23 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 598,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 998,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 998,23 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 13 598,23 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného plnění podle několika účastnických smluv. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila součtem žalovaným neuhrazených služeb třetích stran, neuhrazených splátek či podmíněné slevy na žalovaným zakoupená zařízení IMEI , Anonymizováno, , (dále jako „koncové zařízení č. 1“), zařízení Samsung Galaxy A14 64 GB, IMEI , Anonymizováno, , (dále jako „koncové zařízení č. 2“), a za zařízení Samsung Galaxy A53, IMEI , Anonymizováno, , (dále jako „koncové zařízení č. 3“).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z listiny nadepsané „Účastnická smlouva“, z listiny nadepsané „Dodatek – prodloužení účastnických smluv“, z listiny nadepsané „Ceník tarifů a služeb pro tarifní a , Anonymizováno, zákazníky , právnická osoba, platný k 13. 1. 2020“, z listiny nadepsané „Všeobecné podmínky“, z listiny nadepsané „Vyúčtování služeb za období 13.7. - 12.8.2023“ a z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dne , datum, (mimo jiné) písemně dohodli na tom, že žalobkyně bude po dobu 24 měsíců žalovanému poskytovat (popř. mu přenechá k využití) základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což měl žalovaný řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně zaplatit účastníky sjednanou (popř. poskytovatelem třetích služeb stanovenou) cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb (popř. služeb přenechaných k využití) byly i tzv. služby třetích stran, konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a Mplatba, atd. Žalovaný byl, vyjma dalšího, vyzván k úhradě ceny jemu poskytnutých služeb třetích stran ve výší 99 Kč, a to do 27. 8. 2023. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný cenu za žalobkyní poskytnuté (resp. přenechané mu k využití) služby třetích stran řádně a včas uhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování této ceny, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětná cena žalobkyni dosud nebyla uhrazena. Dále se žalobkyně a žalovaný (mimo jiné) dohodli, že žalobkyně odevzdá koncové zařízení č. 1 žalovanému a umožní, aby koncové zařízení č. 1 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení č. 1 převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu ve výši 4 199 Kč, kdy ve výši 3 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva. Dále soud zjistil, že si žalobkyně (mimo jiné) vyhradila právo ukončit jakoukoliv dohodu s žalovaným, neuhradí-li tato řádně a včas jakékoliv tři vyúčtování žalobkyně (resp. ceny v těchto vyúčtováních uvedené). Žalovaný měl hradit sjednané platby k datu uvedenému v jednotlivých vyúčtováních žalobkyně a nebylo-li toto datum žalobkyní uvedeno, tak do 14 dnů od vystavení konkrétního vyúčtování.

4. Z listiny nadepsané „Kupní smlouva a dohoda o splátkovém kalendáři“, z listiny nadepsané „Všeobecné podmínky“ a z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný dne , datum, (mimo jiné) písemně dohodli na tom, že žalobkyně odevzdá koncové zařízení č. 2 žalovanému a umožní, aby koncové zařízení č. 2 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení č. 2 převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu ve výši 4 299 Kč. Hrazení této ceny bylo rozděleno na část ve výši 159 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit při převzetí koncového zařízení č. 2 a část, která měla být žalovaným uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních plateb ve výši 180 Kč. Žalobkyně a žalovaný se dále dohodli, že pro případ, že by žalovaný neuhradil, byť jen jednu z těchto částečných plateb řádně a včas či by nebyla splněna podmínka dodržení sjednané doby trvání v předchozím odstavci specifikované dohody, je žalovaný povinen uhradit celou dosud neuhrazenou cenu koncového zařízení č. 2.

5. Z listiny nadepsané „Vyúčtování splátek za Zařízení Doklad číslo:, číslo, “ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala (mimo jiné) žalovaného k úhradě částky 4 140 Kč jako souhrnu jednotlivých dílčích plateb za žalobkyní žalovanému poskytnuté koncové zařízení č. 2, a to do 2. 1. 2024.

6. Z listiny nadepsané „Opravný daňový doklad číslo:, číslo, “ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě poměrné části žalobkyní poskytnuté slevy na koncové zařízení č. 1 ve výši 759,23 Kč, a to do 17. 1. 2024.

