23 C 383/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 804 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 804 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 804 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobu domáhala na žalovaném úhrady peněžních prostředků ve výši 13 804 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce vzdor jeho povinnosti neuhradil na základě dohody účastníků žalovanému poskytnuté služby související se službami elektronických komunikací.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listin nadepsaných „Dodatek ke smlouvě“, z listiny nadepsané „Všeobecné podmínky poskytování služeb“, z listiny nadepsané „Ceník volitelných služeb“ a z listiny nadepsané „Ceník základních služeb“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dne , datum, dohodli, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat (popř. mu přenechá k využití) základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což měl žalovaný řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně zaplatit účastníky sjednanou (popř. poskytovatelem třetích služeb stanovenou) cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb (popř. služeb přenechaných k využití) byly i tzv. služby třetích stran, konkrétně specifikované jako SMS platby, jízdenky, parkovné, vstupenky, atd.

6. Z listiny nadepsané „Vyúčtování – daňový doklad“, „Doručování faktur“, „Příchozí a odchozí komunikace“ soud zjistil, že žalovaný byl, vyjma dalšího, vyzván k úhradě ceny jemu poskytnutých služeb třetích stran ve výši 13 804 Kč, a to do 17. 3. 2023. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný cenu za žalobkyní poskytnuté (resp. přenechané mu k využití) služby třetích stran řádně a včas neuhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování těchto cen, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětné ceny žalobkyni dosud nebyly uhrazeny.

7. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

9. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

11. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla i smlouva o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouva nepojmenovaná (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost poskytovat či přenechat k využití žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek uhradit žalobkyni za mu poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran ve výši ve výši 13 804 Kč se splatností do 17. 3. 2023 nesplnil (§ 1958 o. z.). Soud proto žalovaného k úhradě této ceny zavázal svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 804 Kč (v souladu s návrhem žalobkyně) od 18. 3. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

12. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.