23 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce nar. Datum narození zmocněnce , bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Výživné na žalobce , jméno FO, , narozeného , datum, , se s účinností od 1. 4. 2025 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně, které je žalovaný povinen platit k rukám žalobce vždy do každého 15. dne v měsíci, za který se platí výživné.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 4. 2025 do 31. 1. 2026 ve výši 40 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně vždy spolu s běžným výživným k rukám žalobce s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 4. 2012 č. j. P 43/2011-69 a 10 P a Nc 89/2012.

IV. Ohledně částky výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2025 se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zvýšil výživné na jeho osobu na částku 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Žalobu odůvodnil tím, že výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, dle rozsudku žalovaný přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně. Momentálně studuje na Masarykově univerzitě v Brně, k tomu doložil potvrzení o studiu.

2. Žalovaný uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v plném rozsahu, souhlasí však se zvýšením výživného na 4 000 Kč. V současné době se nachází v insolvenčním řízení, snaží se plnit stanovený splátkový kalendář. Dosavadní výživné je hrazeno pravidelně. Má zájem na zajištění potřeb zletilého dítěte, navrhované navýšení na trojnásobek je však pro něho neúnosné. Se synem není v kontaktu více jak 20 let, nemá s ním vybudovaný žádný vztah, ani neví, jak syn vypadá.

3. Zástupkyně žalobce k vyjádření žalovaného uvedla, že od narození zajišťuje potřeby syna ona a její matka. Výživné od žalovaného nepřicházelo vždy pravidelně, nedalo se na tyto finanční prostředky spolehnout. Žalovaný nikdy neprojevil snahu zajímat se o potřeby syna. Syn po střední škole navštěvoval rok soukromou jazykovou školu, momentálně studuje třetím rokem vysokou školu. Náklady spojené s jeho studiem i bydlištěm mimo domov jsou značně vysoké. Vzhledem ke změnám poměrů, které nastaly od doby předchozího rozhodování o výživném, nemůže s návrhem žalovaného souhlasit. Má za to, že částka 6 000 Kč je v dnešní době přiměřená.

