23 C 347/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 188 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 448 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 405,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 448 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 188 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky zapůjčené žalovanému společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a neuhrazenou část souhrnných poplatků, které byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit na základě smluv o půjčce uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum, č. číslo a dne datum, č. číslo. Žalobkyně v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne datum, č. číslo, eviduje úhradu žalovaného v souhrnné výši 12 662 Kč, v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne datum, č. číslo, eviduje úhradu žalovaného v souhrnné výši 890 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listin nadepsaných „Smlouva o půjčce“ soud zjistil, že dne datum předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a dohodla se s žalovaným, že žalovaný předmětné finanční prostředky vrátí a předchůdkyni žalobkyně navíc uhradí také souhrnný poplatek ve výši 5 888 Kč, a to po 256 Kč týdně po dobu 54 týdnů, nejpozději však do 19. 7. 2010. Dále soud zjistil, že dne datum předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a dohodla se s žalovaným, že žalovaný předmětné finanční prostředky vrátí a předchůdkyni žalobkyně navíc uhradí také souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč, a to po 217 Kč týdně po dobu 59 týdnů, nejpozději však do 17. 3. 2011.

6. Z listiny nadepsané „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně jejích příloh, z listiny nadepsané „Věc: Oznámení o postoupení pohledávek“, z listiny nadepsané „Informace o zpracování osobních údajů“ a z listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému předchůdkyní žalobkyně žalovanému písemně oznámena.

7. Z listiny nadepsané „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a z listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě (mimo jiné) v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků.

8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se právní poměry jiné než uvedené v odst. 1 a 2 téhož ustanovení vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav, jakož i ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. soud v projednávané věci aplikoval níže uvedená relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), jakož i zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení platilo, že ustanovení odstavce 1. se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

15. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, měl věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovila vyhláška č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

16. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

17. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platilo, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

18. Podle ustanovení § 563 obč. zák. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

19. Podle § 657 obč. zák., platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

20. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

21. Podle § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

22. Mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem, a to v rámci její podnikatelské činnosti, a žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele, byly uzavřeny dne datum a datum smlouvy o půjčce, které byly zároveň spotřebitelskými úvěry. Na základě těchto smluv předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši (v pořadí smluv uvedeném shora) 8 000 Kč a 7 000 Kč, přičemž žalovaný se tyto peněžní prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 5 888 Kč a 5 852 Kč, zavázal vrátit a uhradit v případě první ze smluv v pravidelných 54 týdenních splátkách po 256 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 19. 7. 2010. a v případě druhé ze smluv v pravidelných 59 týdenních splátkách po 217 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 17. 3. 2011. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný z titulu uvedených smluv uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni do dne vyhlášení rozsudku více než tvrzených 13 552 Kč.

23. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že účastníky sjednané souhrnné poplatky ve výši 5 888 Kč a 5 852 Kč je třeba považovat, a to pro rozpor s dobrými mravy, za absolutně neplatné. Odporující dobrým mravům je totiž zpravidla taková výše úroků a dalších poplatků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

24. V projednávané věci účastníky sjednané souhrnné poplatky činily 73,60 % z půjčených peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč, a to za 54 týdnů a 83,60 % z půjčených peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč, a to za 59 týdnů. Z veřejně dostupných informací poskytovaných Českou národní bankou ovšem vyplývá, že banky v období června roku 2009 a poskytovaly spotřebitelské úvěry s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 13,59 % a v období ledna roku 2010 s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 14,55 % (dostupné na https: //www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Předmětné úroky tak nejen že významně převyšují úroky zpravidla poskytované peněžními ústavy v dotčeném období, ale významně převyšují dokonce i za určitých okolností judikatorně tolerovanou nikoliv nepřiměřenou výši úroku představovanou dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů za předmětné časové období (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

25. Jak již bylo uvedeno, z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně více než žalobkyní tvrzených 13 552 Kč. S ohledem na závěr o neplatnosti sjednaných souhrnných poplatků, je nutné žalovaným zaplacenou částku započíst na předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutou jistinu v souhrnné výši 15 000 Kč (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Ohledně úhrady peněžních prostředků ve výši 1 448 Kč se tak žalovaný nejpozději od 17. 3. 2011 ocitl v prodlení.

26. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobě vyhověl co do výše žalovaným dosud neuhrazené jistiny a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně, a to (v souladu s požadavkem žalobkyně) od 28. 9. 2023 do zaplacení.

27. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.

28. O náhradě nákladů soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšný žalovaný by sice měl vůči žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu části jím účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.