23 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem adresa o 2 154,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 154,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 154,28 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 2 154,28 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou neuhrazené podmíněné slevy a služeb souvisejících se službami elektronických komunikací.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Dne , datum, se žalobkyně a žalovaná písemně dohodly, že žalobkyně bude po dobu 24 měsíců žalované poskytovat (popř. mu přenechá k využití) základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což měla žalovaná řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně zaplatit účastníky sjednanou (popř. poskytovatelem třetích služeb stanovenou) cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb (popř. služeb přenechaných k využití) byly i tzv. služby třetích stran, konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a Mplatba, atd. Žalovaná byla, vyjma dalšího, vyzvána k úhradě cen jí poskytnutých služeb třetích stran v souhrnné výši 501,75 Kč, a to do 20. 10. 2023. Žalovaná však cenu za žalobkyní poskytnuté (resp. přenechané mu k využití) služby třetích stran řádně a včas neuhradila, ani nezpochybnila správnost vyúčtování těchto cen, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že předmětné ceny žalobkyni dosud nebyly uhrazeny.

5. Dále se žalobkyně a žalovaná dohodly na odevzdání zařízení Samsung Galaxy A14, 64 GB, barvy černé, IMEI , Anonymizováno, , (dále jen „koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalované patřilo, kdy naproti tomu se žalovaná zavázala koncové zařízení převzít a zaplatit za ně žalobkyni částku 4 299 Kč, kdy ve výši 2 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalované vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalované poskytnuta sleva. Dále soud zjistil, že si žalobkyně vyhradila právo ukončit jakoukoliv dohodu s žalovanou, neuhradí-li tato řádně a včas jakékoliv vyúčtování žalobkyně (resp. cenu v tomto vyúčtování uvedenou) a pokud žalovaná neuhradí řádně a včas jakákoliv svá další peněžitá plnění vůči žalobkyni po dobu delší než 90 dnů, popř. neuhradí-li žalovaná řádně a včas konkrétní vyúčtování (resp. cenu v tomto vyúčtování uvedenou), a to ani v náhradním termínu, který žalobkyně žalované stanovila. S ohledem na výše popsanou skutečnost, a sice že žalovaná až doposud neuhradila cenu žalobkyní poskytnutého a vyúčtovaného plnění, žalobkyně proto předmětnou dohodu s žalovanou ke dni 27. 12. 2023 ukončila a vyzvala žalovanou k úhradě podmíněné slevy za koncové zařízení ve výši 1 652,53 Kč, a to do 17. 1. 2024. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná do dne vyhlášení rozsudku v souvislosti s předmětným nárokem cokoliv uhradila.

6. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 548 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž ve vztahu k další z účastníky uzavřené smlouvě, a sice smlouvě kupní.

8. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.) rovněž smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat či přenechat k využití žalované služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaná svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran ve souhrnné výši 501,75 Kč se splatností do 20. 10. 2023 nesplnila (§ 1958 o. z.). Soud proto žalovanou k úhradě této ceny zavázal svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 14,75 % ročně z částky 501,75 Kč (v souladu s návrhem žalobkyně) od 18. 1. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

9. Dále soud uvádí, že pro případ porušení předmětných povinností žalované byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost aplikace rozvazovací podmínky, jejímž důsledkem byla povinnost žalované na základě vyúčtování žalobkyně uhradit kupní cenu koncového zařízení ve výši nezahrnující podmíněnou slevu. V důsledku porušení povinností žalované uhradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas (tak jak je v podrobnostech uvedeno výše) byly účastníky uzavřené smlouvy žalobkyní vypovězeny a žalované byla v souladu se smluvním ujednáním účastníků aktivována rozvazovací podmínka, na základě které byla žalovaná vyzvána uhradit zbývající část kupní ceny za koncové zařízení (v souladu s návrhem žalobkyně) ve výši 1 652,53 Kč se splatností do 18. 1. 2024 (§ 1958 o. z.). Jelikož žalovaná ani tuto svoji povinnosti nesplnila, zavázal ji soud také k úhradě z částky 1 652,53 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 18. 1. 2024 do zaplacení.

10. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 728,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.