23 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Mgr. Lenkou Heřmánkovou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 8 971,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 300,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 300,01 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 971,95 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené dodávky plynu a elektřiny s jejich dodávkou souvisejících služeb, jakož i poplatků za upomínky.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1063 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně a žalovaná se dne 23. 8. 2021 písemně dohodly, kdy součástí této dohody byly mimo ceníky a listiny označené jako „Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu“ a „Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny“, (dále jen „obchodní podmínky“), že žalobkyně bude do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), dodávat plyn a elektřinu a s jejich dodávkou související služby, přičemž žalovaná bude za odběr dodaného plynu a elektřiny včetně souvisejících služeb hradit v cenících žalobkyně a Energetickým regulačním úřadem stanovenou cenu. Úhrada ceny byla sjednána zálohově a formou vyúčtování, a to v termínu vyznačeném na konkrétním vyúčtování, popř. oznámení o výši záloh. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. V odběrném místě bylo za období od 2. 9. 2021 do 1. 6. 2022 spotřebováno 710,98 kWh v ceně 2 450,59 Kč (včetně souvisejících služeb), kdy k úhradě této ceny byla žalovaná žalobkyní vyzvána do 8. 8. 2022 a za období od 2. 6. 2022 do 13. 3. 2023 spotřebováno 72,83 kWh v ceně 1 400,48 Kč (včetně souvisejících služeb), kdy k úhradě této ceny byla žalovaná žalobkyní vyzvána do 29. 3. 2023. Dále bylo v odběrném místě za období od 25. 8. 2021 do 28. 3. 2022 spotřebováno 885 kWh v ceně 5 961,44 Kč (včetně souvisejících služeb), kdy k úhradě této ceny, po odečtení žalovanou uhrazených záloh na tuto cenu ve výši 2 420 Kč, byla žalovaná žalobkyní vyzvána do 13. 4. 2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyní vyúčtované ceny za dodávky plynu ani elektřiny (včetně souvisejících služeb řádně a včas neuhradila), žalobkyně dodávku elektřiny (včetně souvisejících služeb) pro žalovanou v souladu s dohodou účastníků ukončila. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, , za toto odpojení žalované od distribuční soustavy elektřiny částku ve výši 907,50 Kč, a proto vyzvala žalovanou rovněž k úhradě této částky, a to do 31. 3. 2022. Přestože byla žalovaná před podáním žaloby k úhradě výše uvedených cen dodávky plynu, elektřiny (včetně souvisejících služeb) i nákladů spojených s odpojením žalované od distribuční soustavy elektřiny opakovaně vyzývána, z ničeho nevyplynulo, že by do dne vyhlášení rozsudku žalobkyni na v předmětném řízení vznesené nároky cokoliv uhradila.

5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny nepojmenované smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona a § 72 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětných závazků vystupovala žalobkyně jako obchodník s plynem a elektřinou a žalovaná jako zákazník. Smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou. Uzavřenými smlouvami se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa sdružené služby dodávky plynu a elektřiny a žalovaná se zavázala za dodané sdružené služby dodávky plynu a elektřiny řádně a včas platit sjednanou a právními předpisy regulovanou cenu. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti (§ 1958 o. z.) do 8. 8. 2022 cenu ve výši 2 450,59 Kč, do 29. 3. 2023 cenu ve výši 1 400,48 Kč, do 13. 4. 2022 cenu ve výši 3 541,44 Kč za žalobkyní dodané sdružené služby dodávky plynu a elektřiny a do 31. 3. 2022 cenu ve výši 907,50 Kč za odpojení od distribuční soustavy elektřiny neuhradila. Jelikož tak žalovaná učinil v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z účastníky uzavřených smluv, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 300,01 Kč, v souladu s návrhem žalobkyně, od 30. 3. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).

7. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 1 440 Kč jako poplatků „za upomínky s výzvou k úhradě“ soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu předmětných smluv sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit předmětné poplatky byla uvedena pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že „za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč.“ Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách žalobkyně, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky uzavřených smlouvách, nemůže obstát.

8. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

9. Dále je třeba připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

10. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

11. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávané věci.

12. Předmětné smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovaly žádné konkrétní informace o poplatcích spojených s prodlením žalované hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, částka, ).

13. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalovaného byl nepatrný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.