23 C 356/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 700 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 12. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 300 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 300 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 281,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, na jejímž základě poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen v měsíčních splátkách po 300 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2025. V návaznosti na toto porušení zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 4. 2025 a 5. 5. 2025 upomínky zpoplatněné částkou 500 Kč. Dne 28. 7. 2025 byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 2 000 Kč a náklady na upomínky ve výši 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Dne 28. 7. 2025 byl žalovaný naposledy vyzván předžalobní výzvou.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Z elektronické verze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, a předsmluvních informací vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr 2 000 Kč se splatností do 15. 2. 2026. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, RPSN činilo 436 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, tedy celkem 5 600 Kč. V části V. smlouvy byly sjednány upomínací výlohy ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Komunikace měla probíhat pouze prostřednictvím e-mailu.Z detailu pohybu – bezhotovostní platba vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet zaslána částka 2 000 Kč. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil dne 15. 3. 2025 částku 300 Kč.Z upomínky č. 1 ze dne 20. 4. 2025 a upomínky č. 2 ze dne 5. 5. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek a byly mu naúčtovány upomínací výlohy 2x 500 Kč.Z dopisu ze dne 28. 7. 2025 nazvaného „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí práv. zastoupení“ vyplývá, že byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě všech nároků do 11. 8. 2025.

5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 15 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 436 %. Úvěr byl poskytnut ve výši 2 000 Kč, celkem mělo být splaceno 5 600 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a způsobu uzavření smlouvy.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 2 000 Kč uhradil žalovaný celkem 300 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 2 000 Kč zbývá k úhradě 1 700 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 28. 7. 2025, která mu byla odeslána doporučeně téhož dne. Lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena do 11. 8. 2025. Ode dne následujícího, tj. 12. 8. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 1 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 3 097,04 Kč (jistina, náklady a úrok 11,5 % ročně z částky 2 000 Kč za období od 12. 8. 2025 do dne vyhlášení rozsudku), přiznáno bylo 1 782,48 Kč (jistina 1 700 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 12. 8. 2025 do dne vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla úspěšná v 57,6 %, žalovaný 42,4 %. Soud proto přiznal žalobkyni 15,2 % nákladů řízení (57,6 % – 42,4 %).

17. Plná náhrada nákladů řízení by činila 1 852 Kč, přičemž tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 a. t. pak se zdejší soud s tímto vyčíslením neztotožňuje. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněny pouze data smluv, upomínek a splátek. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 15,2 % z částky 1 852 Kč, tedy 281,50 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.