23 C 421/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 9 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 2 400 Kč, částky 870 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 400 Kč od 15. 3. 2025 do 18. 8. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 452 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 270 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40 % p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. Ke dni 14. 3. 2025 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 15. 3. 2025 do 7. 8. 2025 v kapitalizované výši 870 Kč.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Smlouvou o úvěru č. , anonymizováno, se žalobkyně zavázala žalovanému označenému jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 6 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně, s tím, že žalovaný měl splácet každý měsíc nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalovaného či jiná identifikace chybí, na smlouvě je uvedeno pouze jméno a příjmení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku v prostředí klientské zóny. Žalovaný provedl na účet žalobkyně ověřovací platbu a na totožný bankovní účet žalobkyně převedla žalovanému dne 9. 11. 2024 částku ve výši 6 000 Kč (potvrzení o platbě na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, ). Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že uvedený účet je veden na jméno žalovaného a byla na něj v listopadu 2024 připsána částka 6 000 Kč. Dopisem ze dne 11. 3. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 3. 2025. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 7. 8. 2025, přičemž lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena 3 dny. Upomínka byla zaslána doporučeným dopisem dne 12. 8. 2025.

5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 5532,2 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Soud má za to, že tato úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu kolem 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a rovněž ani způsobem uzavření smlouvy.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 6 000 Kč nebylo uhrazeno ničeho. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 7. 8. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 12. 8. 2025. Následujícího dne, resp. 13. 8. 2025 (středa) se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 16. 8. 2025 (sobota), resp. 18. 8. 2025 (pondělí). Ode dne následujícího, tj. 19. 8. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11. 5. 2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 8 400 Kč, smluvní pokutu 870 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 400 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 19. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 10 264,19 Kč (jistina 8 400 Kč, smluvní pokuta 870 Kč a úrok 12 % ročně z částky 8 400 Kč za období od 15. 3. 2025 do 9. 3. 2026), přiznáno bylo 6 383,75 Kč (jistina 6 000 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 19. 8. 2025 do 9. 3. 2026). Žalobkyně tak byla úspěšná v 62,19 %, žalovaný 37,81 %. Soud proto přiznal žalobkyni 24,38 % nákladů řízení (62,19% – 37,81%).

17. Plná náhrada nákladů řízení by činila 1 852 Kč, přičemž tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 270 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 a. t. pak se zdejší soud s tímto vyčíslením neztotožňuje. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněny pouze data smluv, upomínek a výše dlužné částky. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 24,38 % z částky 1 852 Kč, tedy 452 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.