4. Soud ve věci nařídil ústní jednání formou videokonference prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře, kam se osobně dostavili žalobce a zástupkyně žalobce.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 4. 2012, č. j. P 43/2011-69, 10 P a Nc 89/2012 soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo naposledy rozhodováno o výživném tehdy nezletilého žalobce, soud schválil dohodu rodičů. Výživné bylo s účinností od 1. 5. 2012 určeno částkou 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 5. 2012. Soud při určení výše výživného vycházel ze zjištění, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, hmotné zabezpečení nepobíral, měl příjem z brigád 6 000 Kč. Za nespornou skutečnost označili účastníci zaměstnání matky s příjmem 17 000 Kč. Jinou vyživovací povinnost neměli.Z potvrzení o studiu, vystaveného Masarykovou univerzitou v Brně, ze dne 13. 8. 2025, vyplývá, že žalobce studuje na Fakultě sportovních studií v prezenční formě studia v 5. semestru bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport.Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2024 č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že se žalovaný nachází v insolvenčním řízení. Tímto usnesením soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný ke dni jednání plní podmínky oddlužení.Z daňového přiznání žalovaného za rok 2024 bylo zjištěno, že v tomto roce měl žalovaný příjem z dohody o provedené práci ve výši 60 000 Kč a ze samostatné činnosti 159 600 Kč. Daň po uplatnění slev činila 2 100 Kč.Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce žije trvale na adrese , adresa, , aktuálně bydlí v , adresa, , v bytě spolu se spolubydlící. Studuje ve 3. ročníku na Masarykově univerzitě, fakulta sportovní, obor speciální edukace bezpečnostních složek. Studium je tříleté. Musel si najít brigádu, příjem se pohybuje v průměru kolem 8 000 Kč měsíčně dle rozsahu studia, případně zkouškového období. Pobírá stipendium ve formě příspěvku na bydlení, cca 2 500 – 3 000 Kč pololetně. Náklady spojené se školou činí 1 000 – 1 200 Kč čtvrtletně za jízdné, skripta 2 000 – 3 000 Kč za semestr. Běžné měsíční výdaje na stravu, hygienické potřeby, oblečení a další odhaduje na 12 000 – 15 000 Kč měsíčně. Nájemné činí 14 500 Kč, hradí jednu polovinu 7 250 Kč měsíčně. Nosí kontaktní čočky, náklady cca 500 Kč na měsíc, musel podstoupil 2x rehabilitaci po prodělaném úrazu. Volnočasové aktivity jsou spojené především se studiem a sportem, věnuje se úkolovým sportům, tréninkům na fyzické zkoušky. Náklady činí odhadem 2 000 – 2 500 Kč měsíčně. Matka mu měsíčně posílá částku 15 500 Kč, z této částky je hrazeno bydlení a strava, zbytek si hradí z brigád. Občas ještě něco dostane navíc. Žalovaný se na výživě podílí pouze hrazením výživného, vidí ho poprvé přes obrazovku za 23 let. Nikdy nebyl součástí jeho života. Nedoplatky na výživném nejsou, ví, že dříve problémy byly. Žalovaného před podáním žaloby o zvýšení výživného nežádal, není s ním v žádném kontaktu. Je 5 let dospělý, žalovaný se ani tak o kontakt nepokusil, je však pravdou, že ani on otce nekontaktoval.Žalovaný při svém výslechu uvedl, že je ženatý, ve společné domácnosti žije pouze s manželkou. Pracuje jako OSVČ, poskytuje technické služby. Podniká asi jeden a půl roku, od insolvence. Je schopen měsíčně vyfakturovat 50 000 Kč v návaznosti na jeho zdraví. Po odečtení nákladů a splátek v insolvenci mu zbývá asi 15 000 – 18 000 Kč měsíčně. Pokud něco zbude, posílá to na insolvenci. Náklady spojené s podnikáním činí asi 15 000 Kč měsíčně, zahrnuje to dopravu, oděvy, materiál. Další příjmy nemá, momentálně nemá možnost zvýšit si zakázky, pracuje asi 10 hodin denně. Zdravotní omezení nemá. Na nákladech na domácnost se podílí jednou polovinou, což činí 8 000 – 10 000 Kč měsíčně. Požadovanou částku žalobcem nerozporuje, jen to, od kdy má být hrazena. Tři roky zpětně by pro něho bylo likvidační. Ví, že v minulosti byly chyby, posledních 10 let se je snaží napravit. Se žalobcem se vidí poprvé po 20 letech. Nikdy se nebránil kontaktu se synem, vůle musí být ale na obou stranách. O tom, že žalobce studuje, se dozvěděl až z podané žaloby. Uvědomuje si, že po jistou dobu zájem o žalobce nejevil, matka mu řekla, ať je nechá být, tak to respektoval. Neposlala mu ani fotografii.Zástupkyně žalobce, matka, u jednání uvedla, že jí mrzí, že se otec o syna nezajímal, jako rodič by zájem projevit měl. Kontaktu mu nebránila, ale je pravdou, že mu řekla, ať je nechá být, jelikož způsob života otce nebyl pro syna vhodný. Chtěla syna vychovat v klidu. Ocenila, že to otec respektoval.Účastníci nepožadovali doložení dokladů týkajících se příjmů a výdajů druhé strany a toto učinili u jednání nesporným.

6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 922 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří lez zpět od tohoto dne.

9. Podle § 913 o.z pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá. Žalobci je 24 let a je studentem 3. ročníku vysoké školy. Je tedy zřejmé, že řádně pokračuje ve studiu a s ohledem na tuto skutečnost není schopen se sám živit. Při zjištění, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci stále trvá, se soud v daném případě zabýval zejména tím, zda od doby, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném, došlo na straně účastníků k takovým podstatným změnám okolností, které by odůvodnily změnu rozhodnutí o výživném. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná, jelikož taková změna okolností je dána a je namístě žalobě na zvýšení výživného vyhovět. Žalobce v žalobě, a především u jednání, uváděl jako důvod zvýšení výživného své zvýšené náklady v souvislosti se studiem i s ohledem na dobu, která uplynula od posledního rozhodování o výživném. Tyto skutečnosti lze považovat za podstatnou změnu okolností. Při posledním rozhodování o výživném byl žalobce žákem základní školy a nyní studuje 3. ročník vysoké školy. Je tedy zřejmé, že došlo ke zvýšení nákladů žalobce v souvislosti s vyšším věkem i se studiem na vysoké škole mimo bydliště. U žalovaného pak dle soudu došlo od doby posledního rozhodování o výživném také ke změně, která odůvodňuje změnu výše výživného. V době posledního rozhodování o výživném vycházel soud z příjmu žalovaného ve výši 6 000 Kč, které měl žalovaný z brigád, jinak byl veden na úřadu práce.

