23 C 426/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 46 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 800 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 10. 2022 na žalované domáhala úhrady částky 46 750 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jako„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne 3. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo], (dále jako„ smlouva č. 1“), kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 18 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, zavázala (za v této smlouvě specifikovaných podmínek) vrátit a uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 540 Kč, počínaje dnem 10. 12. 2018 nejpozději do 27. 1. 2020. Dále dne 26. 3. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo], (dále jako„ smlouva č. 2“), kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 14 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, zavázala (za v této smlouvě specifikovaných podmínek) vrátit a uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje dnem 2. 4. 2019 nejpozději do 19. 5. 2020. Dále dne 11. 6. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo], (dále jako„ smlouva č. 3“), kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 22 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úrokem ve výši 4 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, zavázala (za v této smlouvě specifikovaných podmínek) vrátit a uhradit v pravidelných 60týdenních splátkách po 660 Kč, počínaje dnem 18. 6. 2019 nejpozději do 4. 8. 2020. Schopnost žalované řádně hradit předmětné závazky byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně zaznamenány do tzv. zákaznické karty, a to včetně prověřených dokladů. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně na základě shora uvedených smluv uhradila pouze peněžní prostředky v souhrnné výši 51 200 Kč. S účinností ke dni 7. 1. 2022 byly projednávané pohledávky za žalovanou postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně se tak ve vztahu ke smlouvě č. 1 domáhala úhrady jistiny ve výši 22 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 7 400 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 7 899,23 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 2 626,71 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě č. 2 se žalobkyně domáhala úhrady jistiny ve výši 9 566,56 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 733,44 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 3 909,22 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 1 589,11 Kč, úroku ve výši 24,6 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 566,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 566,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ve vztahu ke smlouvě č. 3 se žalobkyně domáhala úhrady jistiny ve výši 3 927,78 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 122,22 Kč, úroku kapitalizovaného částkou 1 999,07 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 775,74 Kč, úroku ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 927,78 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 927,78 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU V HOTOVOSTI“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 3. 12. 2018 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 18 000 Kč s tím, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostním inkaso splátek ve výši 7 200 Kč předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách po 540 Kč, počínaje dnem 10. 12. 2018 nejpozději do 27. 1. 2020, vrátí a uhradí. Předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč dne 3. 12. 2018 poskytla.

5. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU V HOTOVOSTI“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 26. 3. 2019 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 14 000 Kč s tím, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje dnem 2. 4. 2019 nejpozději do 19. 5. 2020, vrátí a uhradí. Předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč dne 26. 3. 2019 poskytla.

6. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU V HOTOVOSTI“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 11. 6. 2019 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 22 000 Kč s tím, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách po 660 Kč, počínaje dnem 18. 6. 2019 nejpozději do 4. 8. 2020, vrátí a uhradí. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč dne 11. 6. 2019 poskytla.

7. Z listiny označené jako„ KARTA ZAKAZNÍKA ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč ve lhůtě 60 týdnů vrátit, vycházela ke dni 3. 12. 2018 ze skutečnosti, že žalovaná byla starobní důchodkyně bydlící samostatně v nájmu. Pravidelný čistý měsíční příjmem žalované byl ve výši 19 529 Kč, přičemž výdaje na bydlení žalované byly ve výši 5 500 Kč měsíčně, osobní výdaje byly ve výši 4 000 Kč měsíčně a splátky předchůdkyní žalobkyně žalované již poskytnutých peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč činily 3 375 Kč měsíčně.

8. Z listiny označené jako„ KARTA ZAKAZNÍKA ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v době 60 týdnů vrátit, vycházela ke dni 25. 3. 2019 ze skutečnosti, že žalovaná byla starobní důchodkyně bydlící samostatně v nájmu. Pravidelný čistý měsíční příjmem žalované byl ve výši 25 700 Kč, přičemž výdaje na bydlení žalované byly ve výši 7 000 Kč měsíčně, osobní výdaje byly ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky předchůdkyní žalobkyně žalované již poskytnutých peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč činily 4 725 Kč měsíčně.

