23 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 788,24 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 400 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 3 400 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 994 Kč s příslušenstvím, a to jako částky představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky a neuhrazený souhrnný poplatek.

2. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 3. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na základě písemné dohody ze dne 23. 5. 2006 téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a to za účelem úhrady neočekávaných výdajů žalovaného. Žalovaný se zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 594 Kč, a to formou úhrady částky 246 Kč po dobu 39 týdnů, tedy nejpozději do 30. 1. 2007. Žalovaný však do uvedeného data uhradil pouze částku 2 600 Kč. Právo domáhat se úhrady části žalovaným nevrácených finančních prostředků poskytnutých mu předchůdkyní žalobkyně ve výši 4 373,98Kč s příslušenstvím, jakož i části žalovaným neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 2 620,02 Kč s příslušenstvím, bylo ke dni 5. 1. 2021 předchůdkyní žalobkyně převedeno na žalobkyni. Z ničeho nevyplynulo, že by až do okamžiku vyhlášení rozsudku, žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni více, než shora uvedených 2 600 Kč.

4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se právní poměry jiné než uvedené v odst. 1 a 2 téhož ustanovení vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. S ohledem na shora specifikovaný závěr o skutkovém stavu, jakož i ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. soud v projednávané věci aplikoval níže uvedená relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč. zák.“), jakož i zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení platilo, že ustanovení odstavce 1. se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, měl věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovila vyhláška č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

10. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

11. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platilo, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Podle ustanovení § 563 obč. zák. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Podle § 657 obč. zák., platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

15. Podle § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

16. Mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem, a to v rámci její podnikatelské činnosti, a žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele, byla uzavřena smlouva o půjčce, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem. Na základě této smlouvy předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, který se tyto prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 3 594 Kč, zavázal vrátit v pravidelných 39 týdenních splátkách po 264 Kč, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 30. 1. 2007. Žalovaný však do 30. 1. 2007 uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 2 600 Kč, přičemž z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný zbývající část peněžních prostředků ve výši 4 373,98 Kč s příslušenstvím, jakož i části žalovaným neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 2 620,02 Kč s příslušenstvím předchůdkyni žalobkyně uhradil. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.

17. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že účastníky sjednaný souhrnný poplatek ve výši 3 594 Kč, je třeba považovat, a to pro rozpor s dobrými mravy, za neplatný. Odporující dobrým mravům je totiž zpravidla taková výše úroků a dalších poplatků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

18. V projednávané věci účastníky sjednaný souhrnný poplatek činil více než 59 % z půjčené částky 6 000 Kč, a to za 39 týdnů, při přepočtu na roční výši úroku se tak jednalo o úrok ve výši převyšující 80 %. Z veřejně dostupných informací poskytovaných Českou národní bankou ovšem vyplývá, že banky v období března roku 2006 poskytovaly spotřebitelské úvěry s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 13,95 % (dostupné na https: // www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Předmětný úrok tak nejen, že významně převyšuje úrok zpravidla poskytovaný bankami v dotčeném období, ale významně převyšuje dokonce i za určitých okolností judikatorně tolerovanou nikoliv nepřiměřenou výši úroku, představovanou dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů za předmětné časové období (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

19. Žalovaný tak předchůdkyni žalobkyně na základě předmětné smlouvy o půjčce vrátil částku 2 600 Kč. S ohledem na neplatnost sjednaného souhrnného poplatku, je nutné žalovaným zaplacenou částku započíst na předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 6 000 Kč (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Ohledně částky 3 400 Kč se tak žalovaný od 31. 1. 2007 ocitl v prodlení.

20. V kontextu všech shora uvedených skutečností, tak soud žalobě vyhověl co do výše žalovaným dosud neuhrazené jistiny a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně, v souladu s požadavkem žalobkyně, od 31. 1. 2007 do 18. 12. 2020 kapitalizovaným částkou 3 788,24 Kč, a dále úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 400 Kč od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 3 400 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.