23 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 8 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 3 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení a z částky 7 000 Kč od 11. 2. 2023 do 20. 10. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 201 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 8 230 Kč s příslušenstvím představující žalovaným doposud nevrácené peněžní prostředky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , číslo, .

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

4. Žalobkyně (v rámci své podnikatelské činnosti) a žalovaný (nikoliv v rámci své podnikatelské činnosti) se dne , datum, písemné dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný žalobkyni vrátí, a dále žalobkyni zaplatí úrok kapitalizovaný částkou 2 000 Kč, to vše nejpozději do 2. 10. 2022. Žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších sjednaných poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit vycházela ze zjištění, že žalovaný měl za měsíc květen, červen a červenec roku 2022 průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 29 048 Kč, avšak uvedené měsíce žalovaný hospodařil s prakticky nulovým či záporným zůstatkem, přičemž v průběhu měsíce července roku 2022 žalovaný dokonce čerpal zálohu na svoji mzdu. Žalované dne 8. 9. 2022 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (mimo jiné) žalobou nárokované částky dne 17. 10. 2023, a to do tří dnů. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný až do dne vyhlášení rozsudku na žalobou vznesený nárok cokoliv uhradil.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), kde žalobkyně vystupovala v postavení věřitele [§ 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru] a žalovaný jako spotřebitel [§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru]. Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze vycházet ze zjištění, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným a povrchním, kdy se omezila na zjištění příjmů žalovaného, aniž by jakýmkoliv způsobem reflektovala zjištění, že žalovaný pravidelně hospodaří s nulovým či záporným zůstatkem. Jinými slovy řečeno, v posuzované věci nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu posouzení jeho schopnosti splácet předmětný spotřebitelský úvěr, posoudila zcela nedostatečně, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla.

7. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat žalobkyní a žalovaným uzavřenou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

8. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. a násl. soud dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný jsou povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli, a žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků v souhrnné výši 5 000 Kč.

9. Ve vztahu ke splatnosti předmětného nároku a tím i k žalobou vznesenému nároku na úhradu úroku z prodlení vycházel soud ze skutečnosti, že dne 17. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě (mimo jiné) dotčených peněžních prostředků, a to do tří dnů, kdy žalovaný nereagoval tak, že by předchůdkyní žalobkyně nebo žalobkyní poskytnutá lhůta nebyla přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud tak vyšel ze závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným žádný spor o době přiměřené možnostem žalovaného nevznikl (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). K datu 21. 10. 2023 tak byl žalovaný v prodlení (§ 570 o. z., § 1958 o. z.) a žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.

10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 201 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (4 112,73 Kč, tj. 43,26 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (5 394,52 Kč, tj. 56,74 %) při výsledku 13,48 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 189 Kč (počítáno z částky 900 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.