23 C 77/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 4 136 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 136 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 136 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 4 136 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených cen koncových zařízení, jakož i dalších sjednaných služeb.

2. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

3. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny „Všeobecné podmínky“, (dále jen „obchodní podmínky“), a ceník, že žalobkyně bude od 2. 4. 2020 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas (do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. další doplňkové služby zahrnující např. služby označené jako , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , (dále společně jako „další doplňkové služby“). Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení set-top-box a základní modem, (dále společně jen „koncová zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalovanému patřila, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncová zařízení převzít a zaplatit za každé z těchto zařízení žalobkyni cenu 2 352 Kč, a to po částce 49 Kč měsíčně. Předmětná koncová zařízení byla žalovanému předána a on si je převzal. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednané ceny za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu cen koncových zařízení v celém rozsahu. Nejpozději do 30. 11. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 59 Kč za každou z žalobkyní poskytnutých dalších doplňkových služeb, a to za zúčtovací období od 8. 10. 2020 do 7. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 11. 2020 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 10. 2020 do 7. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 12. 2020 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 11. 2020 do 7. 12. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 1. 2. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 12. 2020 do 7. 1. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 2. 3. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 1. 2021 do 7. 2. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného nejpozději do 30. 3. 2021 k úhradě částky ve výši 98 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 8. 2. 2021 do 7. 3. 2021. S ohledem na skutečnost, že výše uvedené ceny nebyly žalovaným žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 12. 1. 2021 předmětnou dohodu s žalovaným ukončila a následně žalovaného vyjma již uvedených cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncová zařízení ve výši 3 528 Kč, a to do 30. 3. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil.Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z.,lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednajíli si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

4. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde další doplňkové služby, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o poskytování digitálního obsahu, tedy smlouvu nepojmenovanou (§ 1746 odst. 2 o. z.), kdy z ní plynoucí žalobou vznesený nárok podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazených kupních cen koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici „elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout.

5. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby, jakož i odevzdat žalovanému koncová zařízení a umožnit mu tak převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za mu poskytnutá plnění sjednanou cenu, jakož i koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celých kupních cen koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni mu poskytnuté služby a kupní ceny koncových zařízení ve výši a lhůtě splatnosti, jak je v podrobnostech uvedeno shora, nesplnil. V důsledku porušení těchto povinností byly účastníky uzavřené smlouvy žalobkyní vypovězeny (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byl žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 3 528 Kč se splatností do 30. 3. 2021 (§ 1931 o. z., 1958 odst. 2 o. z.). Ani tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovaného k úhradě žalobkyní poskytnutých služeb a kupních cen zařízení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, v souladu s návrhem žalobkyně, z částky 4 136 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.