopatřené dítě, a které nespadají pod údajně ověřené kategorie.

37. V neposlední řadě pak ohledně tvrzeného ověření úvěruschopnosti žalované pomocí tzv. scoringového modelu pracujícího rovněž se statistickými daty, je třeba konstatovat, že se žalobkyně v uvedeném směru omezila pouze na avizované tvrzení, a to aniž by jakýmkoliv způsobem blíže specifikovala, s jakými konkrétními statickými daty a jakým způsobem bylo v rámci posuzovaní úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně postupováno, či aniž by k prokázání tohoto svého tvrzení označila jakékoliv důkazy.

38. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud rovněž připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

39. Shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

40. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovanou prověřila. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z výše citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021, vydaný v insolvenčním řízení KSOS 37 INS 4412/2021).

41. Judikatura vyvinutá již i v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru, který nahradil právní úpravu provedenou obdobným zákonem č. 145/2010 Sb., nejen že, jak již bylo podrobně rozvedeno výše, dospěla k závěru, že k neplatnosti smlouvy založené nedostatečným posouzením a neprověřením úvěruschopnosti žadatele nutno přihlédnout z úřední povinnosti a nikoli toliko k námitce spotřebitele, ale dále také dovodila, ve smyslu již avizovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; na uvedeném nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soud měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

42. Na základě všech skutečností uvedených shora tak má soud za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona, a proto považoval předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřenou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, za absolutně neplatnou (§ 580 o. z. a § 588 o. z. včetně shora uvedené judikatury).

43. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

44. V souladu s výše konstatovaným závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly a s ohledem na postoupení předmětných pohledávek za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1897 o. z.), vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků v souhrnné výši 13 600 Kč (§ 2291 odst. 1, 2 o. z.).

45. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 13 600 Kč prostřednictvím písemného oznámení o postoupení pohledávky, se splatností nejpozději do 18. 2. 2022. Splatnost byla stanovena uplynutím lhůty 10 dnů od doručení oznámení do faktické dispozice žalované (§ 570 o. z., § 1958 o. z.).

46. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 13 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, od 19. 2. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

47. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.