23 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 309 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 309,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 549 Kč od 27. 8. 2022 do 20. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 549 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 66,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 27. 8. 2022 do 19. 9. 2022 ve výši 1 070,40 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 8. 2022 dosáhne částky 78 220 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 581 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 1. 2023 domáhala na žalovaném úhrady částky 34 309 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, a kterou se žalovaný spolu s úrokem ve výši 66,85 % ročně zavázal vrátit v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 1 552 Kč, a to od měsíce června roku 2022 vždy do 21. dne příslušného měsíce. Schopnost žalovaného, tedy schopnost řádně hradit předmětný úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), interního scoringu i jiných zdrojů (např. doklady o příjmech). Žalovaný rovněž neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však žalobkyni na uvedený úvěr neuhradil ničeho. V důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru, konkrétně první splátky splatné dne 21. 6. 2022, a to po dobu delší jak 65 dní, tak došlo ke dni 25. 8. 2022 k zesplatnění úvěru žalovaného (ke dni zesplatnění ve výši 29 151,24 Kč), jakož i ke vzniku povinnosti žalovaného uhradit smluvní pokutu v souhrnné výši 998 Kč, stejně tak jako povinnosti žalovaného nahradit náklady spojené s jeho upomínáním v souhrnné výši 400 Kč.

2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 7. 2. 2023 žalobkyně upřesnila postup, jakým zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, kdy ohledně této skutečnosti akcentovala zejména informace uvedené samotným žalovaným a prohlášení žalovaného o skutečnosti, že právě tyto jím poskytnuté informace byly pravdivé a úplné.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“,„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ včetně listiny označené jako„ Příloha č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“ a listiny označené jako„ Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]“, z listiny označené jako„ Splátkový kalendář“, z listiny označené jako„ Prohlášení klienta/Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“, z listiny označené jako„ Oznámení o schválení úvěru“ včetně kopie listiny označené jako„ Dodejka“, soud zjistil, že žalovaný dne 30. 5. 2022 písemně požádal žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaný žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 66,85 % z žalovaným dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše v pravidelných 42 měsíčních splátkách tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalovaného přiloženém podrobném rozpisu plateb. Žalovaný rovněž, mimo jiné, prohlásil, že veškeré údaje, které v souvislosti s předmětnou žádostí či návrhem (a z nich případně plynoucími dohodami) žalobkyni poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalovaného dne 31. 5. 2022 akceptovala.

6. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného jí dočasně poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalovaného ve výši 26 850 Kč, z výdajů žalovaného ve výši životního minima ve výši 4 250 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 3 888 Kč měsíčně a finanční rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dále že zaměstnavatel žalovaného je [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ [právnická osoba]“), že žalovanému neběží výpovědní lhůta a že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou. Žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalovaného tvoří částku ve výši 17 712 Kč. Žalovaný prohlásil, že výše uvedené údaje poskytl žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o poskytnutí finančních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné, a že žádné údaje žalobkyni nezatajil. Žalobkyně měla rovněž k dispozici informaci, že finanční potřeba žalovaného je ve výši 250 000 Kč.

7. Z listiny označené jako„ Přehled transakcí“ a z listiny označené jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách UZAVŘENÉ MEZI KLIENTEM A BANKOU DNE: 14. 9. 2021“ soud zjistil, že z bankovního účtu [právnická osoba] [anonymizováno] byly na bankovní účet žalovaného dne 20. 5. 2022 přikázány peněžní prostředky ve výši 21 427 Kč, dne 13. 4. 2022 peněžní prostředky ve výši 36 713 Kč, dne 14. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 22 604 Kč a dne 11. 2. 2022 peněžní prostředky ve výši 22 027 Kč. 8. „ DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU – OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU“ a listiny označené jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách UZAVŘENÉ MEZI KLIENTEM A BANKOU DNE: 14. 9. 2021“ soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly na bankovní účet žalovaného dne 30. 5. 2022 přikázány peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč.

9. Z listiny označené jako„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 11. 5. 2018 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

10. Z listiny označené jako„ Výpis z nebankovního registru klientských informací“, (dále jen„ registr NRKI“), soud zjistil, že na základě v tomto registru shromážděných informací o nebankovních úvěrových produktech byl žalovaný zařazen do„ Kategorie III“ s nízkým rizikem možného neplnění jím převzatých peněžních závazků.

11. Z listiny označené jako„ Výpis z registru SOLUS“, (dále jen„ registr SOLUS“), soud zjistil, že žalovaný v tomto registru neměl evidován žádný záznam.

12. Z fotografie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobkyni fotografii svého občanského průkazu.

13. Z listiny označené jako„ Předžalobní výzva“ a listiny označené jako„ Podací arch“ soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 14. 12. 2022 žalovanému písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky.

14. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

15. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 30. 5. 2022 písemně požádal žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaný žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 66,85 % ze žalovaným dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše v pravidelných 42 měsíčních splátkách tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalovaného přiloženém podrobném rozpisu plateb. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného dostát jím navrhovaným závazkům na základě ověření platnosti občanského průkazu žalovaného, registrů NRKI a SOLUS, informací o zaměstnání žalovaného včetně výše jeho mezd za měsíc leden až duben 2022, a dále z informací zjištěných od samotného žalovaného a z prohlášení žalovaného o pravosti a úplnosti jím v souvislosti s předmětnou žádostí a návrhem žalobkyni poskytnutých informací. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalovaného dne 30. 5. 2022 akceptovala. Žalobkyně dne 30. 5. 2022 ve prospěch bankovního účtu žalovaného přikázala peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil.

16. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

18. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 607 platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

21. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

22. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

23. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

24. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.

32. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla přijetím nabídky žalovaného (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 1740 odst. 1 o. z.) žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá záznam v registru SOLUS a že registrem NRKI byl hodnocen jako osoba s nízkým rizikem pravděpodobnosti možného neplnění mu poskytnutého úvěru, jakož i že žalovaný je na dobu určitou zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], kdy za měsíc leden 2022 obdržel mzdu ve výši 22 027 Kč čistého, za měsíc únor 2022 mzdu ve výši 22 604 Kč čistého, za měsíc březen 2022 mzdu ve výši 36 713 Kč čistého a za měsíc duben 2022 mzdu ve výši 21 427 Kč čistého.

36. Ohledně dalších skutečností při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně ohledně údajů o výdajích žalovaného spočívajících v nákladech na bydlení v souhrnné výši 3 888 Kč měsíčně žalobkyně vycházela výhradně z informací poskytnutých samotným žalovaným. Dále žalobkyně stran výdajů žalovaného zohlednila částku představující životní minimum ve výši 4 250 Kč a finanční rezervu ve výši 1 000 Kč.

37. Žalobkyně sama uvedla, že např. bankovní výpisy z účtu žalovaného, nájemní smlouvu či další jiné podklady, z nichž by bylo patrno nakládání s peněžními prostředky žalovaného po určitý časový úsek předcházející poskytnutí úvěru a z nichž by mohl být učiněn úsudek stran disponibilních peněžních prostředků žalovaného, neměla k dispozici a plně v tomto spoléhala na informace poskytnuté samotným žalovaným.

38. Na základě souhrnu všech těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný disponoval volnými zdroji ke splácení žalobkyní poskytnutého úvěru ve výši 17 712 Kč, což pro účely plnění závazků žalovaného vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru vyhodnotila jako dostačující.

39. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že příjmy žalovaného zjistila z„ dokladů o příjmech“ žalovaného, avšak v takovém případě by příjmy žalovaného dosahovaly průměrné měsíční výše 25 692,75 Kč čistého a nikoliv výše 26 850 Kč čistého, ze které žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného podle svých tvrzení vycházela.

40. V souvislosti se všemi výše uvedenými skutečnostmi soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

41. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

42. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně skutečně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalovaného, ověření skutečnosti, že se žalovaný nachází v pracovním poměru na dobu určitou se zjištěnou výši mzdy za předcházející čtyři měsíce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, databází dlužníků či dokonce z právními předpisy indexovaných nákladů životního minima a podobně. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalovaného) se žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, nikoli s jejich důkladným prověřením. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr posoudila zcela nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovaným neprověřila. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021, vydaný v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 37 INS 4412/2021).

43. Judikatura vyvinutá již i v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru, který nahradil právní úpravu provedenou obdobným zákonem č. 145/2010 Sb., dovodila ve smyslu již avizovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; na uvedeném nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

44. Z důvodů uvedených shora tak má soud za to, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona.

45. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor se zákonem za absolutně neplatnou (§ 580 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

46. V kontextu tohoto soudem učiněného závěru s přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč.

47. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného (§ 570 o. z.) k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 25 000 Kč v rámci předžalobní výzvy odeslané žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 14. 12. 2022. S ohledem na běžnou délku doručování zásilek prostřednictvím poštovní přepravy, jakož i s přihlédnutím k ustanovení § 573 o. z. a § 607 o. z. považuje soud za den doručení této výzvy žalovanému 19. 12. 2022. S ohledem na zákonnou úpravu času plnění (§1958 o. z.) pak soud dovozuje, že žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč nejpozději do 20. 12. 2022. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 2 581 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (13 671,26 Kč, tj. 34,38 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (26 089,04 Kč, tj. 65,62 %) při výsledku 31,24 % z částky 8 261 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 969 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 14b a. t., dále odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. sestávající z částky 2 500 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 5. 4. 2023) včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a 21 % DPH ve výši 1 092 Kč (počítáno z částky 5 200 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za účtovaný úkon – doplnění žaloby ze dne 7. 2. 2023, neboť úplná skutková tvrzení a označení důkazů mají být uvedena již v samotné žalobě.