23 C 340/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 8 626 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 17 160,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 9. 2023 do 27. 11. 2023 a s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 626 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky dočasně mu poskytnuté společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jakož i další žalovaným neuhrazené poplatky, sjednané úroky a neuhrazený úrok z prodlení.

2. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

3. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne datum písemně dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný tyto předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i že předchůdkyni žalobkyně zaplatí další peněžní prostředky ve výši 3 626 Kč, to vše po 192 Kč týdně po dobu 45 týdnů, nejpozději však do 29. 5. 2014. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný předchůdkyni žalobkyně cokoliv uhradil. Právo domáhat se úhrady předmětných peněžních prostředků bylo ke dni 27. 9. 2023 předchůdkyní žalobkyně převedeno na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován předchůdkyní žalobkyně dne 27. 11. 2023, přičemž k uvedenému dni byl rovněž vyzván k úhradě dosud nevrácených a neuhrazených peněžních prostředků. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování zejména schopnosti žalovaného mu dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit vycházela z údajů uvedených samotným žalovaným, a sice z příjmu ze zaměstnání žalovaného ve výši 19 000 Kč měsíčně (který předchůdkyně žalobkyně ověřila), z blíže nespecifikovaného dalšího příjmu žalovaného ve výši 12 500 Kč měsíčně, z nájemného ve výši 7 500 Kč měsíčně, z výdajů na domácnost ve výši 19 500 Kč a z výdajů na „telefon“ ve výši 200 Kč.

4. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

7. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

8. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru platí, že pro účely tohoto zákona se rozumí, že spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle písm. b) tohoto ustanovení platí, že věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení věřitelky [§ 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru] a žalovaný jako spotřebitel [§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z ověřené skutečnosti, že žalovaný měl jeden pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 19 000 Kč měsíčně, a z dalších žalovaným uvedených skutečností, a sice že další blíže nespecifikovaný příjem domácnosti žalovaného je ve výši 12 000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného na bydlení činily částku 7 500 Kč měsíčně, další blíže nespecifikované výdaje domácnosti žalovaného činily 19 500 Kč měsíčně a výdaje na telefon činily částku 200 Kč měsíčně.

14. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla předchůdkyní žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu s požadavky zákona, soud na základě provedených důkazů nemohl dojít k závěru, že u pro posouzení úvěruschopnosti významných skutečností (zejména u dalších příjmů žalovaného a jeho výdajů) předchůdkyně žalobkyně namísto spokojení se pouze s pravděpodobností jejich existence, tyto skutečnosti opravdu prověřila, a to ačkoliv právě prověření těchto skutečností a nikoliv pouze vycházení z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho výdělkových a majetkových poměrech, je pro učinění závěru o splnění povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stěžejní.

15. V předmětné věci tedy navzdory zákonné povinnosti žalobkyně tvrzení a povinnosti důkazní nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila způsobem dostatečně vyhovujícím výše specifikovaným požadavkům, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

16. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. S přihlédnutím k ustanovení § 451 obč. zák. soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli, a předchůdkyni žalobkyně, resp. s ohledem na postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.), žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč.

18. Ve vztahu ke splatnosti předmětných peněžních prostředků vycházel soud ze skutečnosti, že žalovaný byl k jejich úhradě vyzván předchůdkyní žalobkyně dne 27. 11. 2023. K datu 28. 11. 2023 tak byl žalovaný v prodlení (§ 1958 o. z.) a žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.

19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.