23 C 364/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 5 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady 6 639,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 11. 12. 2019 do 7. 2. 2020 zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 300 Kč představující žalovaným na základě společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou uzavřené úvěrové smlouvy dosud nevrácené peněžní prostředky poskytnuté jí dne , datum, , jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovanou neuhrazené příslušenství a smluvní pokuta.

2. Z provedených listinných důkazů soud zjistil pouze toliko, že předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 2 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se před podáním žaloby dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalované úhrady žalobou nárokovaných peněžních prostředků. Žalobkyně poté vyzvala žalovanou k úhradě (mimo jiné) žalobou nárokované částky, a to nejpozději do 23. 11. 2023.

3. Soud však vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by žalovaná dne , datum, požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 300 Kč s tím, že by žalovaná uvedené peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně do 17. 6. 2015 vrátila, jakož i že by do uvedeného termínu žalobkyni uhradila další jí tvrzené peněžní prostředky, případně peněžní sankci, jakož i paušální náklady vynaložené na upomínání žalované.

4. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen „nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

5. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

6. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o úvěru mělo dojít akceptací žádosti žalované o poskytnutí předmětného úvěru, tedy akceptací nabídky žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení však žalobkyně neprokázala, zda vůbec, popř. s jakým obsahem žalovaná žádost o poskytnutí úvěru (tedy nabídku) vůči předchůdkyni žalobkyně učinila (§ 1731 o. z. a 1732 odst. 1 o. z.). Následkem nesplnění takové povinnosti (povinnosti důkazní) žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

11. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytly, a předchůdkyni žalobkyně, resp. s ohledem na postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.), žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých a podle tvrzení žalobkyně dosud nevrácených peněžních prostředků v souhrnné výši 2 300 Kč.

12. Ve vztahu ke splatnosti předmětného nároku vycházel soud ze skutečnosti, že ke dni 7. 2. 2020 vyzvala předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě projednávaných peněžních prostředků. K datu 8. 2. 2020 tak byla žalovaná v prodlení (§ 570 o. z., § 1958 o. z.) a žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení (v souladu s jejím návrhem) ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.