23 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 79 371,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 300 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 16 692,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 692,11 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 674 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. V předmětném řízení se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 79 371,81 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 88 000 Kč, kdy žalovaný měl za poskytnutí těchto peněžních prostředků žalobkyni hradit úroky ve výši 3 807 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v každém měsíci. Žalovaný ani přes opakované výzvy ke dni 15. 5. 2024 sjednaný úrok neuhradil, a proto žalobkyně v souladu s ujednáním účastníků ke dni 21. 10. 2024 úvěr zesplatnila, a vyzvala jej k úhradě v tomto zesplatnění specifikované jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku, jakož i dalších nákladů spojených s vymáháním úhrady tohoto dluhu, nejpozději do 4. 11. 2024.

2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

4. Náhledem do výpisu z obchodního rejstříku pro předchůdkyni žalobkyně a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 23. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, která ke dni 23. 1. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Předsmluvní informace“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., číslo, “ včetně jeho příloh soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalovaného a žalobkyně, že předchůdkyně žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 88 000 Kč, které by měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 72 měsíčních platbách do 15. 1. 2029 spolu s úrokem ve výši 25 % ročně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků vrátit a uhradit.

6. Z listin nadepsaných „Detail pohybu - Platba převodem uvnitř banky“ soud zjistil, že žalovaný dne 20. 1. 2023 převedl ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 24. 1. 2024 ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky v souhrnné výši 72 300 Kč.

7. Z listiny nadepsané „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, listiny nadepsané „Podací lístek - DopisOnline“ a z listiny nadepsané „Sledování zásilek“, soud zjistil, že žalobkyně ke dni 4. 11. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.

9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

10. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

12. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva), a to přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření předmětné smlouvy mělo dojít elektronickou formou, kdy vůle žalovaného uzavřít takovou smlouvu měla být v řízení prokázána zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč žalovaným ve prospěch bankovního účtu žalobkyně poté, co měla být tato smlouva uzavřena, jakož i k blíže nespecifikované „autorizační doložce“. Nejprve je třeba připomenout, že zaslání peněžních prostředků ve výši 1 Kč sice v řízení bylo skutečně prokázáno, avšak ve vztahu k prokázání skutečnosti, že žalovaný s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu skutečně uzavřel, nepovažuje soud zaslání předmětné platby tři dny před údajným uvařením předmětné smlouvy za dostačující, tím spíše za situace, že podle tvrzení žalobkyně tak měl žalovaný učinit až po uzavření tvrzené smlouvy, tedy po datu 23. 1. 2023. Pouze předmětnou verifikační platbu a elektronické dokumenty jakkoliv obsahující znění tvrzené smlouvy nelze (navíc zejména bez jakéhokoliv podpisu žalovaného, ostatně když tato skutečnost nebyla v předmětném řízení žalobkyní ani tvrzena) z hlediska prokázání vůle žalovaného učinit žalobkyni tvrzenou nabídku na uzavření smlouvy (co do konkrétního obsahu této nabídky) považovat za dostačující. K tvrzeným autorizačním doložkám soud uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem (či mechanizmem) by měly tyto položky prokázat vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu právě tvrzeného obsahu. Následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci tvrzení žalobkyně stran vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní tvrzenou smlouvu, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

19. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný si povinni vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 72 300 Kč.

20. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením těchto peněžních prostředků soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného (§ 570 o. z.) k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 72 300 Kč do 4. 11. 2024 (§ 1958 o. z.). Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 12,75 % ročně z částky72 300 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 12 674 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného odečetl od částečného úspěchu žalobkyně při výsledku 62,56 % z částky 20 259 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 561 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 2 898 Kč (počítáno z částky 13 800 Kč).