23 C 344/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa o zaplacení 90 237,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 078 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 20 159,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 90 237,61 Kč od 25. 10. 2024 do 10. 4. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 20 159,61 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 529 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 902 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311034425.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 90 237,61 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , na jejímž základě poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen v 48 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž konečná splatnost měla nastat 20. 6. 2028. Žalovaný úvěr nesplácel a byl proto dne 24. 10. 2024 zesplatněn. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 78,08 % p.a. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok v částce 20 159,61 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 5 922 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč. Celková částka k zaplacení činila 249 456 Kč. Úvěr měl být uhrazen ve 48 měsíčních splátkách po 5 922 Kč. Roční úroková sazba činila 78,08 % a procentní sazba nákladů činila 113,06 %. Součástí splátky bylo i pojištění ve výši 13,95 % z výše splátky.Z předsmluvního formuláře ze dne 22. 6. 2024 a prohlášení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován o podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN.Z potvrzení o vyplacení částek za období únor až květen 2024 bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem z pracovní činnosti, v průměru 30 975 Kč.Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v tomto registru.Z karty Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30 975 Kč, měsíční výdaje činily 16 485 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám, zaměstnán na dobu určitou.Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 6. 2024 vyplývá způsob, jak má být úvěr splácen a jak budou započítávány jednotlivé splátky.Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 4. 2024 vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 76 000 Kč. Toto vyplývá i z potvrzení , právnická osoba, .Z oznámení ze dne 24. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaný byl vyzván, aby celkovou dlužnou částku 94 052 Kč okamžitě uhradil, v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 ve spojení se seznamem pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.

7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 76 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit celkem částku 249 456 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená – činí více jak 320 % poskytnutých peněžních prostředků. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 113,06 %, a úrok byl sjednán ve výši 78,08 % ročně. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 76 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

17. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 76 000 Kč uhradil žalovaný celkem 5 922 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 76 000 Kč zbývá k úhradě 70 078 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 5. 4. 2025, která mu byla odeslána doporučeně téhož dne. Následujícího dne, resp. 7. 4. 2025 (pondělí) se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 10. 4. 2025. Ode dne následujícího, tj. 11. 4. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 90 237,61 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 90 237,61 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 70 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 10. 4. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 104 264,61 Kč (jistina a úrok 12,75 % ročně z částky 90 237,61 Kč za období od 25. 10. 2024 do 12. 1. 2026), přiznáno bylo 76 459,90 Kč (jistina 70 078 Kč a úrok 12 % z této částky za období od 11. 4. 2025 do 12. 1. 2026). Žalobkyně tak byla úspěšná v 73,3 %, žalovaný 26,7 %. Soud proto přiznal žalobkyni 46,6 % nákladů řízení (73,3% – 26,7%).

19. Plná náhrada nákladů řízení by činila 20 448 Kč, která se skládá ze soudního poplatku v částce 4 512 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 078 Kč sestávající z částky 3 490 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 170 Kč ve výši 2 766 Kč. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 46,6 % z částky 20 448 Kč, tedy 9 529 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.

20. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 902 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 4 512 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 3 610 Kč.