23 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 644 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 554 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 189,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 554 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 4 554 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 640 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 281,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 640 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 450 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 371,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 450 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 6 450 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 644 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky zapůjčené žalovanému společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a neuhrazenou část souhrnných poplatků, které byl žalovaný povinen předchůdkyni žalobkyně vrátit a uhradit na základě smluv o půjčce uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 17. 12. 2005, [číslo] dne 4. 3. 2006, [číslo]. Žalobkyně v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne 17. 12. 2005, [číslo] eviduje úhradu žalovaného v souhrnné výši 3 550 Kč, kdy poslední platbu žalovaný učinil dne 21. 8. 2007. Částečným zpětvzetím žaloby ze dne 19. 4. 2022 vzala žalobkyně ve vztahu k nároku vyplývajícímu se smlouvy o půjčce ze dne 17. 12. 2005, [číslo] žalobu zpět. Žalobkyně v souvislosti se smlouvou o půjčce ze dne 17. 12. 2005, [číslo] eviduje úhradu žalovaného v souhrnné výši 3 550 Kč, kdy poslední platbu žalovaný učinil dne 21. 8. 2007.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud nejprve výrokem I. tohoto rozsudku, s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne 19. 4. 2022, podle § 96 odst. 2 o. s. ř., řízení v příslušném rozsahu zastavil.

5. Z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 3. 2006, [číslo] soud zjistil, že téhož dne předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dohodli se, že žalovaný předmětné finanční prostředky vrátí a předchůdkyni žalobkyně navíc uhradí i sjednaný souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to po 320 Kč týdně po dobu 52 týdnů, nejpozději však do 3. 3. 2007.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021 a podacího archu ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě v předmětném řízení nárokované částky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně dokladu o jejím odeslání ze dne 2. 1. 2021 soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokované částky ke dni 18. 12. 2020 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na projednávanou věc.

10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se právní poměry jiné než uvedené v odst. 1 a 2 téhož ustanovení vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav, jakož i ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. soud v projednávané věci aplikoval níže uvedená relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč. zák.“), jakož i zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení platilo, že ustanovení odstavce 1. se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

16. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, měl věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovila vyhláška č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

17. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

18. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platilo, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

19. Podle ustanovení § 563 obč. zák. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Podle § 657 obč. zák., platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

22. Podle § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

23. Mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem, a to v rámci její podnikatelské činnosti, a žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele, byla uzavřena dne 4. 3. 2006 smlouva o půjčce, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem. Na základě této smlouvy předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, který se tyto prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 6 640 Kč, zavázal vrátit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 3. 3. 2007. Žalovaný však do 21. 8. 2007 uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 3 550 Kč, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný zbývající část peněžních prostředků ve výši 7 866,59 Kč s příslušenstvím, jakož i části žalovaným neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 5 223,41 Kč s příslušenstvím předchůdkyni žalobkyně uhradil. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.

24. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že účastníky sjednaný souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč je třeba považovat, a to pro rozpor s dobrými mravy, za absolutně neplatný. Odporující dobrým mravům je totiž zpravidla taková výše úroků a dalších poplatků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. V projednávané věci účastníky sjednaný souhrnný poplatek činil více než 66,40 % z půjčené částky 10 000 Kč, a to za 52 týdnů. Z veřejně dostupných informací poskytovaných Českou národní bankou ovšem vyplývá, že banky v období března roku 2006 poskytovaly spotřebitelské úvěry s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 13,95 % (dostupné na https: // www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Předmětný úrok tak nejen že významně převyšuje úrok zpravidla poskytovaný bankami v dotčeném období, ale významně převyšuje dokonce i za určitých okolností judikatorně tolerovanou nikoliv nepřiměřenou výši úroku představovanou dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů za předmětné časové období (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

26. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně více žalobkyní tvrzených 3 550 Kč. S ohledem na závěr o neplatnosti sjednaného souhrnného poplatku, je nutné žalovaným zaplacenou částku započíst na předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Ohledně částky 6 450 Kč se tak žalovaný od 31. 1. 2007 ocitl v prodlení.

27. V kontextu všech shora uvedených skutečností, tak soud žalobě vyhověl co do výše žalovaným dosud neuhrazené jistiny a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně, v souladu s požadavkem žalobkyně, od 11. 3. 2007 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 7 371,49 Kč, a dále úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 450 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 450 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 450 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

28. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.

29. O náhradě nákladů soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalovaný by sice měl vůči žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady nevynaložil.