13. Ze spisu a z výpovědi žalovaného vyplynulo, že žalovaný je od září 2023 veden jako dlužník v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu Plzeň pod sp. zn. , spisová značka, , a je zařazen do režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Součástí jeho pravidelných měsíčních povinností jsou splátky stanovené insolvenčním soudem, které slouží k uspokojení přihlášených nezajištěných věřitelů.

14. Je však třeba zdůraznit, že tato skutečnost nebrání řízení o zvýšení vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, ani určení nové výše výživného. Výživné na zletilé dítě představuje dle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a po právní moci rozhodnutí o jeho nové výši by mělo být výživné hrazeno z příjmů dlužníka přednostně. Vyživovací povinnost tak má v insolvenčním řízení zvláštní ochranu, neboť slouží k zajištění slouží k zajištění odůvodněných potřeb zletilého dítěte, které se stále připravuje na budoucí povolání, a které je zvlášť chráněno i čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Současně však zdejší soud při stanovení výše výživného musel vzít v úvahu reálné možnosti a majetkové poměry žalovaného, jejichž součástí je i skutečnost, že část jeho příjmů je obligatorně odváděna insolvenčnímu správci k plnění splátkového kalendáře (§ 913 občanského zákoníku). Tato povinnost snižuje část jeho disponibilního příjmu, a proto je nezbytné ji při posuzování schopností a možností rodiče zohlednit, a to přesto, že pohledávky výživného mají v insolvenčním řízení přednostní charakter. Insolvence tedy nezbavuje rodiče povinnosti výživné platit, avšak současně představuje objektivní omezení jeho okamžitě disponibilních příjmů, které je nutno v rámci úvahy soudu reflektovat.

16. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že dosahuje měsíčního příjmu přibližně 50 000 Kč, přičemž jeho podnikatelská činnost je spojena s pravidelnými náklady ve výši zhruba 15 000 Kč měsíčně. Tyto údaje nebyly zpochybněny a účastníci je učinili nespornými. Soud proto při hodnocení jeho majetkových poměrů vycházel z částky představující disponibilní příjem po odečtení nezbytných nákladů k dosažení příjmů, tedy přibližně 35 000 Kč. Žalovaný dále tvrdil, že náklady na jeho domácnost činí zhruba 8 000 až 10 000 Kč měsíčně. Soud tyto náklady zohlednil, avšak současně vzal v potaz, že povinný v rámci insolvenčního řízení odvádí srážky stanovené insolvenčním soudem, a jeho prostor pro volné nakládání s příjmem je tak omezen. Přesto se jedná o příjem umožňující plnění vyživovací povinnosti ve výrazně vyšším rozsahu, než činilo jeho dosavadní plnění.

17. Dosavadní výživné činilo 2 000 Kč měsíčně, což již neodpovídá aktuálním odůvodněným potřebám zletilého, zejména s ohledem na vyšší náklady spojené se studiem a celkovou životní úrovní rodičů. Současně tato částka neodpovídá příjmovým možnostem žalovaného. Po zhodnocení všech rozhodných okolností soud stanovil výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Tato částka přiměřeně reflektuje skutečné příjmy a možnosti žalovaného, jeho nezbytné výdaje, včetně zatížení oddlužením a odůvodněné potřeby zletilého dítěte, které se stále připravuje na budoucí povolání.

18. Zvolená výše nepřekračuje schopnosti povinného, neohrožuje jeho vlastní životní poměry a současně zajišťuje, aby se zletilý oprávněný mohl reálně soustředit na dokončení přípravy na povolání, aniž by byl odkázán pouze na vlastní finanční zdroje či výživné od matky.

19. Žalobce požadoval zvýšení výživného zpětně od září 2022, kdy nastoupil ke studiu na vysoké škole. Žaloba však byla podána až v dubnu 2025, tedy s více než dvouapůlletým odstupem od tvrzené změny poměrů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce před uplatněním žaloby nijak nekomunikoval se žalovaným ohledně potřeby zvýšení výživného. Sám u jednání uvedl, že o navýšení uvažoval již delší dobu, sám matku přemlouval, ať návrh podá, přesto žádný krok vůči povinnému rodiči neučinil. Žalovaný tak neměl předtím objektivní možnost na požadavek reagovat, výši příspěvku posoudit nebo se pokusit o dohodu. Tato skutečnost tak nemůže být přičítána k tíži žalovaného.

20. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaný se nachází v insolvenčním řízení, přičemž z tohoto důvodu je jeho příjem zatížen plněním splátkového kalendáře. Stanovení vysokého zpětného nedoplatku od září 2022 by vytvořilo dluh v řádech desetitisíců a takový dluh by otec objektivně nebyl schopen uhradit. Reálně by tak hrozilo narušení či zmaření oddlužení, a tím i ohrožení řádného hrazení běžného výživného do budoucna, což by zcela jistě nebylo ve prospěch žalobce. Soud přihlédl i k tomu, že úprava výživného má pomoci zajistit, aby žalobce mohl dokončit přípravu na budoucí povolání, nikoli však prohlubovat vzájemné odcizení či vytvářet nepřiměřenou finanční zátěž, která by mohla narušit průběh insolvence žalovaného a tím i stabilitu budoucích plateb.

21. Soud proto uzavřel, že ačkoli ke změně poměrů na straně žalobce došlo již nejméně před třemi roky, žalobce měl možnost podat návrh podstatně dříve, a neučinil-li tak, není spravedlivé a ani účelné přiznávat zvýšení výživného zpětně až do roku 2022. Za situace, kdy žalovaný nebyl na zpětný požadavek předem upozorněn, a kdy by vznik rozsáhlého nedoplatku mohl ohrozit i výkon jeho vyživovací povinnosti do budoucna, soud zvýšil výživné až od podání žaloby, a ve zbytku návrh zamítl.

22. Jelikož bylo výživné v souladu s ustanovením § 922 o.z. zvýšeno již od 1. 4. 2025 a žalovaný dosud platil výživné ve výši 2 000 Kč, vznikl na výživném nedoplatek za dobu od 1. 4. 2025 do 31. 1. 2026 (deset měsíců po 4 000 Kč) v celkové výši 40 000 Kč. Při úvaze o způsobu úhrady dlužného výživného soud zohlednil, že nárazové jednorázové zaplacení celého dluhu by bylo pro žalovaného s ohledem na jeho majetkové poměry nereálné, a zároveň by takový postup mohl negativně zasáhnout do průběhu oddlužení, které je založeno na pravidelných a předvídatelných měsíčních odvodech. Soud proto určil splatnost nedoplatku na výživném podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně k rukám žalobce pod ztrátou výhody splátek, a to s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku spolu s běžným výživným. Takto stanovené splátky umožňují, aby byl dluh uhrazen v přiměřené době, aniž by přitom byla ohrožena schopnost žalovaného plnit běžné výživné v nové výši a současně dostát povinnostem, které pro něj vyplývají z insolvenčního řízení. Zvolený způsob úhrady tak odpovídá jednak ochraně práva oprávněného na řádné a včasné plnění výživného, jednak zásadě přiměřenosti vzhledem k reálným možnostem povinného rodiče v oddlužení. Soud má za to, že takto nastavené splácení nejlépe zajistí dlouhodobou stabilitu vyživovací povinnosti.

23. Soud na závěr dodává, že plně chápe situaci žalobce i jeho matky, která podle zjištěných okolností nesla rozhodující díl péče o žalobce a jeho podporu během studia. Je zřejmé, že právě na ní ležel po značnou dobu faktický výkon vyživovací povinnosti. Soud proto nijak nezlehčuje obtíže, se kterými se žalobce musel potýkat, ani jeho snahu svoji situaci řešit.

24. Současně však soud považuje za důležité uvést, že vztah mezi rodičem a zletilým dítětem je oboustranný, a nelze spravedlivě požadovat, aby iniciativa veškerého kontaktu vycházela pouze od jednoho z nich. Žalobce sám v řízení připustil, že je již pět let plně zletilý, a že přestože jej otec v této době nekontaktoval, ani on sám jeho kontakt aktivně nevyhledal. Tato vzájemná absence komunikace tak nemůže jít k tíži pouze jednomu z účastníků. Přesto soud chápe, že tento krok je pro obě strany po tolika letech značně obtížný.

25. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že stanovení výživného od podání žaloby, doplněné o přiměřené splácení dlužné částky, nejlépe odpovídá spravedlivému vyvážení potřeb žalobce a možností žalovaného, přičemž současně podporuje předpoklad, že se vzájemné vztahy mezi otcem a synem mohou do budoucna vyvíjet otevřeněji a s větší mírou porozumění.

26. Tímto rozsudkem se mění rozsudek Okresního soudu v Kutné hoře ze dne 24. 4. 2012 č. j. P 43/2011-69 a 10 P a Nc 89/2012.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl pouze částečný úspěch ve věci (žaloba byla částečně zamítnuta ohledně částky 4 000 Kč od září 2022 do března 2025) a náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.