23 C 332/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem Adresa žalované o zaplacení 3 907,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 907,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 907,64 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 3 907,64 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za poskytnuté zařízení, kupní ceny a smluvní pokuty.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Na základě písemně dohody účastníků ze dne , datum, přenechala žalobkyně na dobu 24 měsíců žalované k dočasnému užívání zařízení IMEI , IBAN, , (dále jen „koncové zařízení č. 1“), za cenu 50 Kč měsíčně, kterou měl žalovaný hradit k datu uvedenému v příslušném vyúčtování žalobkyně. Přestože si žalovaná koncové zařízení č. 1 převzala, ke dni 27. 12. 2022 a 27. 1. 2023, tedy k datu uvedenému ve vyúčtování žalobkyně, sjednanou cenu za jeho dočasné poskytnutí neuhradila. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně v souladu s ujednáním účastníků ukončila uvedenou dohodu a žalovanou vyzvala k vrácení dočasně poskytnutého koncového zařízení č. 1, a to nejpozději do 5. 4. 2023. Žalovaná však koncové zařízení č. 1 do uvedeného termínu žalobkyni nevrátila, a proto ji žalobkyně vyzvala k úhradě sjednané peněžní sankce ve výši 2 000 Kč, a to do 5. 5. 2023. Dále soud zjistil, že se účastníci rovněž dohodli na odevzdání zařízení Xiaomi Redmi 10, IMEI , Anonymizováno, , (dále jen „koncové zařízení č. 2“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení č. 2 žalované patřilo, kdy naproti tomu se žalovaná zavázala koncové zařízení č. 2 převzít a zaplatit za ně žalobkyni částku 4 499 Kč, kdy ve výši 3 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalované vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalované poskytnuta sleva. S ohledem na uvedené ujednání účastníků a výše popsané ukončení předmětné dohody, byla žalovaná žalobkyní rovněž vyzvána k úhradě částky 1 822,16 Kč jako poměrné části poskytnuté slevy za koncové zařízení č. 2, a to do 16. 5. 2023. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná na žalobou vznesený nárok, a to i přes opakované upomínání ze strany žalobkyně, do dne vyhlášení rozsudku cokoliv uhradila.

5. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o dočasné užívání koncového zařízení č. 1 či poskytnutí koncového zařízení č. 2, již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ uvedenou výše, je zřejmé, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde o spor vyplývající z nájemní a kupní smlouvy. V kontextu těchto informací soud uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

6. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšenou smlouvu, tj. smlouvu obsahující několik dílčích smluvních typů kdy ve vztahu ke koncovému zařízení č. 1 mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu na dobu určitou [§ 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)] a ve vztahu ke koncovému zařízení č. 2 smlouvu kupní (§ 2079 o. z.). Obsahem nájemní smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované do dočasného užívání koncové zařízení č.

1. Žalovaná se zavázala toto zařízení převzít a hradit žalobkyni nájemné ve výši 50 Kč měsíčně splatné k datu uvedenému ve vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně svoji povinnost vyplývající z této smlouvy splnila, žalované pronajaté koncové zařízení č. 1 přenechala a umožnila jí jeho dočasné užívání. Žalovaná si toto koncové zařízení č. 1 převzala. Prostřednictvím vyúčtování pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě sjednaného nájemného, a to do 27. 12. 2022 a 27. 1. 2023 (v posledním z uvedených případu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nájemného pouze ve výši 35,48 Kč) (§ 1958 o. z.). Žalovaná však předmětné nájemné žalobkyni neuhradila. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků předmětnou účastníky uzavřenou smlouvu vypověděla (§ 1998 o. z.) a vyzvala žalovanou, aby jí nejpozději do 5. 4. 2023 pronajaté koncové zařízení č. 1 vrátila. Jelikož žalovaná žalobkyni ve stanoveném termínu koncové zařízení č. 1 nevrátila, vyzvala ji žalobkyně k úhradě pro tento případ sjednané smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč se splatností do 13. 6. 2023 (§ 1958 o. z., § 2048 o. z.). Žalovaná však ani tuto svoji povinnost nesplnila. Žalované byla výpovědí předmětné smlouvy v souladu se smluvním ujednáním účastníků rovněž aktivována účastníky sjednaná rozvazovací podmínka (§ 548 o. z.), na základě které byla žalovaná vyzvána uhradit zbývající část kupní ceny za koncové zařízení č. 2 (v souladu s návrhem žalobkyně) v souhrnné výši 1 822,16 Kč se splatností do 16. 5. 2023. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná i tuto svoji povinnost splnila. V kontextu všech skutečností uvedených shora tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázala k úhradě žalobou nárokované částky včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 907,64 Kč od 14. 6. 2023 (v souladu s návrhem žalobkyně) do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 907,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.