7. Z listiny nadepsané „Výpověď účastnických smluv“ soud zjistil, že z důvodu neuhrazení cen vyúčtovaných v souladu s v bodě 3. tohoto rozsudku specifikovanou dohodou poskytnutého plnění (tak, jak je v podrobnostech uvedeno v této listině) žalobkyně předmětnou dohodu se žalovaným ke dni 7. 12. 2023 ukončila.

8. Ze snímků obrazovky soud zjistil, že žalobkyně interně eviduje objednávku žalovaného na poskytnutí koncového zařízení č. 3.

9. Z listiny nadepsané „Předžalobní upomínka“ a z listiny nadepsané „Potvrzení o podání“ soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě mimo jiné také v předmětném řízení žalobkyní nárokovaných peněžních prostředků.

10. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná dílčí skutková zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn výše uvedených dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Dále soud postupoval podle ustanovení § 548 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého, lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž ve vztahu k další z účastníky uzavřených smluv, a sice smlouvě kupní.Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované a smlouvy kupní. Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla (mimo jiné) povinnost poskytovat či přenechat k využití žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smluvených podmínek uhradit žalobkyni za mu poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran ve výši ve výši 99 Kč se splatností do 27. 8. 2023 nesplnil. Účastníci mezi sebou, jak již bylo uvedeno, rovněž uzavřeli kupní smlouvy, jejichž předmětem byla koupě koncových zařízení č. 1 a č.

2. Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost předat žalovanému koncová zařízení č. 1 a č.

2. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas, způsobem a za smlouvami stanovených podmínek specifikovaných výše uhradit žalobkyni kupní ceny za koncová zařízení č. 1 a č.

2. Pro případ porušení předmětné povinnosti žalovaného, jakož i pro případ porušení povinnosti dodržení sjednané doby trvání účastníky uzavřených smluv, byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána možnost zesplatnění žalovaným dosud neuhrazených splátek na kupní cenu za koncové zařízení č. 2, jakož i možnost aplikace rozvazovací podmínky, v jejímž důsledku by vznikla povinnost žalovaného na základě vyúčtování žalobkyně uhradit kupní cenu koncového zařízení č. 1 ve výši nezahrnující podmíněnou slevu. V důsledku porušení povinností žalovaného dodržet sjednanou dobu trvání smlouvy (tak, jak je v podrobnostech specifikováno v bodech 3. a 7. tohoto rozsudku) byl žalovanému v souladu se smluvním ujednáním účastníků jednak vyúčtován souhrn dosud neuhrazených splátek kupní ceny za koncové zařízení č. 2 v souhrnné výši 4 140 Kč se splatností do 2. 1. 2024 a jednak byla ve vztahu ke koncovému zařízení č. 1 aktivována rozvazovací podmínka, na základě které byl žalovaný vyúčtováním žalobkyně vyzván uhradit zbývající část kupní ceny za koncové zařízení č. 1 ve výši, v souladu s návrhem žalobkyně, 759,23 Kč se splatností do 17. 1. 2024. Jelikož z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný tyto svoje povinnosti splnil, zavázal jej k úhradě částky v souhrnné výši 4 998,23 Kč soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení (v souladu s návrhem žalobykně) ve výši 14,75 % ročně z částky 4 998,23 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení.

14. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

15. Ve vztahu k nároku žalobkyně vztahujícímu se k úhradě kupní ceny (ať již jednotlivých splátek či souhrnu neuhrazených splátek) za koncové zařízení č. 3 soud žalobu zamítl. Důvodem tohoto rozhodnutí soudu je skutečnost, že ačkoliv žalobkyně tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem měla být právě koupě koncového zařízení č. 3, a to za žalobkyní tvrzených podmínek, soud takové zjištění ze žádného z žalobkyní předložených důkazů neučinil. Z interní evidence žalobkyně, ve které byla zaznamenána objednávka žalovaného vztahující se ke koupi koncového zařízení č. 3, nelze dovodit, že by taková kupní smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným skutečně uzavřena, případně že jejím obsahem byly žalobkyní tvrzené skutečnosti vztahující se ke kupní ceně koncového zařízení č. 3, způsobu úhrady této kupní ceny, jakož i dalších žalobkyní v této souvislosti tvrzených skutečností jako např. možnost zesplatnění kupní ceny. V předmětné souvislosti navíc nebylo možno žalobkyni poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění označení důkazů ve vztahu k předmětnému tvrzení o uzavření kupní smlouvy ke koncovému zařízení č. 3, neboť se žalobkyně k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.