23 C 371/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 239 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 239 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 8 870 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 870 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 109 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,59 Kč, jakož i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 109 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, načerpal žalovaný úvěr v souhrnné výši 10 000 Kč, který se zavázal žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit účastníky sjednaný poplatek a úrok, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách. Vzdor své povinnosti však žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 4 761 Kč. Žalobkyně proto využila svého účastníky smluveného práva a dne 7. 7. 2023 předmětný úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě tohoto zesplatněného úvěru, a to včetně smluvní pokuty. Žalovaný však na uvedenou výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a do dne vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněný nárok ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru zjišťovala prostřednictvím registru NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku, zda, popř. jaké má žalovaný další závazky, případně jakým způsobem jsou tyto závěry žalovaným hrazeny. Dále byl žalovaný podroben credit scoringu, posouzení jeho příjmové i výdajové stránky, jakož i věk rodinný stav, atp. Na základě souhrnu všech těchto skutečností následně žalobkyně žalovanému předmětný úvěr poskytla.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 13. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, která ke dni 13. 9. 2022 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu označeného jako „Úvěrová smlouva“, z elektronického dokumentu označeného jako „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, z elektronického dokumentu označeného jako „Informační memorandum o zpracování osobních údajů“ soud zjistil, že žalobkyně učinila elektronickou formou žalovanému návrh na uzavření dohody o tom, že (mimo jiné) žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jakož i že žalovaný žalobkyni tyto peněžní prostředky vrátí a žalobkyni uhradí další poplatky, a to tak, jak je v předmětném návrhu podrobně specifikovaného.

6. Z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponovala fotografiemi občanského průkazu žalovaného.

7. Z listiny označené jako „Bankovní výpis č. , číslo, “, z elektronického dokumentu označeného jako „Opis výpisu proplacení smlouvy“ a z elektronického dokumentu označeného jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 9. 2022 poskytla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje, že od 10. 10. 2022 do 17. 4. 2023 žalovaný žalobkyni uhradil peněžní prostředky v souhrnné výši 4 761 Kč.

8. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik“ soud zjistil pouze toliko, že žalobkyně eviduje, že žalovaný disponuje příjmem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti žalovaného je ve výši 60 000 Kč, žalovaný nemá žádné děti ani záznamy v registrech NRKI, SOLUS a CRIBIS.

9. Z listiny označené jako „Výzva ke splacení celého úvěru“ a listiny obsahující informace o podání zásilek k poštovní přepravě soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky (vyjma příslušenství), a to nejpozději do 21. 7. 2023.

10. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva k plnění“ a listiny obsahující informace o podání zásilek k poštovní přepravě soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

15. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

16. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

17. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu, resp. vůle žalovaného návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní, akceptovat. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

28. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu, a to akceptací její nabídky (§ 551 o. z., § 1746 odst. 1 o. z.), lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z kopie občanského průkazu žalovaného, z potvrzovací platby žalovaného ve výši 1 Kč provedené ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalovaného, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaný připojil. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a fotografie občanského průkazu žalovaného. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného číselného kódu uvedeného u jména žalovaného a fotografie občanského průkazu žalovaného.

29. Nad to, i kdyby v řízení byla vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu, resp. akceptovat nabídku žalobkyně, prokázána, v souvislosti s výše uvedenými informacemi soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena v odstavci 1. tohoto rozsudku popsaným způsobem, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný jiný důkaz než prohlášení žalobkyně o tom, že žalovaný disponuje příjmem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti žalovaného je ve výši 60 000 Kč a že žalovaný nemá žádné děti ani záznamy v registrech NRKI, SOLUS a CRIBIS. I za předpokladu, že by žalovaný tvrzené skutečnosti skutečně prohlásil, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, platí, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; na uvedeném nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

31. V předmětné věci tedy nelze, opět vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 o. s. ř., dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

32. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

33. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 5 239 Kč.

34. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 5 239 Kč vyzván se splatností do 21. 7. 2023 (§ 1958 o. z.).

35. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 5 239 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, kapitalizovaným částkou 4,30 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 239 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.