23 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 5 695 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 5 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 395 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 5 395 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplnění povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v období od 16. 3. 2018 do 6. 6. 2018 evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, a neměl ve shora uvedeném období k tomuto automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu, přičemž o uvedené skutečnosti, že žalobkyně dozvěděla dne 16. 2. 2022. S ohledem na absenci předmětného pojištění odeslala žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalovanému písemnou výzvu, která mu byla dodána do jeho dispoziční sféry dne 11. 1. 2024, obsahující údaje o registrační značce, VIN a čísle technického průkazu výše uvedeného automobilu, jakož i poučení o možnosti žalovaného doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu, se lhůtou ke splnění do 60 dnů od doručení této výzvy, k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně, a to za období od 16. 3. 2018 do 6. 6. 2018, tj. za 83 dní při denní sazbě 65 Kč, jakož i k úhradě nákladů spojených s upomínáním žalovaného ve výši 300 Kč, za předpokladu, že ve stanovené lhůtě žalovaný neuhradí požadovaný příspěvek. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku žalobou nárokované peněžní prostředky uhradil či uvedl okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, zpochybnil správnost vyúčtování tohoto příspěvku, stejně tak jako že by rozporoval skutečnost, že nárokované peněžní prostředky žalobkyni dosud nebyly uhrazeny. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu v plném rozsahu zamítl. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaný neměl u shora specifikovaného tuzemského vozidla [§ 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla], kterého byl žalovaný v rozhodné době vlastníkem a provozovatelem [§ 4 odst. 2 písm. a), b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla], sjednáno od 16. 3. 2018 do 6. 6. 2018 pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, a to ačkoliv k tomu byl povinen (§ 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovanému tak vznikla povinnost k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu žalobkyně (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně však nevyzvala žalovaného do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku, resp. do 1 roku ode dne, kdy se o takové povinnosti žalovaného dozvěděla, a to písemnou výzvou obsahující veškeré náležitosti stanovené příslušným právním předpisem (§ 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nýbrž tak učinila téměř po dvou letech od této skutečnosti. Z uvedeného důvodu tak žalobkyni právo na úhradu předmětného příspěvku nevzniklo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).