23 C 321/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 2 598,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 598,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 598,50 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 598,50 Kč s příslušenstvím z titulu neoprávněného odběru plynu. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je distributorem plynu, který dodává plyn do odběrových míst nasmlouvaných obchodníkem s plynem. Obchodník s plynem dne 5. 6. 2024 požádal o ukončení distribuce plynu do odběrného místa č. Anonymizováno na adrese adresa (dále jen „odběrné místo“). Požadované datum ukončení dodávky bylo ke dni 7. 6. 2024. Následně se žalobkyně neúspěšně pokusila o demontáž plynoměru č. anonymizováno osazeného v odběrném místě. Smlouva o distribuci plynu zanikla dne 26. 6. 2024 a od 27. 6. 2024 byl odběr plynu v odběrném místě kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu. Žalovaný v odběrném místě odebíral plyn přes instalovaný plynoměr a byl uživatelem odběrného místa po celou dobu trvání neoprávněného odběru a neoprávněné distribuce plynu. K neoprávněnému odběru docházelo v odběrném místě v období od 27. 6. 2024 do 10. 3. 2025. Koncový stav plynoměru ve výši 248 m3 byl sdělen a doložen nájemníkem nemovitosti na adrese odběrného místa, počáteční stav 230 m3 byl stanoven automatickým propočtem pro nepřístupnost plynoměru. Žalobkyně fakturou č. anonymizováno ze dne 13. 3. 2025 vyčíslila zjištěnou spotřebu v částce 2 598,50 Kč se splatností dne 27. 3. 2025. Tato částka obsahuje i jednorázový poplatek za zjištění neoprávněného odběru ve výši 600 Kč bez DPH. Žalovaný fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradil. I přes upomínky a předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní žalovanému, ten na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Žalobkyně je držitelkou licence k distribuci plynu, udělené Energetickým regulačním úřadem. Žalovaný na adrese odběrného místa v období od 27. 6. 2024 do 10. 3. 2025 neoprávněně odebíral plyn od žalobkyně v celkovém objemu 191,68 kWh, aniž by měl ve vztahu k tomuto odběru s žalobkyní či jiným subjektem uzavřenou jakoukoliv smlouvu, nebo aniž by existoval jiný právní důvod, který by jej k odběru opravňoval. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě částky za neoprávněnou distribuci a odběr plynu za uvedené období, včetně paušálního poplatku ve výši 600 Kč za zjištění neoprávněného odběru. Celková částka činí 2 598,50 Kč a byla splatná 27. 3. 2025. Žalovaný byl k úhradě této částky opakovaně vyzýván ještě před podáním žaloby.

5. Z učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení má soud za to, že se žalovaný v odběrném místě dopustil neoprávněného odběru a distribuce plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon), a § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, neboť odebíral plyn a využíval služeb distribuční soustavy bez právního titulu. Z uvedeného důvodu žalobkyně jako držitel licence na distribuci plynu oprávněně vyzvala žalovaného k úhradě jí vzniklé škody za období od 27. 6. 2024 do 10. 3. 2025 a poplatku za zjištění neoprávněně odebraného plynu ve výši 600 Kč bez DPH (§ 74 odst. 6, 7, 8 energetického zákona, § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 349/2015 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 108/2011 Sb.). Splatnost byla stanovena ke dni 27. 3. 2025. Žalobkyni tak vzniklo dle uvedených ustanovení právo na zaplacení vzniklé škody i na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 o.z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Soud tak žalobě v celém rozsahu včetně příslušenství vyhověl. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 598,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, odběrného místa a jednotlivých dat. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.