23 C 298/2024
č. j. 23 C 298/2024-21
V PLATNOSTICitované zákony (17)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 419 § 551 § 1746 § 1879 § 1958 § 1968 § 1970 § 2395 § 2991
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 9 § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 10. 2023 do 22. 3. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 3. 2024 domáhala na žalovaném úhrady částky 16 000 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného převedeny peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději do 17. 10. 2023. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně ani přes opakované písemné výzvy ničeho nevrátil ani neuhradil. V neposlední řadě pak žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 17. 10. 2023 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=17.10.2023&p_ses_idx=339) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 17. 10. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Smlouva o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 4 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 5 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 6 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 7 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 8 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, „Dodatek č. 9 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “ a „Dodatek č. 10 ke smlouvě o úvěru č. , číslo, “, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši 16 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně do 13. 9. 2023 vrátit a (pro případ prodloužení termínu vrácení peněžních prostředků) navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky blíže specifikované v předmětném návrhu.
6. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ soud zjistil, že v době od 14. 8. 2023 do 15. 8. 2023 předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky v souhrnné výši 16 000 Kč. Soud rovněž zjistil, že dne 14. 9. 2022 převedl žalovaný ve prospěch bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 0,01 Kč.
7. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ včetně jeho příloh, z elektronického dokumentu nadepsaného „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, z elektronického dokumentu nadepsaného „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně dodáno do jeho dispoziční sféry dne 19. 3. 2024, a to společně s výzvou k úhradě žalobou vzneseného nároku do tří dnů.
8. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.
9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
10. Z předložených důkazů však soud nezjistil, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě o žalobkyní tvrzeném obsahu, jakož i že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením jí tvrzené dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému jakýmkoliv způsobem zkoumala zejména schopnost žalovaného jemu poskytnuté peněžní prostředky včetně úhrady dalších peněžních prostředků v tvrzeném dohodnutém termínu vrátit a uhradit.
11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.
13. Podle § 1746 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.
14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalovaného návrh žalobkyně na uzavření jí tvrzené smlouvy akceptovat. Stejně tak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.
26. Na vůli žalovaného uzavřít s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu, a to akceptací její nabídky (§ 551 o. z., § 1746 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z číselného kódu, který předchůdkyně žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalovaného a který k elektronickým dokumentům obsahujícím návrh předmětné smlouvy připojil sám žalovaný, jakož i z „verifikační platby“ ve výši 0,01 Kč, která byla dne 14. 9. 2022 odeslána ve prospěch bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a výpis z účtu potvrzující uvedenou platbu. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu (navíc v situaci, kdy tato smlouva měla být uzavírána postupně prostřednictvím celkem deseti dodatků) nelze usuzovat pouze z osamoceného číselného kódu uvedeného u jména žalovaného či jednorázové platby ve výši 0,01 Kč provedené na účet předchůdkyně žalobkyně téměř rok před tím, než měla být tvrzená smlouva uzavřena, a to bez jakéhokoliv prokázání dalších žalobkyní v tomto kontextu tvrzených skutečností, ze kterých by bylo vůli žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy možno dovodit.
27. Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu, resp. akceptovat nabídku předchůdkyně žalobkyně, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
28. Žalobkyně však v projednávané věci v kontextu posouzení úvěruschopnosti netvrdila žádné skutečnosti, ani neoznačila žádné důkazy či žádné listinné důkazy soudu nepředložila. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.
29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení vztahujících se k vůli žalovaného k uzavření tvrzených smluv či nejistoty o posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.
30. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jsou si povinni vzájemně vrátit plnění, která si na základě plnění bez právního důvodu poskytli a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.) vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč.
31. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 16 000 Kč byl vyzván prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného, ke kterému došlo dne 19. 3. 2024 (§ 1958 o. z.).
32. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.
33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalovaného byl nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.