23 C 346/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 654,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 700 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 8 000 Kč, částky 6 954,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 700 Kč od 26. 6. 2024 do 19. 6. 2025 a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 35 060 Kč, následně zastaven o částku 405,90 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40 % p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Ke dni 25. 6. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 26. 6. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 7 060 Kč.

2. Přípisem ze dne 21. 11. 2025 byla žaloba vzata částečně zpět, usnesením ze dne 3. 12. 2025 č. j. 23 C 346/2025-29 byla žaloba zastavena co do částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 300 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení a co do částky 105,90 Kč. Žalobkyně tedy požaduje uhrazení jistiny ve výši 27 700 Kč s úrokem z prodlení a částku 6 954,10 Kč jako smluvní pokutu.

3. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

5. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, se žalobkyně zavázala žalované označené jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně, s tím, že žalovaná měla splácet každý měsíc nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalované či jiná identifikace chybí, na smlouvě je uvedeno pouze jméno a příjmení žalované. Žalovaná provedla na účet žalobkyně ověřovací platbu a na totožný bankovní účet žalobkyně převedla žalované dne 21. 2. 2024 částku ve výši 20 000 Kč (potvrzení o platbě na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, ). Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že uvedený účet je veden na jméno žalované a byla na něj v únoru 2024 připsána částka 20 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 6. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 6. 2024. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, přičemž lhůta k úhradě byla žalované stanovena 3 dny. Upomínka byla zaslána doporučeným dopisem téhož dne. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná celkem 300 Kč.

6. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 5518,06 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalované a rovněž ani způsobem uzavření smlouvy.

15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

16. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 20 000 Kč uhradila žalovaná celkem 300 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 20 000 Kč zbývá k úhradě 19 700 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 14. 6. 2025, která jí byla odeslána doporučeně téhož dne. Následujícího dne, resp. 16. 6. 2025 (pondělí) se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 19. 6. 2025. Ode dne následujícího, tj. 20. 6. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 35 060 Kč, smluvní pokutu 7 060 Kč (bez částečného zpětvzetí) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 19 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 40 989,81 Kč (jistina 27 700 Kč, smluvní pokuta 6 954,10 Kč a úrok 14,75 % ročně z částky 27 700 Kč za období od 26. 6. 2024 do 12. 1. 2026), přiznáno bylo 21 040,68 Kč (jistina 19 700 Kč a úrok 12 % z této částky za období od 20. 6. 2025 do 12. 1. 2026). Žalobkyně tak byla úspěšná v 51 %, žalovaná 49 %. Poměr úspěchu obou účastníků je tak téměř shodný. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, žalované žádné náklady nevznikly.