23 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky 3 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 1. 2019 do 21. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 100 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nesplacené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč poskytnuté mu žalobkyní na základě účastníky uzavřené smlouvy o úvěru, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený úrok ve výši 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč, jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč.

2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

3. Žalovanému byly žalobkyní dne 11. 12. 2018 na jeho účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 400 Kč žalobkyni vrátit nejpozději do 31. 12. 2018. Ze žalobkyní předložených důkazů však vzdor jejímu tvrzení soud nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením předmětného smluvního závazku a poskytnutím finančních prostředků žalovanému přezkoumala úvěruschopnost tohoto žalovaného. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný do 31. 12. 2018 či kdykoliv později žalobkyni cokoliv uhradil.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 27. 5. 2022, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 753 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

15. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru a žalovaný jako spotřebitel. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně vzdor své povinnosti před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se podle jejího tvrzení spokojila především s informacemi poskytnutými od samotného žalovaného, ověřením příjmu a lustrací v „ nebankovním registru“, přičemž z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

16. Žalobkyně ovšem netvrdila, ani neprokázala, z jakých dalších informací a podkladů při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména ve vztahu k jeho nákladům, vycházela a jak tyto ověřila, a to ačkoliv k tomu byla ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav absence nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tedy soud nemá za zjištěné, že byla žalobkyní před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a související judikatury a soud tak považuje účastníky uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou.

17. V souladu s tímto závěrem soudu ovšem žalobkyni vzniká podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. právo na vrácení žalovanému poskytnuté jistiny, v konkrétním případě tedy na vrácení částky 2 000 Kč.

18. Ve vztahu k prodlení žalovaného s úhradou předmětné jistiny soudu uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 15. 4. 2021 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 15. 4. 2021, doručena žalovanému byla dne 20. 4. 2021 (v souladu s § 573 o. z.), dne 21. 4. 2021 měl žalovaný plnit a ode dne 22. 4. 2021 je žalovaný v prodlení.

19. S ohledem na všechny shora uvedené povinnosti soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.