9. Z listiny označené jako„ KARTA ZAKAZNÍKA ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v době 60 týdnů vrátit, vycházela ke dni 11. 6. 2019 ze skutečnosti, že žalovaná byla starobní důchodkyně bydlící samostatně v nájmu. Pravidelný čistý měsíční příjmem žalované byl ve výši 23 284 Kč, přičemž výdaje na bydlení žalované byly ve výši 5 000 Kč měsíčně, osobní výdaje byly ve výši 2 500 Kč měsíčně a splátky předchůdkyní žalobkyně žalované již poskytnutých peněžních prostředků ve výši 32 000 Kč činily 4 320 Kč měsíčně.

10. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 7. 1. 2022 a její přílohy, z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 3. 2. 2022 včetně listiny označené jako„ Podací lístek“ ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků ke dni 7. 1. 2022 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti odeslala předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalované dne 4. 2. 2022.

11. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 14. 4. 2022 a listiny označení jako„ Podací arch“ ze dne 3. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 4. 2022 odeslala prostřednictvím poštovní přepravy žalované písemnou k úhradě v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků.

12. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

13. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

16. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [ulice] národní banka.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

28. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že„ s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s . 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s . I -6199, bod 61). Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

29. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla rovněž smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do„ Karty zákazníka“, které ověřila rovněž z v „ Kartě zákazníka“ označených dokumentů. Uvedené informace byly následně odeslány do obchodního informačního systému předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje skóringový model„ zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat“.

32. Ve vztahu k prokázání této skutečnosti se však žalobkyně omezila na předložení avizovaných„ Karet zákazníka“. V těchto listinách zaznamenané a podle tvrzení žalobkyně ověřené údaje, a to přes poměrně krátké časové rozestupy (prakticky tří měsíců) mezi vyhotovením těchto listin, se však značně liší. Konkrétně příjem žalované uvedený v kartě zákazníka č. 1 a kartě zákazníka č. 2, který, a to i přesto, že se na skutečnosti, že žalovaná byla starobní důchodkyní žijící samostatně v nájmu, nic nezměnilo, vzrostl během téměř tří měsíců o více než 5 000 Kč. Naproti tomu výdaje žalované zaznamenané v kartě zákazníka č. 2 a č. 3 klesly v rozmezí tří měsíců o bezmála 5 000 Kč.

33. S ohledem na tyto skutečnosti, jakož i s ohledem na skutečnost, že v kartách zákazníka zaznamenané příjmy a výdaje postrádají bližší specifikaci a žalobkyně k důkazu nepředložila předchůdkyní žalobkyně údajně ověřované dokumenty, jakož i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nijak blíže nespecifikovala výdaje žalované, tím spíše v kontextu potřeby opakovaných peněžních zápůjček žalovanou v krátkých časových horizontech.

34. Obdobně ani tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalované byla posouzena„ skóringovým modelem“ předchůdkyně žalobkyně, aniž by žalobkyně poskytla jakékoliv bližší informace stran konkrétních dat, údajů či jiných skutečností zohledněných v rámci tohoto modelu a způsobu jejich posouzení, kdy pouhé konstatování užití„ skóringového modelu“ s absencí jakýchkoliv ktomu označených důkazů, nemůže ve vztahu k učinění závěru o prověření úvěruschopnosti žalované způsobem vyhovujícím v odstavci 33. a 34. uvedeným kritériím obstát.

35. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

36. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

37. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak má soud za to, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost prokázání prověření úsvěruschopsnoti žalované jí tvrzeným ani jakýmkoliv jiným způsobem, a to ačkoliv k tomu byla ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

38. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatnou (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 28 Co 194/2020).

39. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. soud však dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytli. Předchůdkyni žalobkyně (a následně i žalobkyni, na kterou byla postoupena projednávaná pohledávka (§ 1879 o. z.)) tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých peněžních a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 2 800 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 800 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Okamžik splatnosti byl stanoven v souladu s písemnou výzvou žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, a to do deseti dnů, která byla žalované doručena dne 9. 2. 2022 (§ 573 o. z., § 607 o. z.), na 21. 2. 2022 (§ 570 o. z., § 1958 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.